Michel Henry

francouzský fenomenologický filozof a spisovatel

Michel Henry (10. ledna 1922 Haiphong, Vietnam3. července 2002 Albi, Francie) byl francouzský fenomenologický filosof a spisovatel.

Michel Henry
Narození10. ledna 1922
Haiphong
Úmrtí3. července 2002 (ve věku 80 let)
Albi
Povolánífilozof, spisovatel a vysokoškolský učitel
Alma materUniverzita Lille
Pařížská univerzita
OceněníRenaudotova cena (1976)
Manžel(ka)Anne Henry (do 2002)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

V sedmi letech přišel s ovdovělou matkou do Francie, studoval filosofii v Paříži, za války se účastnil odboje a po válce napsal pod vedením J. Wahla a P. Ricoeura svou habilitační práci Filosofie a fenomenologie těla (1950). V letech 1960 až 1982 přednášel na univerzitě v Montpellier. Roku 1963 vydal svoji první velkou práci Podstata zjevování; kromě filosofických spisů napsal také čtyři romány.

Fenomenologie života

editovat

Henryho filosofie je fenomenologie života. Kritizuje Husserlovu fenomenologii za to, že se příliš soustředila na intencionalitu, to jest vztah mezi vědomím a jeho předmětem, mezi noésis a noéma. Tím lidskou zkušenost příliš intelektualizovala: zkušenost světa se člověku podle Henryho nedává na základě intence, nýbrž daleko původněji a bezprostředněji – dokonce tak, že ji naše intence neovládají. „Zjevování“ světa je založeno na sebe-zjevování člověka, jež Henry nazývá život.

Život není něco, co bychom mohli vidět někde mimo sebe, můžeme jej jen zakoušet, a to jen díky tomu, že sami žijeme. Život je to, co „může i dovede cítit a zakoušet sebe sama v každém bodě svého bytí“, a myšlení je jen jedním z jeho modů. Život si člověk nedává sám, nerozhodl se pro něj, nýbrž dostává jej jako největší dar a štěstí, ale přesto jej snáší pasivně, a tudíž i jako břemeno. Utrpení a radost jsou základní polarity, mezi nimiž se život pohybuje. Život je vždy osobní, má jedinečný vztah sám k sobě – ať je to konečný život člověka, anebo nekonečný a osobní život Boha.

Svět se otvírá pouze před subjektem, který tento vnější prostor může objevit jen proto, že už je vůči němu v pasivním vztahu života. Henry rozlišuje dvojí typ zjevování (manifestation, l´apparaitre): exterioritu, v níž se zjevuje viditelný svět, a interioritu, v níž se hlásí neviditelný život. Neviditelný ne proto, že by byl příliš malý, nýbrž proto, že je radikálně imanentní a nikdy se nejeví navenek.

Kritika západní tradice

editovat

Celá západní myšlenková tradice je podle Henryho v zajetí exteriority a vnímání vnějšího a kdykoli hovoří o životě a o subjektivitě, vztahuje je buď k biologickému, to jest k jeho vnějším projevům, anebo jako u Husserla k intenci, to jest k zaměření vědomí na vnější předměty. Západní člověk vidí dokonce i sebe sama jen jako předmět své intence, a nikoli v bezprostředním sebe-vztahu života. Materialismus přehlíží, že vnější zkušenost hmotného už předpokládá tuto zjevnost života sobě samému, kdežto idealismus redukuje bytí na myšlenku, na pouhý obraz či reprezentaci.

Věda sama o sobě podle Henryho není špatná, dokud se obrací k vnějšímu světu a přírodě, ale jakmile se obrací ke člověku, vzniká typ kultury, v níž život popírá sama sebe a zbavuje se veškeré hodnoty. Plodí automatismy technického a ekonomického světa, který se vyvíjí slepě proti životu. Henry kritizuje jak marxismus, tak ostatní formy moderní společnosti, protože ničí lidskou kulturu a vedou do barbarství.

Henry se věnoval celé řadě témat, napsal knihy o K. Marxovi, o Nietzschem, o Spinozovi, ale také o malíři V. Kandinském a v posledních letech zejména radikálně nové interpretaci křesťanství. Té jsou věnovány knihy Já jsem pravda. K filosofii křesťanství (1996); Vtělení. Filosofie těla (2000) a Slova Kristova (2002).

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michel Henry na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

editovat