Otevřít hlavní menu

Michail Vissarionovič Chergiani (gruzínsky მიხეილ ხერგიანი; rusky Михаил Виссарионович Хергиани; italsky Mikhail Khergiani) (20. března 1932 Mestia, Gruzie, Sovětský svaz4. července 1969 Monte Civetta, Itálie) byl legendární gruzínský (ruský) horolezec, přezdívaný Skalní tygr. (Jako rok narození je uváděno 1932 a 1935, úmrtí 1969 a 1971.)

Michail Vissarionovič Chergiani
Narození 20. března 1932 (?)
Mestia GruzieGruzie Gruzie
Úmrtí 4. července 1969 (ve věku 37 let) (?)
Monte Civetta ItálieItálie Itálie
Příčina úmrtí pád po přetržení lana v horách
Bydliště Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Znám jako horolezec
Ocenění Odznak cti
Zasloužilý mistr sportu SSSR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Čchumlian (Čchvimlian, Čchvimlid) Khergiani (Kerghiani, Chergiani, Kerghiani, Hergiani) pocházel z horského městečka ve Svanetii, kde má dosud také muzeum. Fyzickou kondici si udržoval běháním a poskakováním po balvanech a horskými výstupy. Třikrát vyhrál mistrovství SSSR v horolezectví, za éry nejznámějšího ruského horolezeckého cvičitele Vitalije Abalakova byl vedoucím horolezeckého výcvikového tábora a členem horské služby. Byl autorem mnoha vážných prvovýstupů na Kavkaze a Pamíru. Účastnil se prvních mezinárodních setkání horolezců ve Francii, Itálii a ve Spojeném Království, kde získal svými výkony obdiv nejslavnějších himálajských horolezců. Tehdejší československé horolezce ovlivnil natolik, že při svých následných výpravách na Kavkaz přelézali jeho horské cesty.

Zemřel spolu se svým spolulezcem po pádu v italských Dolomitech při výstupu na Cimu su Alto (Monte Civetta), kde jim padající kámen přesekl lano (tehdy ještě nepoužívali dvě). Nedaleko působící vojenský oddíl poté na jejich počest vypálil salvu. O jeho životě napsal knihu ruský spisovatel Jurij Burlakov, byla přeložená také do češtiny.

Významné úspěchyEditovat

VýstupyEditovat

KavkazEditovat

  • 1956: Západní vrchol Ťuťu-baši (4 530 m n. m.), horolezecký klub Burevestnik – mistrovský titul v kategorii technicky obtížných výstupů
  • 1957: prvovýstup severozápadní stěnou Donguz Orunu s Josifem Kachianim – neoceněný přelomový výstup
  • 1965: Aljama, Missestau (horolezecký klub Kutaisi) – mistrovský titul v kategorii traverzů
  • Chergianiho cesta na Donguz Orun (1. opakování Radovan Kuchař a Oldřich Kopal, 1959)
  • Chergianiho cesta S stěnou Ťuťu (poté i 1. ženský výstup klasifikace 5B na Kavkaze: Zuzana Hofmannová a Alena Stehlíková, 1981)

OceněníEditovat

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Jurij Borisobič Burlakov: Voschoditel’, povest’ o Michaile Chergiani; 1. vydání 1979; Moskva; Fizkul’tura i sport; edice Serdca, otdannyje sportu, 278 stran
  • Jurij Burlakov: Horolezec, životní příběh Michaila Chergianiho; 1. vydání 1983, Olympia Praha; 189 stran; z ruštiny přeložil: Josef Zumr; doslov Jiří Novák (předseda ČHS); ISBN 604/22/826 27-042-83[2]

ReferenceEditovat

  1. Ivan Dieška, Václav Širl: Horolezectví zblízka, Olympia Praha, 1989, str. 169–170
  2. databáze Národní knihovny

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat