Michail Zoščenko
Michail Michajlovič Zoščenko (rusky Михаил Михайлович Зощенко; 10. srpna 1894,[1][pozn. 1] Petrohrad – 22. července 1958, Leningrad) byl ruský spisovatel, satirik a dramatik. Nejznámější z jeho díla jsou krátké satirické povídky, v nichž kritizuje morálku a mezilidské vztahy v porevoluční sovětské společnosti.
| Michail Zoščenko | |
|---|---|
 Michail Zoščenko | |
| Narození | 28. červencejul. / 9. srpna 1894greg. Petrohrad |
| Úmrtí | 22. července 1958 (ve věku 63 let) Leningrad |
| Místo pohřbení | Sestroretsk cemetery |
| Povolání | spisovatel, novinář, dramaturg, překladatel a scenárista |
| Národnost | Rusové |
| Alma mater | Pavlovská vojenská škola |
| Významná díla | Youth Restored Blue Book Before Sunrise |
| Ocenění | Řád rudého praporu práce Řád sv. Stanislava 2. třídy Řád sv. Vladimíra 4. třídy Řád sv. Anny 4. třídy medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Vera Kerbits |
| Rodiče | Mikhail Zoshchenko |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatZoščenko se narodil jako syn malíře a herečky a vyrůstal se sedmi sourozenci. Po absolvování střední školy byl v letech 1913 až 1915 zapsán na Právnické fakultě v Petrohradě. V té době napsal své první povídky. Jeho studie přerušila vojenská služba v první světové válce, kam Zoščenko nastoupil dobrovolně v roce 1915. Během války utrpěl jako následek otravy bojovým plynem trvalé poškození srdce, v důsledku čehož byl v roce 1917 z armády propuštěn.
Po návratu do St. Petersburgu napsal několik nepublikovaných příběhů, ovlivněných Maupassantem. Přes svou nemoc Zoščenko v letech 1918–1919 bojoval v občanské válce na straně Rudé armády. Po občanské válce si vydělával na živobytí v různých zaměstnáních. Byl mimo jiné vedoucím pošty, detektivem, chovatelem zvířat, milicionářem, obuvníkem, tesařem a administrativním pracovníkem.
Od roku 1920, zpět v Petrohradě, začal znovu psát a jeho příběhy byly publikovány v mnoha satirických časopisech éry NEPu. První sbírka povídek vyšla v roce 1922 a pod názvem Povídky pana Modrobřicháčka (Рассказы Назара Ильича, господина Синебрюхова). Tragikomické příběhy vyprávěné v ich-formě měly úspěch u kritiky i u veřejnosti. Zoščenko zde vytvořil typ civilního, neheroického, většinou nějak omezeného „sovětského člověka“ probíjejícího se všedním životem – typ, který se pak objevuje i v jeho dalších prózách. Jako stylistický prostředek používá Zoščenko takzvaný skaz, vyprávění ve stylizované hovorové řeči. V následujících letech byl Zoščenko v SSSR jedním z nejčtenějších autorů a jeho texty vycházely ve velkých nákladech v časopisech, novinách i knižně.
V roce 1921 se básník připojil k nově vzniklé literární skupině Serapionovi bratři.
Postupně se Zoščenko odvrátil od povídek a začal tvořit větší díla, jako jsou Navrácené mládí nebo Bleděmodrá kniha (1935). Ve svých pozdějších pracích se satirickému humoru vzdaloval a experimentoval s různými metodami výstavby a kompozice textu. Po vydání Bleděmodré knihy Zoščenko publikoval už jen fejetony a příběhy pro děti.
Během druhé světové války byl Zoščenko evakuován z obleženého Leningradu do Alma-Aty a pracoval v místních filmových ateliérech. Ještě během války, poté, co skončila blokáda, se vrátil do Leningradu a navázal na svou literární činnost, včetně práce pro satirické časopisy, jako byl Krokodýl.
Po zveřejnění první kapitoly své práce Před východem slunce v roce 1943 se spisovatel spolu s básnířkou Annou Achmatovovou stali terčem Ždanovova ideologického tažení proti „nepolitickému umění“. Zoščenko ztratil možnost publikovat a v roce 1946 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. Mohl pouze anonymně překládat.
Po Stalinově smrti v roce 1953 byl Zoščenko rehabilitován a znovu přijat do Svazu spisovatelů. V roce 1956, dva roky před jeho smrtí, byl vydán výbor z jeho díla.
Citát
editovat- Lidé často nevědí, co ode mne vlastně chtějí. Skoro dvacet let si mysleli, že píšu pro jejich zábavu. Ale já jsem pro zábavu nikdy nepsal. A tento spor, který s nimi vedu, nezaslouží nic než politování.
- Michail Zoščenko, O dětské literatuře
Památka
editovat
- V roce 1987 bylo v bytě, kde Zoščenko trávil poslední léta života (1954–1958), otevřeno muzeum (Malaja Koňušennaja 4/2, Sankt Petěrburg)
- V Sestrorecku, kde měl Zoščenko chatu, každoročně v srpnu v knihovně připomínají jeho tvorbu[2]
- Zoščenkovo jméno nese knihovna v Kurortném rajónu Sankt Petěrburgu[3]
- Asteroid Zoshchenko (5759), objevený Ljudmilou Karačkinovou z Krymské astrofyzikální observatoře 22. ledna 1980, byl nazván na jeho počest
- Na domě v Gribojedovově ulici 9 v Sankt Petěrburgu byla v roce 1994 odhalena pamětní deska autorů V. E. Gorevého (sochař), T. N Miloradoviče a N. A. Sokolova (architekti)[4]
- V roce 2003 byl v Tokarjovově ulici č. 7 v Sestrorecku odhalen památník V. F. Oněžka (sochař) a N. N. Sokolova (architekt)
- Zoščenkovo jméno nese ulice ve vsi Gornaja Poljana ve Volgogradské oblasti a také dopravní letadlo Aeroflotu
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Z nejasných důvodů je udáván rok narození 1895 (nejnověji: POSPÍŠIL, Ivo, et al. Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha: Libri, 2001. 680 s. ISBN 80-7277-068-3. Heslo ZOŠČENKO, Michail, s. 650. předtím: HRALA, Milan, (ed). Slovník spisovatelů. Sovětský svaz: literatura ruská, ukrajinská a běloruská, literatury sovětského Pobaltí, literatury Sovětského východu. Praha: Odeon, 1977. Heslo ZOŠČENKO, s. 571., avšak KASACK, Wolfgang. Slovník ruské literatury 20. století (původním názvem: Lexikon der russischen Literatur des 20. Jahrhunderts). Překlad Jiří F. Franěk a kolektiv. Praha: Votobia, 2000. 622 s. ISBN 80-7220-083-6. Heslo ZOŠČENKO, s. 592. uvádí rok narození 1894.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Michail Michailowitsch Soschtschenko na německé Wikipedii.
- ↑ ТОМАШЕВСКИЙ, Ю. В. КРАТКАЯ ЛЕТОПИСЬ ЖИЗНИ И ТВОРЧЕСТВА М. М. ЗОЩЕНКО [online]. [cit. 2017-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-03. (rusky)
- ↑ Сестрорецкие берега. 16—22.08.2008.
- ↑ Центральная библиотека им. М. М. Зощенко // СПб ГБУК Централизованная библиотечная система Курортного административного района.
- ↑ Энциклопедия Санкт-Петербурга, мемориальная доска М. М. Зощенко [online]. Dostupné online. (rusky)
Literatura
editovat- VOLKOV Solomon: Svědectví - Paměti Dmitrije Šostakoviče. Praha: Akademie múzických umění. 2006, ISBN 80-7331-057-0. str. 371-380
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Michail Zoščenko
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michail Zoščenko na Wikimedia Commons
