Neuwernsdorf

Neuwernsdorf ;
Poloha
Souřadnice	50°41′48″ s. š., 13°31′29″ v. d.
Nadmořská výška	640 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas); UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Německo
	Neuwernsdorf
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel	130
Správa
Telefonní předvolba	037327
PSČ	09544
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Neuwernsdorf je vesnice, která leží přímo na česko-německé státní hranici v německé spolkové zemi Sasko. V Německu sousedí s obcemi Rauschenbach (1 km), Deutschgeorgenthal (0,5 km), v Česku pak s Českým Jiřetínem. Pod vesnicí je přehrada Rauschenbach. Neuwernsdorf spadá pod obec Neuhausen/Erzgeb.

Název obce

Z osmi rodin zakladatelů obce pocházela většina z Verneřic (německy Wernsdorf), z tohoto názvu byl odvozen „Nový Wernsdorf“.^[2]

Historie

Dne 3. října 1658 požádalo osm exulantských rodin, které uprchly z rekatolizaných Verneřic u Hrobu a Jeníkova do Cämmerswalde, saského kurfiřta o dovolení usadit se v lesích jižně od Cämmerswalde na zeměpanské půdě. Dne 24. března 1659 byly dojednány podrobnosti s příslušnými úřady a kurfiřt vznik nové vesnice povolil. Ke stávajícím exulantům se přidaly další rodiny, které přišly především z Flájů, Českého Jiřetína a Mackova. Exulanti pracovali jako uhlíři, dřevorubci a přivydělávali si prodejem svých dřevěných výrobků. V roce 1672 stálo ve vsi třicet domů.

Nedaleko Neuwernsdorfu vznikly další exulantské kolonie – Wernsdorf u Lengefeldu (15. března 1660), Rauschenbach (1660) a Hutha (1672).^[2]

Turistické cíle

vodní dělič (Neuwernsdorfer Wasserteiler) Flájského potoka
přehrada Rauschenbach

Odkazy

Reference

↑ GeoNames. 2005. Dostupné online.
↑ ^a ^b ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 80-7017-008-5. S. 84–85.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Neuwernsdorf na Wikimedia Commons
Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen: Neuwernsdorf

[ce9f62463e22043e39fea42c1c128d4958fda257-1] GeoNames. 2005. Dostupné online.

[:0-2] ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 80-7017-008-5. S. 84–85.

[1]

[2]