Wikipedie

Observatoř Palomar

astronomická observatoř v Kalifornii, USA

Observatoř Palomar je americká soukromá astronomická observatoř v Kalifornii, ve správním obvodě San Diego, ležící v pohoří Palomar Mountain Range. Jejím vlastníkem a správcem je Kalifornský technologický institut (Caltech). Kromě Caltechu zde provádí výzkum též jeho partneři, zejména Jet Propulsion Laboratory a Cornellova univerzita. Observatoř v současné době pozoruje pomocí tří hlavních dalekohledů: Haleova teleskopu (průměr 5,08 m), Teleskopu Samuela Oschina (průměr 1,22 m) a dalšího zrcadlového teleskopu (1,52 m). Kromě toho je zde umístěn také Palomarský zkušební interferometr.

Observatoř Palomar
OrganizaceKalifornský technologický institut
Kód observatoře675
MístoSan Diego County
StátSpojené státy americké
Souřadnice33°21′23″ s. š., 116°51′54″ z. d.
Nadmořská výška1 712 m n. m.
Založena1928
Webová stránkahttp://www.astro.caltech.edu/palomar/
TeleskopyHale Telescope
Palomar Testbed Interferometer
Samuel Oschin telescope
18-inch Schmidt camera
Palomar Mountain-DSS
Near-Earth Asteroid Tracking (NEAT) at Palomar observatory
Palomar 60-inch telescope
Map
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kopule palomarské observatoře ukrývající Haleův teleskop

Haleův teleskop

editovat
 
Haleův teleskop

200palcový (5,08 m) Haleův teleskop byl pojmenován po americkém astronomovi Georgi Ellerym Haleovi. Caltech ho vystavěl za 6 milionů dolarů, které získal z grantu Rockefellerova institutu. Obrovské zrcadlo z pyrexu vyrobily sklárny Corning Glass Works. Ve své době největší teleskop na světě spatřil své „první světlo“ roku 1948. Jako první ho pro svá pozorování používal americký astronom Edwin Powell Hubble. Plně dokončen byl o rok později.[1] Překonán byl až roku 1992, kdy byl postaven 10metrový dalekohled Keck I na havajské hoře Mauna Kea.

Haleův teleskop spravuje konsorcium složené z Kalifornského technického institutu, Jet Propulsion Laboratory a Cornellovy univerzity.[2] S jeho pomocí byla objevena řada vzdálených kvasarů na hranici známého vesmíru, ale také stovky planetek v naší sluneční soustavě. Další planetka, (34419) Corning, byla objevena pomocí jeho modelu, postaveného v měřítku 1:10.[3] Tento model je umístěn v sídle skláren Corning Glass Works (nyní Corning Incorporated) ve městě Corning, stát New York.

Ronald Florence popsal historii stavby dalekohledu v knize The Perfect Machine. Richard Preston napsal o teleskopu a astronomech, kteří s ním pracují, kritikou uznávaný dokumentární román First Light.

Další teleskopy a zařízení

editovat
 
Astronom Jean Large u Teleskopu Samuela Oschina
  • Dalekohled o průměru 1,5 m (f/8,75). Do provozu byl uveden roku 1970, aby ulevil Haleovu teleskopu. Tímto teleskopem byl objeven první hnědý trpaslík.
  • Dalekohled Samuela Oschina o průměru 1,22 m. Tímto přístrojem byla objevena trpasličí planeta Eris.
  • Robotický dalekohled o průměru 61 cm, který byl uveden do provozu roku 2006. Využívá se k monitorování počasí na Saturnově největším měsíci Titanu a k pozorování pohybujících se objektů sluneční soustavy, objevených dalekohledem Samuela Oschina.
  • Schmidtův dalekohled o průměru 45 cm. Tento přístroj byl roku 1936 prvním palomarským dalekohledem, v současné době již není k astronomickým pozorováním využíván. Americký astronom Fritz Zwicky jím objevil více než 100 supernov. Roku 1993 byla jeho pomocí objevena kometa Shoemaker-Levy 9.
  • Planet Search Telescope, dalekohled pro hledání exoplanet. Jde o malý robotický dalekohled, který byl v letech 2003 – 2008 využíván k hledání planet u cizích hvězd.
  • Palomarský zkušební interferometr, který umožňuje měřit s velmi vysokým rozlišením velikosti a pozice hvězd.

Palomar Observatory Sky Survey

editovat

Roku 1958 observatoř dokončila tzv. Palomar Observatory Sky Survey (POSS), desetiletou prohlídku oblohy, sponzorovanou společností National Geographic. Tento průzkum byl proveden pomocí Teleskopu Samuela Oschina, který oblohu snímal na 35cm fotografické desky Kodak 103a-O citlivé na modré světlo a Kodak 103a-E citlivé na červené světlo. Průzkum původně pokryl oblohu od deklinace +90 stupňů (severní nebeský pól) po -27 stupňů ve všech rektascenzích, s citlivostí do +22 mag (přibližně milionkrát citlivější než lidský zrak). V letech 1957–1958 byl průzkum rozšířen do deklinace -33 stupňů.

Australský astronom J. B. Whiteoak pomocí stejného přístroje prohlídku rozšířil až do deklinace -45 stupňů, ovšem tentokrát jen na fotografické desky citlivé na červené světlo.

Další palomarská prohlídka, tzv. Second Palomar Observatory Sky Survey (POSS II) byla provedena v 80. a 90. letech s využitím zdokonaleného dalekohledu a fotografických desek s lepší emulzí. Oschinův dalekohled byl vybaven achromatickým korektorem a automatickým naváděním. Fotografie pořizoval ve třech vlnových délkách: modré, červené a infračervené. V průběhu pořizování snímků pro POSS II bylo objeveno také několik komet a vzájemným porovnáním snímků obou prohlídek POSS I a POSS II bylo objeveno více než 100 supernov.[4]

Tato prohlídka byla nejrozsáhlejší prohlídkou oblohy až do roku 2001, kdy byla dokončena prohlídka Two Micron All-Sky Survey (2MASS). Co se týká hloubky, předstihuje ji probíhající Sloan Digital Sky Survey, ovšem palomarská prohlídka zahrnuje téměř 2,5 krát větší část oblohy. POSS existuje též v digitalizované verzi (tj. naskenované fotografické desky), a to jak ve formě fotografií (Digitized Sky Survey),[5] tak i ve formě katalogu (Minnesota Automated Plate Scanner).[6]

Současný výzkum

editovat

Jedním z probíhajících programů je vyhledávání blízkozemních planetek. Tento program v současné době využívá fotografické kamery, kterou sestrojil tzv. Quasar Equatorial Survey Team, mapující od roku 2001 část oblohy kolem nebeského rovníku.[7] Kameru, nainstalovanou v létě 2003 na Teleskop Samuela Oschina, využívá i řada dalších programů. Patří mezi ně i hledání vzdálených těles v Kuiperově pásu, jež vedlo k objevu již desítek transneptunických těles. Na observatoři byly nalezeny mimo jiné i trpasličí planety (136199) Eris a (136472) Makemake a další tělesa (20000) Varuna a (50000) Quaoar. Observatoř si činila nárok i na objev trpasličí planety (136108) Haumea, který jí však po sporu s pozorovatelským týmem ze španělské Observatoře Sierra Nevada nebyl přiznán.[8] Observatoř se pomocí této kamery věnuje také sledování gama záblesků, při nichž se využívá schopnosti rychlé reakce automatizovaného dalekohledu, jež umožňuje rychle pořídit sérii snímků uhasínajícího záblesku, dále hledání supernov, které má pomoci ověřit teorii zrychlující se expanze vesmíru, a hledání kvasarů.

Fotografická kamera sestává ze 112 CCD součástek pokrývajících celé zorné pole dalekohledu (4×4 stupně). Jde o největší mozaiku CCD součástek v astronomickém přístroji.[7]

Jasné fotografie

editovat

V září 2007 uveřejnil tým amerických a britských astronomů několik fotografií z palomarské observatoře, které jsou nejjasnějšími do té doby pořízenými fotografiemi vnějšího vesmíru. Na ostrosti získaly díky novému systému adaptivní optiky. Jejich rozlišení převyšuje dvakrát i rozlišení Hubblova vesmírného dalekohledu.[9][10]

Ředitelé

editovat
  • Ira Sprague Bowen, 1948–1964
  • Horace Welcome Babcock, 1964–1978
  • Maarten Schmidt, 1978–1980
  • Gerry Neugebauer, 1980–1994
  • James A. Westphal, 1994–1997
  • Wallace Leslie William Sargent, 1997–2000
  • Richard Ellis, 2000–2006
  • Shrinivas Kulkarni, od r. 2006

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palomar Observatory na anglické Wikipedii.

  1. ↑ DUDKA, Marek. The Brief History of Astronomy [online]. 1995-09-04 [cit. 2009-01-27]. Kapitola Astronomy of the 20th Century. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-30. (anglicky) 
  2. ↑ Cornell Astronomy
  3. ↑ JPL Small-Bodz Database Browser
  4. ↑ SARGENT, Wallace. The Second Palomar Observatory Sky Survey (POSS II) [online]. California Institute of Technology, rev. 2005-05-05 [cit. 2009-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-16. (anglicky) 
  5. ↑ http://archive.stsci.edu/dss/ Digitized Sky Survey
  6. ↑ MAPS – Minnesota Automated Plate Scanner Catalog
  7. ↑ a b Caltech: New Sky Survey Begins at Palomar Observatory. mr.caltech.edu [online]. [cit. 2009-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-23. 
  8. ↑ COURTLAND, Rachel. Controversial dwarf planet finally named 'Haumea'. NewScientist [online]. 2008-09-19 [cit. 2009-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-19. (anglicky) 
  9. ↑ BBC: 'Clearest' images taken of space
  10. ↑ Lucky Imaging Website Home. www.ast.cam.ac.uk [online]. [cit. 2009-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-04. 

Literatura

editovat
  • FLORENCE, Ronald. The Perfect Machine: Building the Palomar Telescope. [s.l.]: Harper Perennial, 1995 September. ISBN 0-06-092670-8. S. 480. 
  • Crawford, David Livingstone. The Construction of large telescopes. International Astronomical Union. Symposium no. 27. vyd. London, New York: Academic Press, 1966. Dostupné online. S. 234. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Observatoř_Palomar&oldid=24021998“