Wikipedie

Michael z Korutan

německý františkán a kronikář

Michael z Korutan (?-1534), latinsky Michael a Carinthia, německy Michael von Kärnten, byl původem německý františkán a kronikář působící v české františkánské provincii.

Michael z Korutan
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • kustod (kustodů) české františkánské provincie (1522-1526, 1528-1531)
  • kvardián kláštera v Bechyni (1524)
  • kustod moravské františkánské kustodie (1524-1526)
  • provinciál české františkánské provincie(1526-1528, 1531-1534)
Osobní údaje
Datum narození15. století
Místo narozeníKorutany
Datum úmrtí4. srpna 1534
Místo úmrtíBechyně nebo Plzeň
Národnostněmecká
Povoláníkronikář
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Původ, Michael řeholním představeným

editovat

Podle svého přídomku pocházel z Korutan, patrně z nějakého méně známého města. Od 20. let 16. století je doloženo jeho působení zmíněné provincie. Jako možná formálně neustanovený sekretář či v podobné funkci však setrvával již okolo roku 1510, kdy začal psát níže zmíněnou kroniku. V letech 1522 až 1524 jej prameny uvádí jako provinčního kustoda a současně člena čtyřčlenného řídícího sboru provincie – definitoria.[1]

Zásah proti „luteránským františkánům“

editovat

Roku 1523 vyzval Michaela z Korutan provinciál František z Bavor, aby vyřešil situaci se dvěma jemnickými františkány, kteří konvertovali k luteránství, odmítali katolickou liturgii a skrze kázání šířili novou konfesi. Jednalo se o Benedikta z Plzně, jenž mohl být potenciálně totožný s hymnografem Klimentem Bosákem[2] a snad též Bernardem z Radenberka.[3] Umlčet řeholní konvertity, nejspíš formou klášterního vězení, se však Michaelovi nepodařilo. Bratr Benedikt dál pokračoval dál v hlásání luteránského učení, tentokrát v jindřichohradeckém františkánském klášteře. Zřejmě další pokus učinil Michael z Korutan roku 1524, kdy byl kromě provinčního kustoda rovněž kvardiánem konventu v Bechyni. Rozhodl se pro razantnější řešení, aby neposlušného bratra izoloval v znojemském klášterním vězení. Spolu s dalšími bechyňskými františkány a s ozbrojeným doprovodem z domovského města násilně přepadl jindřichohradecký klášter. Zatímco stíhanému kazateli se podařilo uprchnout, byli ostatní hradečtí řeholníci celou posádkou zajati. Skandál následně řešili nejen bechyňští rychtáři Jan II. ze Šternberka (†1528), Jindřich VII. z Rožmberka (†1526), nebo místní pán Adam I. z Hradce, ale i sám král Ludvík. Jak zřejmě přímo sám Michael popisuje v níže zmíněné kronice, byl na úprku spolu s dalšími již v blízkosti Bechyně zajat a zavřen do temné kobky. S pomocí dalších lidí však uprchl.[4]

Představeným provincie a spory v ní

editovat

Za zmínku stojí, že ani zmíněná násilná akce v Bechyni, řízená z velké části Michaelem z Korutan, jež jistě nezůstala v utajení mezi ostatními řeholníky, mu neubrala na popularitě mezi řeholníky shromážděnými na provinčních kapitulách. Na nejbližší následující setkání v červnu 1524 v Kadani se sice Michael ani František z Bavor nedostavili z obavy před možným zatčením světskými pány (konkrétně Adamem z Hradce[5]), přesto zde byl Michael znovu zvolen provinčním kustodem, přesněji „kustodem kustodů“ a současně kustodem nově zřízené moravské františkánské kustodie.[6] Michaelova popularita i přes jeho kontroverzní kroky naznačuje, jak velkou existenční hrozbu již v té době františkáni v Lutherově reformaci spatřovali.[7] Na následující kapitule v září 1526 v plzeňském klášteře byl Michael z Korutan zvolen přítomnými bratřími na další dva roky provinciálem (provinčním ministrem).[8] Situace v řádu ale nadále nebyla jednoduchá. Na další provinční kapitule v říjnu 1528 v Jemnici vypukl blíže nespecifikovaný spor mezi Michaelem jakožto dosavadním provinciálem a vizitátorem ze zahraniční provincie. Příčinou snad byla stále masivní konverze bratří k luterství nebo snad též používané praktiky vůči nim.[9] Přes svůj tvrdší postup proti nekatolíkům (nebo snad právě pro něj) byl bratr Michael na této kapitule opět zvolen kustodem kustodů pro léta 1528 až 1531.[10] Nato byl podruhé zvolen provinciálem v srpnu 1531 v Brně a potřetí na následující řádové kapitule roku 1533 v Kadani.[10] Měl se stát rovněž vyslancem k papeži a jiným světským „knížatům“, zřejmě rovněž pro informování nebo přimlouvání se v záležitostech šířící se reformace.[11] Českou františkánskou provincii tak řídil až do následujícího roku 1534, kdy se ale již srpnové kapituly v Horažďovicích nedočkal. 4. srpna 1534 františkán Michael z Korutan zemřel, patrně v bechyňském nebo plzeňském klášteře.[12] Pozdějšími františkánskými dějepisci byl charakterizován jako „velmi vytrvalý v řeholní disciplíně a dokonalý ve [svých] názorech.“[11]

Dílo

editovat

Michael z Korutan je považován za autora první části kroniky františkánů observantů Chronica Fratrum Minorum de Observancia Provincie Bohemie,[13] která zachycuje události v době od 15. století a s přispěním dalších autorů pokračuje až do roku 1741.[14] Bratr Michael kroniku sepisoval v letech 1510–1521 (strana 1–237), po něm pokračovali do roku 1553 dva další anonymní písaři (s. 238–438) a následují doplňky ze 17. a první poloviny 18. století (s. 348–453).[15] Rukopis vznikal ve slezském a moravském prostředí (Vratislav a Olomouc). Jako hlavní pramen k obecným dějinám františkánské observance posloužila Michaelovi z Korutan kronika italského observanta Bernardina z Akvily,[16] pro starší vývoj českého prostředí pak mimo jiné rukopis „De novella plantatione Provincie Austrie, Bohemie et Polonie“ sepsaný po roce 1505 Eberhardem Ablauffem de Rheno.V kronice je popsán bouřlivý rozvoj františkánské observance v italských provinciích v první polovině 15. století, Kapistránova kazatelská mise ve střední a východní Evropě (1451–1456), založení českého observantského vikariátu (1452) a jeho nejstarší dějiny. Velice zevrubně kniha popisuje především jednání provinčních kapitul, a v podstatě tak představuje neoficiální akta českého observantského vikariátu a provincie, jejíž obsah byl definitory oficiálně kontrolován.[17] Jako interní řádový materiál, či snad také pro uvedené informace ohledně aktivit františkánů proti luteránství (jež mohly bratřím ze strany šlechty i měšťanů uškodit) neměla být kniha přístupná světským osobám.[18] Počátek textu na první straně uvozuje iniciála P s rostlinnými motivy se zlatými koulemi. Tvarování a styl jejího akantu odpovídá soudobým františkánským rukopisům Slezska, Moravy a Čech z počátku 16. století.[19]

Kroniku jako cenný pramen zejména raného vývoje františkánů v českých zemích uchovával ještě přinejmenším počátkem 30. let 20. století Provinční archiv českých františkánů v konventu u P. Marie Sněžné v Praze.[20] Za nejasných okolností následně rukopis skončil v sbírce plzeňského arciděkana a sběratele Aloise Černého (1890–1964). Kroniku získala zřejmě z pozůstavilosti sběratelova příbuzná Marie Černá, od níž ji v roce 1971 odkoupilo Národní muzeum.[21]

Dle textů kroniky a svých často ironických glos se Michael z Korutan ve františkánském řádu „zřetelně stavěl na stranu antiintelektuálů, kteří ve vzdělání viděli hrozbu pro františkánskou observanci.“[22] Například posléze neúspěšné snahy založit v české provincii centrální řádové provinční studium Michael lakonicky okomentoval, že by bylo „v rozporu s úmyslem našich svatých otců“. Z jazykového hlediska byl Michael Němec. Soudobé nacionálně motivované spory mezi německými, polskými a italskými františkány hodnotí celkem střízlivě, zato konfliktům mezi Čechy a Němci věnuje ve svém textu zásadní místo a stavěl se na německou stranu.[23]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ HLAVÁČEK, Petr. Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku‘. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1212-5. S. 171. 
  2. ↑ HAVRLANT, Jaroslav. Kliment Bosák – hledání jednoho z nejstarších českých hymnografů. In: O felix Bohemia! Studie k dějinám české reformace. Praha: FF UK : Filosofia, 2014. S. 173–194, zde s. 184, 190-191.
  3. ↑ HLAVÁČEK, Petr; FOLTÝN, Dušan. Jemnice (Třebíč) : zaniklý konvent františkánů u kostela sv. Víta a Modest. In: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-026-8. S. 330. Podle stati v encyklopedii oba pobývali v Jemnickém klášteře a inklinovali k luterství. Podle J. Havrlanta (Kliment Bosák, cit., s. 186) měl zase Bernard posloužit jako průvodce Benedikta z Plzně z Jindřichova Hradce do klášterního vězení ve Znojmě v následujícím roce 1524. Benedikta jako stavitele uvádí dle níže zmíněné kroniky P. HLAVÁČEK, Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku (cit.), s. 115.
  4. ↑ Podrobně celou událost z více pramenů popisuje HAVRLANT, Kliment Bosák (cit.), s. 184-187, čerpajíc též z rožmberské kroniky N. Herrmana – viz Norbert Heermann’s Rosenberg’sche Chronik. Příprava vydání Matthäus Klimesch. Prag: [s.n.], 1897. Dostupné online. S. 217-219.  a dle níže zmíněné kroniky samotného Michaela z Korutan, s. 303-305, 308-309 (původní paginace).
  5. ↑ HAVRLANT, Kliment Bosák (cit.), s. 187.
  6. ↑ HLAVÁČEK Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku (cit.), s. 171. Česká františkánská provincie se tehdy začala dělit na nižší správní celky - českou, moravskou a slezskou kustodii s vlastními představenými – kustody, jimiž byli tehdy (1524) současně zvoleni František z Bavor (Čechy), Michael z Korutan (Morava) a Severin ze Scheffenberku (Slezsko).
  7. ↑ Jen níže zmíněná kapitula 1524 registrovala 21 odpadlých bratrů z české provincie. Viz HAVRLANT, Kliment Bosák (cit.), s. 187. Počet řeholníků v provincii se mohl tehdy pohybovat okolo 500 – v roce 1495 to bylo 683 františkánů. Srov. HLAVÁČEK, Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku (cit.), s. 174.
  8. ↑ HLAVÁČEK, Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku (cit.), s. 171. GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. S. 595. HLAVÁČEK, Petr. Prameny k dějinám slezských františkánů-observantů. In: Bernardyni na Śląsku w późnym średniowieczu. Wrocław: [s.n.], 2005. S. 77–90, zde s. 77.
  9. ↑ Srov. HLAVÁČEK - FOLTÝN, Jemnice (Třebíč) : zaniklý konvent františkánů u kostela sv. Víta a Modesta (cit.), s. 331. Jako možnou příčinu sporu nelze vyloučit ani snahu přítomných františkánů zvolit Michaela opakovaně provinciálem.
  10. ↑ a b HLAVÁČEK, Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku (cit.), s. 172.
  11. ↑ a b GREIDERER, Germania Franciscana (cit.), s. 747
  12. ↑ GREIDERER, Germania Franciscana (cit.), s. 747, vč. uvedení nejasnosti okolo místa úmrtí v různých dohledaných pramenech. Rok úmrtí 1534 viz též HLAVÁČEK, Prameny k dějinám slezských františkánů-observantů (cit.), s. 77. HLAVÁČEK, Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku (cit.).
  13. ↑ „Autorem [úvodní části] je s největší pravděpodobností Michael z Korutan“ – HLAVÁČEK, Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku (cit.), s. 10, 102. Michaelovo autorství dokládá jeho nenápadný podpis na s. 192. Kroniku mu dle připsané poznámky v rukopise připsal také františkánský badatel Klemens Minařík – viz HLAVÁČEK, Petr. Čeští františkáni, vzdělanost a knižní kultura v 15./16. století. Theologická revue. 2001, roč. 72, čís. 1, s. 47–56. ISSN 1211-7617. 
  14. ↑ Knihovna Národního muzea, signatura VIII F 75. Pergamen, 454 s. (původní paginace) = 242 listů (moderní foliace), 21,5x16 cm. Titul podle pergamenového štítku na přední desce. Popis rukopisu viz BRODSKÝ, Pavel. Katalog iluminovaných rukopisů Knihovny Národního muzea. Praha: KLP, 2010. ISBN 80-85917-78-5. S. 82 (č. 67, obr. 80).  DRAGOUN, Michal. Soupis středověkých rukopisů Knihovny Národního muzea : doplňky ke katalogům F. M. Bartoše, J. Vašici a J. Vajse. Praha: Národní muzeum : Scriptoriun, 2011. ISBN 978-80-7036-301-0, ISBN 978-80-87271-37-7. S. 71–73 (č. 14).  BENEŠ, Petr Regalát; KAŠPAR, Jan. Titulní list díla Chronica Fratrum Minotum de Observantia Provincie Bohemie. In: Historia Franciscana : katalog výstavy pořádané k 400. výročí příchodu bratří františkánů do kláštery Panny Marie Sněžné v Praze (1604-2004). Praha: Provincie bratří františkánů, 2004. Č. 19 (vč. reprodukce úvodních listů a vazby). S. 25. Nebo popis a obrázky vazby a titulní strany v databázi Manuscriptorium (cit. 12.12.2017). Dragounem identifikovaná písařská ruka A na ff. 1-115v a po jisté přestávce na 117r-125r tak zřejmě patřila Michaelovi z Korutan. Obsahově události z kroniky z 15.-16. století excerpoval [[Petr Hlaváček (historik)|]], zejména v knize Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku (cit.), nebo dříve Klemens Minařík OFM ve svých článcích v Časopise katolického duchovenstva v letech 1914–1930.
  15. ↑ HLAVÁČEK, „Prameny k dějinám slezských františkánů-observantů“ (cit.), s. 77-78. KAŠPAR – BENEŠ, Titulní list Chronica Fratrum... (cit.). Podle datace událostí na f. 111r-114r, kdy přestal být text psán souvisle a byl po částech doplňován a na základě identifikace písařských rukou datuje počátky psaná rukopisu do let 1510–1511 také DRAGOUN, Soupis středověkých rukopisů Knihovny Národního muzea (cit.), s. 14.
  16. ↑ Edice: BERNARDINUS AQUILANUS. Chronica Fratrum minorum de Observantia. Příprava vydání Leonard Lemmens. Romae: [s.n.], 1902. 
  17. ↑ HLAVÁČEK, Prameny k dějinám slezských františkánů-observantů (cit.), s. 78. HLAVÁČEK, Petr. Starší dějiny českého františkánství [online]. [cit. 2006-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-05-14. 
  18. ↑ Dle úplného titulu zlaceným písmem na pergamenovém štítku v mosazném rámečku na přední desce: Chronica Fratrum Minorum de Observancia Provincie Bohemie secularibus non communicanda.
  19. ↑ Srov. STUDNIČKOVÁ, Milada. Conscriptum per Fratrem Mathiam de Rehtz. Iluminované rukopisy kadaňského kláštera františkánů-observantů z konce 15. století. In: Františkánství v kontaktech s jiným a cizím. Praha: Univerzita Karlova, 2009. S. 210–219.BAJGER, Matyáš Franciszek. Bratr, někdy biskup Jan Filipec (1431-1509) a knihy okolo něj. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska : sborník z 19. odborné konference.... Olomouc: Vědecká knihovna v Olomouci, 2010. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-24. ISBN 978-80-7053-292-8. S. 115–144, zde s. 139–141. Archivováno 24. 4. 2015 na Wayback Machine. BRODSKÝ, Katalog iluminovaných rukopisů Knihovny Národního muzea (cit.), č. 67.
  20. ↑ Jako součást pražského provinčního archivu, snad se signaturou MS 1, uvádí tehdy kroniku slezsko-německý františkán Lucius Teichmann ve své tiskem vydané doktorské disertaci na teologické fakultě vratislavské Univerzity v Breslau: TEICHMANN, Lucius (Alfons) OFM. Die Frantiskanerobservanten in Schlesien vor der Reformation. Breslau: Antonius-Verlag, 1934. S. 17–18.  Srov. BAJGER, Matyáš Franciszek. Cesty knihoven františkánských řádů v první polovině 20. století. Knihy a dějiny. 2009-2010, čís. 16–17, s. 76–112, zde s. 286–288. ISSN 1210-8510.  Bajger zde nepřesně odhaduje, že se kronika ztratila snad z plzeňského kláštera.
  21. ↑ Podle poznámky v knize a lístkového katalogu Knihovny Národního muzea. Viz DRAGOUN, Soupis středověkých rukopisů Knihovny Národního muzea (cit.), s. 14. Srov. BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 6.1.2015]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. Vedoucí práce Nina Pavelčíková. s. 93 (kapitola „Nástin novověkého vývoje knihoven ve františkánských řádech“). Dostupné online.
  22. ↑ HLAVÁČEK, Starší dějiny českého františkánství (skripta) (cit.).
  23. ↑ HLAVÁČEK, Starší dějiny českého františkánství (skripta) (cit.). HLAVÁČEK, Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku (cit.), s. 50. Srov. HLAVÁČEK, Petr. „Lingua contra linguam, nacio contra nacionem“. Der Nationalpartikularismus unter den böhmischen Franziskaner-Observanten im ausgehenden Mittelalter. In: Die Länder der Böhmischen Krone und ihre Nachbarn zur Zeit der Jagiellonenkönige (1471-1526). Kunst - Kultur - Geschichte. Ostfildern: Jan Thorbecke Verlag, 2004. S. 261–267.

Externí odkazy

editovat
  • Manuscriptorium – digitální knihovna obsahuje snímky vazby a titulního listu kroniky „Chronica Fratrum Minorum" (cit. 21.12.2017)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michael_z_Korutan&oldid=24069156“