Otevřít hlavní menu

Mehmed Teufik Okić

bosenský pedagog a duchovní

Háfiz Mehmed Teufik-efendija (event. Teofik nebo Tevfik) Okić (1866[1] či 1870 Jajce, osmanská říše18. listopadu 1932 Sarajevo, Království Jugoslávie) byl bosenskohercegovský islámský duchovní a pedagog bosňáckého původu.

Mehmed Teufik Okić
Narození 1866
Jajce
Úmrtí 18. listopadu 1932 (ve věku 65–66 let)
Sarajevo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotopisEditovat

Narodil se do rodiny s bohatou tradicí islámské vzdělanosti; od konce 17. do začátku 20. století čtrnáct generací Okićů působilo jako imámové v Sinan-begově mešitě v Jajce. Jeho otcem byl Jusuf Okić, imám a islámský učitel, muallim, v nižší náboženské škole v jajecké čtvrti Gornja Mahala (Sinan-begův džamát), a matkou Hanifa Memić, ta však zemřela, když byl ještě dítě. Základní vzdělání získal od otce, ruždii, reformovanou islámskou nižší školu, navštěvoval v rodném Jajce, zde získal i titul háfize. Medresu, vyšší islámskou školu, absolvoval v Banja Luce (tu působili učitelé, mudarrisové, Ismail-efendija Skopljak a háfiz Ibrahim-efendija Maglajlić). Roku 1885 z Banja Luky odešel za vzděláváním do Istanbulu, kde roku 1900 promoval na teologické fakultě (Darülfünun-ı Şahane).

Nato se vrátil do vlasti, kde od 18. března 1901 do 1. července 1910 působil jako učitel, muderris, a ředitel Osman-kapetanovy medresy v Gračanici. Zde začal se zásadní reorganizací tradiční medresy, zavedl jednotlivé ročníky (dosud se vyučovalo v kruzích), modernější učebnice a světské předměty. Roku, kdy proběhly první volby do autonomních orgánů Islámského společenství v Bosně a Hercegovině, byl vybrán do nejvyšší duchovní rady, Ulema-medžlisu. V této funkci zůstal až do své smrti. Od 14. října 1912 do 23. března 1914 byl k tomu i úřadujícím reisu-l-ulemou, poté co háfiz Sulejman-efendija Šarac rezignoval a než jeho místo zaujal Mehmed Džemaluddin-efendija Čaušević.[2][3] Okić byl neúnavným propagátorem modernizačních prvků v životě muslimské komunity, mimo jiné podporoval vzdělávání dětí.

Mehmed se oženil s Hasibou Hadžić z Gračanice. Jejich syn Muhamed Tajib Okić (1902–1977) byl jedním z nejvzdělanějších bosenskohercegovských muslimů své doby.

Okić zemřel 18. listopadu 1932 v Sarajevu. Pohřební mše se uskutečnila hned druhý den. Tělesné ostatky byly uloženy na sarajevském hřbitově Grličića brdo.

ReferenceEditovat

  1. ČELIĆ, M. Merhum hfz. Mehmed Teufik ef. Okić. Kalendar "Gajret" za godinu 1938. 1937, s. 240–241. 
  2. TRALJIĆ, Mahmud. Hafiz Mehmed Teufik-ef. Okić (1870–1932). Glasnik Vrhovnog islamskog starješinstva u SFRJ. 1973, roč. XXXVI, čís. 1–2, s. 38–40. 
  3. TRALJIĆ, Mahmud. Istaknuti Bošnjaci. Sarajevo: El-Kalem, 1998. S. 260–264.