Klášter Solesmes

benediktinské opatství ve Francii

Klášter svatého Petra v Solesmes (francouzsky Abbaye Saint-Pierre de Solesmes, latinsky Abbatia Sancti Petri Solesmensis) je benediktinské opatství v obci Solesmes ve francouzském départementu Sarthe. Nachází se poblíž obce Sablé-sur-Sarthe mezi trojicí měst Laval, Le Mans a Angers na řece Sarthe.

Opatství svatého Petra v Solesmes
Abbaye Saint-Pierre de Solesmes
Opatství v Solesmes
Opatství v Solesmes
Lokalita
StátFrancieFrancie Francie
KrajPays de la Loire
MístoSolesmes
Souřadnice
Map
Základní informace
Řádřád svatého Benedikta
Založení1010
Zrušení1791
Mateřský klášterSaint-Pierre de la Couture Abbey
Odkazy
Kód památkyIA00058568 a PA00109972
Webwww.abbayedesolesmes.fr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Opatství St. Pierre v Solesmes

Před revolucí

editovat

Benediktinský klášter zde byl založen roku 1010 jako převorství podřízené opatovi v St. Pierre La Couture nedalekého Le Mans. Ve stoleté válce byl klášter dvakrát vypleněn a jednou téměř úplně zničen. Za převora Philiberta de la Croix na konci 15. století započala obnova kostela.

Philibertův nástupce Jean Bougler dokončil stavbu kostela a nechal zhotovit velmi hodnotné vnitřní zařízení. Po jeho smrti roku 1556 již neměl klášter řádného převora, nýbrž pouze řadu převorů „in commendam“. Během hugenotských válek byl klášter přímo ohrožen. K jeho obraně postavili mniši barikády.

Roku 1664 byl konvent připojen k řádu mauristů, reformní větvi benediktinů. Maurističtí mniši převorství roku 1722 přestavěli. Následkem sekularizace bylo roku 1791 převorství v Solesmes rozpuštěno a poté zcela zpustlo.

Po revoluci

editovat
 
Pohled na opatství od západu

Kněz Prosper-Louis-Pascal Guéranger koupil zpět roku 1832 klášterní budovy a 11. července 1833 založil komunitu, která byla v roce 1837 povýšena na opatství, a stal se prvním opatem. Zároveň papež Řehoř XVI. založil kongregaci ze Solesmes (Congregatio Gallica, dnes: Congrégation de Solesmes), jejímž generálem byl opat ze Solesmes.

Díky osobnosti opata Guérangera Solesmes brzy silně přispělo k obnově katolické církve ve Francii. Ve svém nakladatelství opatství tisklo pojednání především o liturgických otázkách. Opatství bylo původně ultramontánní a zásadně se podílelo na šíření římské liturgie a upozadění diecézních liturgií. Ze Solesmes se rozšířila myšlenka liturgického hnutí do celé Evropy. Zásluhy mnichů rozpoznal papež Pius IX. a solesmeského učence Jeana-Baptiste-Françoise Pitru jmenoval kardinálem. Poté, co byli na konci 19. století mniši laicistickou státní mocí třikrát vyhnáni, a pokaždé se zakrátko mohli vrátit zpět, nakonec museli Francii opustit kvůli kongregačním zákonům z roku 1901. Usídlili se na ostrově Wight a zpět do Francie se mohli vrátit teprve roku 1922.

Převoři a opati

editovat

Viz seznam solesmeských převorů a opatů

Opati
  • Prosper Guéranger, 1837–1875
  • Charles Couturier, 1875–1890
  • Paul Delatte, 1890–1921
  • Germain Cozien, 1921–1959
  • Jean Prou, 1959–1992
  • Philippe Dupont, od roku 1992

Zdroj: Opaté ze Solesmes|2. července 2009[nedostupný zdroj]

Restaurace gregoriánského chorálu

editovat

Spolu s obnovou liturgie došlo také k restauraci gregoriánského chorálu, kdy nejprve pod vedením Prospera-Louise-Pascala Guérangere a poté díky intenzivní pomoci mnichů Paula Jausionse a Josepha Pothiera z opatství Solesmes, dosáhl svého novodobého rozkvětu. Po smrti opata Guérangera práce pokračovaly především zásluhou mnicha André Mocquereaua a následně ovlivnily celosvětové přijetí tohoto umění. Roku 1928 do opatství vstoupil Eugène Cardine, od roku 1940 první kantor a zakladatel gregoriánské semiologie. Opatství Saint-Pierre de Solesmes od roku 1864 vydalo či ovlivnilo množství významných graduálů.

Publikace

editovat
Rok Vydáno Autor / vydavatel
1864 Directorium Chori Dom Paul Jausions
1883 Liber Gradualis Dom Joseph Pothier
1889 Paléographie musicale a Codex Sangallensis 359 Dom André Mocquereau
1896 Liber Usualis Dom André Mocquereau
1905 Editio Vaticana: Kyriale Vatikán
1908 Editio Vaticana: Graduale Vatikán
1912 Editio Vaticana: Antiphonale Vatikán
1934 Antiphonale Monasticum opatství St. Pierre
1954 Études Grégoriennes opatství St. Pierre
1957 Le Graduel Romain - svazek I opatství St. Pierre
1960 Le Graduel Romain - svazek II opatství St. Pierre
1962 Le Graduel Romain - svazek III opatství St. Pierre
1966 Graduel Neumé Dom Eugène Cardine
1968 Semiologia Gregoriana Dom Eugène Cardine
1974 Graduale Romanum opatství St. Pierre
1979 Graduale Triplex opatství St. Pierre

Literatura

editovat
  • Louis Soltner: Solesmes und Dom Guéranger (1805-1875), (Studien zur monastischen Kultur, sv. 4), Eos-Verlag, St. Ottilien 2011, ISBN 978-3-8306-7506-8

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Abtei Saint-Pierre de Solesmes na německé Wikipedii.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat