Wikipedie

Mil Mi-6

dvoumotorový sovětský transportní vrtulník

Mil Mi-6 (v kódu NATO "Hook") je dvoumotorový sovětský transportní vrtulník klasické koncepce z druhé poloviny 50. let 20. století. V době svého vzniku byl největším vrtulníkem na světě.[3]

Mi-6
Určenítěžký transportní vrtulník
VýrobceMil
Rostvertol
První let5. září 1957[1]
Zařazeno1962
Vyřazeno2002 (Rusko)
CharakterV zahraničí ve službě
UživatelSSSR
Aeroflot
Výroba1959–1980[2]
Vyrobeno kusůpřes 925 ks
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První prototyp stroje vzlétl v polovině roku 1957[3][4], sériově byl vyráběn od roku 1961, kdy získal Sikorského cenu za to, že jako první vrtulník překonal rychlost 300 km/h.

Stroj sloužil a dodnes ještě slouží jednak jako civilní verze pro 65 cestujících, jednak jako vojenská verze pro 70 výsadkářů a jako sanitní verze pro 41 nosítek pro raněné a lékařský doprovod. Byl vyvážen do mnoha zemí světa. Celkem bylo vyrobeno přes 900 kusů strojů. Několik ozářených strojů Mi-6 je možné, spolu s ostatními kontaminovanými letadly, vojenskými, hasicími a jinými vozidly, spatřit na „hřbitovech“ poblíž Černobylu.

Upravené vrtulníky Mi-6 vytvořily 14 mezinárodních rekordů ve třídě E-1. 26. srpna 1964 dosáhl Mi-6 na uzavřeném 100 km okruhu rychlosti 340,15 km/h.[4] Ze stroje Mil Mi-6 konstrukčně vycházel montážní a přepravní vrtulník Mil Mi-10.[4]

Konstrukce

editovat
 
Mil Mi-6 v Ústředním muzeu vojenského letectva v Moninu. Malý vrtulník na levé straně je Kamov Ka-26.
 
Mil Mi-6 v Ústředním muzeu vojenského letectva v Moninu (jiný pohled). Malý vrtulník na levé straně je Kamov Ka-26, napravo je část vrtulníku Jakovlev Jak-24 přezdívaného „létající vagón“.

Mil Mi-6 má klasickou vrtulníkovou koncepci, tzn. jeden hlavní a jeden ocasní rotor. Hlavní rotor je 5-listý, ocasní má čtyři listy. Charakteristikou tohoto stroje je pomocné křídlo o rozpětí 15,3 m. Jeho účelem je odlehčení nosného rotoru při vysokých rychlostech – až o 20%. Toto pomocné křídlo lze odmontovat, čímž se zvýší nosnost (vhodné zejména při přepravě na kratší vzdálenosti).[4]

Nákladová kabina má rozměry:[4]

  • délka: 12,0 m
  • šířka (v úrovni podlahy): 2,65 m
  • výška: 2,5 m (v přední části 2,05 m)
  • celkový objem činí 80 m3

V nákladové kabině je standardně také elektricky ovládaný jeřáb o nosnosti 800 kg. Do nákladového prostoru mohou najet po rozevření dvoudílných dveří v zádi a sklopení nákladové rampy např. nákladní či terénní automobily, samohybné raketové komplexy, děla, atd. Hmotnost nákladu může být až 12 000 kg. Pro nástup a výstup osob lze použít i troje boční dveře. Na vnější boky trupu lze připevnit přídavné nádrže, každá pojme 3 500 litrů paliva.[4]

Varianty

editovat
 
Vysloužilý Mil Mi-6 polského letectva.
 
Peruánské Mi-6 v akci v roce 1984.
 
Mil Mi-6 v Technickém muzeu v Togliatti v Rusku.
 
Mil Mi-6 společnosti Aeroflot.
 
Mil Mi-6 v akci, Ťumeňská oblast, Rusko.

Mi-6A (Hook-A)

Základní transportní verze. Některé vojenské stroje mohou mít v přídí nainstalovaný pohyblivý kulomet NUV-1M ráže 12,7 mm se 150 náboji.[4]

Mi-6VKP (Hook-B)

Létající velitelské stanoviště pro podporu pozemních sil.[4]

Mi-6ATZ

Verze určená pro zásobování vojsk pohonnými hmotami. Od ní odvozená protipožární varianta má v trupu zásobník vody na 12 000 litrů.[4]

Uživatelé

editovat

Civilní uživatelé

editovat

Polsko  Polsko

  • konstruktérské firmy Instal a Elbud provozovaly v letech 1974-1985 tři stroje Mi-6A [5]

  Sovětský svaz

Vojenští uživatelé

editovat

Mil Mi-6 využívaly nebo dosud využívají tyto země:

Afghánistán  Afghánistán

Alžírsko  Alžírsko

Ázerbájdžán  Ázerbájdžán

Bělorusko  Bělorusko

Bulharsko  Bulharsko

Čína  Čína

Egypt  Egypt

Etiopie  Etiopie

Indonésie  Indonésie

Irák  Irák

Kazachstán  Kazachstán

Laos  Laos

Peru  Peru

Polsko  Polsko

Rusko  Rusko

  Sovětský svaz

Sýrie  Sýrie

Ukrajina  Ukrajina

Uzbekistán  Uzbekistán

Vietnam  Vietnam

Zimbabwe  Zimbabwe

Specifikace

editovat
 

Data podle: Zdobinský[6]

Technické údaje

editovat
  • Pohonná jednotka: 2x Solovjov D-25V; 4 045 kW
  • Délka trupu: 33,20 m
  • Délka s otáčejícími se rotory: 41,75 m
  • Průměr nosného rotoru: 35,0 m
  • Průměr vyrovnávacího rotoru: 6,3 m
  • Výška: 9,85 m
  • Prázdná hmotnost:[pozn. 1] 27 250 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 42 500 kg
  • Únosnost: 12 000 kg

Výkony

editovat

Výzbroj

editovat
  • pohyblivý kulomet NUV-1M ráže 12,7 mm se 150 náboji.

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybavené helikoptéry bez paliva a posádky.

Reference

editovat
  1. ↑ Mil Mi-6 helicopter - development history, photos, technical data
  2. ↑ vectorsite.net [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Encyklopedie letadel. Bratislava: Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X. Kapitola Mil Mi-6 „Hook“, s. 312. 
  4. ↑ a b c d e f g h i ZDOBINSKÝ, Michal. Vrtulníky. 1. vyd. Praha: Magnet-press, 1994. (Atlas vojenské techniky). ISBN 80-85847-13-2. Kapitola Mi-6, s. 132. 
  5. ↑ Wacław Hołyś, Największy i najszybszy, Wiraże nr.6/2005, str. 27. (polsky)
  6. ↑ ZDOBINSKÝ, Michal. Vrtulníky. 1. vyd. Praha: Magnet-press, 1994. (Atlas vojenské techniky). ISBN 80-85847-13-2. 

Literatura

editovat
  • Encyklopedie letadel. Bratislava: Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X. 
  • ZDOBINSKÝ, Michal. Atlas vojenské techniky: Vrtulníky. Praha: Magnet-Press, 1994. ISBN 80-85847-13-2. 
  • Gordon, Jefim, Komissarov, Dmitrij and Komissarov, Sergej, Mil's Heavylift Helicopters; Mi-6/Mi-10/V-12/Mi-26, Red Star Volume 22, Midland Counties Publications, 2005 (anglicky)

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mil_Mi-6&oldid=23075517“