Oldřich Kothbauer
Oldřich Kothbauer (10. června 1905 Tišnov[1] – 28. srpna 1942 Waldheim) byl technický úředník Zbrojovky Brno, nositel Československého válečného kříže 1939 „In memoriam“.
| Oldřich Kothbauer | |
|---|---|
| Narození | 10. června 1905 Tišnov |
| Úmrtí | 28. srpna 1942 Waldheim |
| Příčina úmrtí | zranění po mučení při výsleších na gestapu |
| Bydliště | Tišnov |
| Národnost | česká |
| Povolání | technický úředník |
| Ocenění | Československý válečný kříž 1939 (1945) Čestné občanství města Tišnova (2018) |
| Choť | Josefa (1931) |
| Děti | 1 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Narodil se jako druhorozený syn Františka, notářského koncipienta v Tišnově, a Boženy, rozené Kolářové, dcery měšťana z Bystřice nad Pernštejnem.[1] Po roce první třídy v Předklášteří navštěvoval měšťanskou školu v Tišnově. V místním Sokole se věnoval běhu a cvičení na nářadí. V roce 1920 nastoupil do tříletého učení strojním zámečníkem u firmy Josefa Hejla v Tišnově a během učení docházel na všeobecnou živnostenskou pokračovací školu. Po vyučení pracoval v brněnské Zbrojovce. V roce 1926 se vrátil z vojenské prezenční služby u 305. dělostřeleckého pluku a započal večerní studia mistrovské školy strojnické na SPŠ v Brně, po jejímž absolvování nastoupil na místo technického úředníka u Akciové společnosti pro stavbu strojů a mostů v Adamově. Krátce působil jako řidič montážního vozu a montér u Vacuum Oil Company a vrátil se do Zbrojovky.
Byl sportovec, Slavii Brno reprezentoval jako vytrvalec.[2][3]
Dne 16. února 1931 se v Brně oženil (civilní sňatek) s Josefou Neumannovou (1908–1990), dcerou železničáře,[4] a nastěhoval se do domu jejich rodičů v Tišnově. V roce 1932 se jim narodil syn Oldřich,[2] v roce 1938 dcera Jitka (provdaná Hochmanová).[3]
Činnost v odboji editovat
Byl zapojen od dubna 1939 do Obrany Národa ve skupině Zbrojovka Brno, navázal spojení s odbojovou legionářskou skupinou v Tišnově a stal se jejím členem i s manželkou a jejím bratrem Karlem Neumannem. Podílel se na ilegálním vyvážení zbraní ze Zbrojovky a jejich skladů. Jeho zásluhou bylo v Tišnově, zejména na zahradě jejich domu, uschováno šest kulometů, šest vojenských pušek s patřičnými náboji, dvě bedničky granátů a různé bojové výbušniny. Již 24. srpna 1939 byl zatčen gestapem v souvislosti s výskytem protinacistických letáků v závodě. Byl vězněn ve věznici na Cejlu, později na Špilberku a ve věznici v Breslau. Po devíti měsících byl odeslán do věznice Moabit v Berlíně. Volksgerichtem („lidový soud“) v Berlíně byl odsouzen na tři roky káznice; prokázáno mu bylo pouze rozmnožování a rozšiřování letáků.[5] Přes nejtěžší způsob mučení, měl přeražené ruce a nohy, zlámaná žebra, projevil nejvyšší statečnost a mlčením zachránil své druhy. Následně byl převezen do věznice ve Waldheimu. Zemřel na následky mučení při výsleších 28. srpna 1942.[6]
Vyznamenání editovat
V uznání bojových zásluh, které získal v boji za osvobození republiky Československé z nepřátelského obsazení byl prezidentem republiky dne 15. prosince 1945 vyznamenám „In memoriam“ Československým válečným křížem 1939:
- 1945 –
Československý válečný kříž 1939, číslo matriky 14.113 - 28. října 2018 - společně s manželkou Josefou in memoriam uděleno Čestné občanství města Tišnov za protinacistickou činnost, manželka Josefa byla členkou Legionářsko-zbrojovácké odbojové skupiny Tišnov (schváleno na zasedání zastupitelstva dne 17. září 2018)
Dokumenty editovat
-
Potvrzení Obrany Národa -
Udělovací listiny válečného kříže
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b Matrika narozených, Tišnov, 1893-1907, snímek 147, Záznam o narození a křtu
- ↑ a b Encyklopedie města Brna: Oldřich Kothbauer
- ↑ a b Smutné výročí Oldřicha Kothbauera. Tišnovské noviny. 27. 8. 2017. Dostupné online.
- ↑ Matrika oddaných, Brno (městská rada), 1931, snímek 23
- ↑ Rozsudek lidového soudu. Národní politika. 30. 5. 1940, s. 1. Dostupné online.
- ↑ HORČICA, Ludvík. Oldřich Kothbauer a Legionářsko-Zbrojovácká odbojová skupinaTišnov. Tišnov: [s.n.], 2015.
Externí odkazy editovat
- Smutné výročí Oldřicha Kothbauera. Tišnovské noviny. 27. 8. 2017. Dostupné online.
