Otevřít hlavní menu

Muchomůrka červená (Amanita muscaria) je jedovatá houba z čeledi muchomůrkovitých. Patří k nejznámějším jedovatým houbám, ačkoliv fatální otravy jsou vzácností.

Jak číst taxoboxMuchomůrka červená
alternativní popis obrázku chybí
Muchomůrka červená
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída stopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Podtřída houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď muchomůrkovité (Amanitaceae)
Rod muchomůrka (Amanita)
Binomické jméno
Amanita muscaria
(L. ex Fr.) Hook.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

PopisEditovat

Klobouk může mít průměr 8–20 cm. Je nejdříve polokulovitý, později sklenutý, ve stáří rozložený, někdy až mírně miskovitý s hřebenitým rýhováním na okraji. Barva klobouku může kolísat mezi jasně oranžovou až nachově červenou. Je pokryt bílými bradavkami. Lupeny jsou bílé, husté, u třeně volné. Třeň je bílý, válcovitý; na bázi hlízovitě ztlustlý, obalený na okraji bradavičnatou pochvou. Prsten je široký, převislý, rýhovaný. Dužnina je bílá, jemné chuti, bez pachu. Výtrusný prach je bílý.

Možnost záměnyEditovat

Možná je záměna s velmi podobnou muchomůrkou královskou, která je však také jedovatá.[1] Méně pravděpodobná, ale také možná, je záměna s muchomůrkou císařskou, která je sice jedlá (dokonce výtečná), ale v České republice je vzácná a chráněná.

VýskytEditovat

Celkově hojná, místy velmi hojná. Roste nejčastěji v jehličnatých, převážně smrkových lesích, ale i ve smíšených a listnatých lesích.

Obsahové látky, jedovatostEditovat

Kromě nepříliš významného obsahu muskarinu obsahuje muscimol, který způsobuje poruchy vědomí a vyvolává halucinace.[1] Muchomůrka červená byla v historii používána k navození stavů opojení nebo halucinací.[2] Bylo však prokázáno, že užívání muchomůrky červené narušuje zdraví a ve vzácných případech vede i ke smrti.[1]

UžitíEditovat

Právě muchomůrka červená dala celému rodu název, neboť byla lidovým prostředkem k zabíjení much (původně muchomorka – od „mořit mouchy“). Klobouk se vymáčel v oslazené vodě nebo oslazeném mléce, případně se namáčel v mléce či vodě a pak posypal cukrem. Mouchy sály z povrchu klobouku sladký roztok i s rozpuštěnými jedy a došlo k jejich omámení, případně úplnému usmrcení.[2]

OdkazyEditovat

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c Garnweidner, Edmund. Houby. Praha : Slovart, 1995. – S. 82
  2. a b KEIZER, Gerrit. Encyklopedie hub. Praha: Rebo Productios, 1998 – S. 29

LiteraturaEditovat

  • KEIZER, Gerrit. Encyklopedie hub. Praha: Rebo Productios, 1998
  • Garnweidner, Edmund. Houby. Praha : Slovart, 1995.

Externí odkazyEditovat

Wikipedie neručí za správnost žádných informací v žádném článku. V případě potřeby vyhledejte odpovídajícího odborníka!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.