Otevřít hlavní menu

Medlánecké kopce

přírodní památka v Česku

Medlánecké kopce jsou přírodní památka, o celkové rozloze 12,5456 ha, nacházející se na území statutárního města Brna v katastrálních územích Medlánky a Královo Pole. Orgánem ochrany přírody je krajský úřad Jihomoravského kraje.

Zdroje k infoboxu
Přírodní památka
Medlánecké kopce
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Medlánecké kopce od Letiště Medlánky
Medlánecké kopce od Letiště Medlánky
Základní informace
Vyhlášení 1. ledna 1988
Nadm. výška 282 - 338 m n. m.
Rozloha 12,5456 ha
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Brno-město
Umístění Brno-Medlánky, Královo Pole
Souřadnice
Medlánecké kopce
Medlánecké kopce
Další informace
Kód 1131
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní památky v Česku
Kus skály na Medláneckém kopci

Jedná se o dva chráněné samostatné kopce v severním pokračování Palackého vrchu - severovýchodně položený menší Medlánecký kopec (nadmořská výška 322 m.), ležící na západě katastrálního území Medlánky, a jihozápadně položený větší Střelecký kopec (nadmořská výška 338 m.), ležící na severu katastrálního území Královo Pole. Na dvě územně zcela nesouvisející části je přitom rozdělený i areál této přírodní památky. Jako "Medlánecké kopce" se označují z důvodu, že až do 60. let 20. století oba náležely do katastrálního území Medlánky.

Na západ od památky se nachází další přírodní památka Netopýrky a o další kilometr větší přírodní památka Mniší hora. Na severu 0,5 kilometru daleko je pak přírodní památka Medlánecká skalka.

Důvodem ochrany je lokalita, která je bohatá na teplomilnou květinu (koniklec velkokvětý) a hmyz spadající do biomu stepí. Na letišti AK Medlánky poblíž rezervace se současně vyskytuje i kolonie syslů.

Kromě koniklece velkokvětého je pozoruhodný výskyt ostřice úzkolisté (nejsevernější známá lokalita v Česku), černýše rolního, hvozdíku Pontederova.

GeologieEditovat

Skalní podloží, vystupující často na povrch, je tvořeno metabazity brněnského masivu s vložkami žulových porfyrů. Na závětrných východních svazích se nacházejí spraše. Z půd jsou zastoupeny kambizem typická, kambizem eutrofní, rankery a na spraši typické hnědozemě.

FlóraEditovat

Stromové patro zastupuje dub zimní (Quercus petraea) a třešeň ptačí (Cerasus avium), na jižních svazích i akát (Robinia pseudacacia) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), keřové patro brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosus), b. evropský (E. europaeus), krušina olšová (Frangula alnus), růže šípková (Rosa canina), r. vinná (R. rubiginosa), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica) a slivoň trnitá (Prunus spinosa). V teplomilných trávnících roste černýš rolní (Melampyrum arvense), čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), kozinec dánský (Astragalus danicus), mochna písečná (Potentilla arenaria), ostřice úzkolistá (Carex stenophylla), plamének přímý (Clamatis recta), podražec křovištní (Aristolochia clematitis), pochybek prodloužený (Androsace elongata), radyk prutnatý (Chondrilla juncea), rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata), řebříček štětinolistý (Achillea setacea), zvonek klubkatý (Campanula glomerata), zvonek moravský (Campanula moravica). Vzácnější houby zastupuje helmovka malovaná (Mycena pseudopicta) a kyjovečka růžkovitá (Clavulinopsis corniculata).[1]

FaunaEditovat

Kopce jsou nejsevernějším výskytem petrokřídlece podražcového (Zerynthia polyxena). Dalšími zástupci teplomilného hmyzu jsou otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius),vakonoš šedý (Ptilocephala muscella) a kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Plazi zastupuje ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis) a užovka hladká (Coronella austriaca), ptáky krutihlav obecný (Jynx torquilla), pěnice vlašská (Sylvia nisoria), ťuhýk obecný (Lanius collurio) a žluva hajní (Oriolus oriolus).

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. MACKOVČIN, P. a kol. Brněnsko. Chráněná území ČR, svazek IX.. Praha: AOPK ČR a EkoCentrum Brno, 2007. 932 s. ISBN 978-80-86305-02-8. S. 251-252.