Mikuláš III.

papež
Tento článek je o papeži. Další významy jsou uvedeny na stránce Mikuláš III. (rozcestník).

Mikuláš III. (1210/1220, Řím22. srpna 1280, Viterbo), rodným jménem Giovanni Gaetano Orsini, byl papežem římskokatolické církve od 25. listopadu 1277 až do své smrti. Byl to římský šlechtic, který sloužil pod osmi papeži; Inocencem IV. (1243–1254) byl jmenován kardinálem, Alexandrem IV. (1254–61) protektorem františkánů, Urbanem IV. (1261–1264) generálním inkvizitorem. Následovníkem Jana XXI. (1276–1277) na papežském stolci po šestiměsíčním období bez papeže se stal zejména díky velkému rodinnému vlivu.

Jeho Svatost
Mikuláš III.
188. papež
Církevřímskokatolická
Zvolení25. listopadu 1277
Uveden do úřadu26. prosince 1277 (konsekrace)
Pontifikát skončil22. srpen 1280
PředchůdceJan XXI.
NástupceMartin IV.
ZnakZnak
Svěcení
Biskupské svěcení26. prosince 1277
Kardinálská kreace28. května 1244
Titulkardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • kardinál-kněz u římského kostela Nicola in Carcere (1244–1277)
  • arcikněz svatopetrské baziliky (1276–1277)
Osobní údaje
Rodné jménoGiovanni Gaetano Orsini
Datum narození1210/1220
Místo narozeníŘím, Papežský stát Papežský stát
Datum úmrtí22. srpna 1280
Místo úmrtíViterbo, Papežský stát Papežský stát
Místo pohřbeníGrotte Vaticane
PříbuzníGiordano Orsini a Bertoldo Orsini (sourozenci)
Francesco Napoleone Orsini (synovec)
Seznam papežů nosících jméno Mikuláš
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Během Mikulášova krátkého pontifikátu došlo k několika důležitým událostem. Jako rozený politik Mikuláš výrazně posílil pozici papeže v tehdejší Itálii. V květnu 1278 uzavřel konkordát s Rudolfem I. Habsburským, dle kterého mu byla garantována Romagna a ravennský exarchát. Podle italského kronikáře Bartoloměje z Luccy Mikuláš s Rudolfem, alespoň obecně, diskutovali o rozdělení Svaté říše římské do čtyř oddělených království – Lombardie, Burgundska, Tuscie a Německa, kde by bylo Rudolfovo dědičně přisouzené království a navíc by se stal císařem. V červenci 1278 vydal Mikuláš pro římskou vládu převratný výnos, kterým zakazoval cizincům zastávat civilní úřady.

Církevní počiny

editovat

Mikulášův otec byl osobním přítelem svatého Františka z Assisi, což přinutilo zaměřit více jeho pozornosti na františkánský řád. Dne 14. srpna 1279 Mikuláš vydal bulu Exiit qui seminat, která vyrovnala spory uvnitř řádu mezi přísnější a benevolentnější stranou. Mikuláš taktéž vynaložil obrovské prostředky na opravu Lateránského paláce a Vatikánu. Navíc zbudoval venkovské sídlo v Sorianu blízko Viterba, kde nakonec zemřel na srdeční příhodu (zdroje se liší v tom, zda šlo o srdeční infarkt či cévní mozkovou příhodu).

Nepotismus

editovat

Ačkoliv byl Mikuláš vzdělaný muž známý pro svůj silný charakter, byl taktéž znám pro jeho nadměrné protežování svých příbuzných. Tři ze svých nejbližších příbuzných povýšil na kardinály a ostatním dal důležité pozice.

Dante ve svém Infernu (Božská komedie) mluví krátce o Mikuláši III., který byl odsouzený k trávení věčnosti na místě určeném pro ty, co spáchali hřích simonie, tzn. snahu získat za peníze určité církevní postavení či privilegia. V Dantově příběhu jsou tito lidé umístěni hlavou napřed v dírách, s plameny na patách jejich chodidel. V tomto místě je Mikuláš hlavním z hříšníků, což demonstruje výška plamenů na jeho chodidlech. Nejdříve si jej Dante splete s papežem Bonifácem VIII. Když se věc vyjasní, Mikuláš sděluje Dantovi, že předpokládá zatracení (kvůli Simonii) nejen Bonifácovi, ale i Klementu V., mnohem více úplatnému papeži.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pope Nicholas III na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

editovat
Papež
Předchůdce:
Jan XXI.
12771280
Mikuláš III.
Nástupce:
Martin IV.