Marstall München

Marstall München je vedlejší budova Královské rezidence Mnichov, bývalá dvorní jízdárna (Hofreitschule) a konírna (Marstall).

Historie editovat

Budova dnes známá jako Marstall je bývalá královská konírna se stájemi, jízdárnou, kočárovnou a administrativou. Klasicistní budova byla postavena v letech 1817 až 1822 architektem Leo von Klenze jako náhrada za bývalý turnajový dům (Turnierhaus). Za druhé světové války byla při náletech v dubnu 1944,^[1]^[2] z velké části zničena. Znovu postavena byla letech 1969/70 při zachování původního exteriéru.

Marstall Mnichov, portál

Budova s monumentálním klenutým portálem, s bustami Kastora a Polluxe, je jedním z nejvyspělejších raných děl architekta Klenze. Plastická výzdoba, osm kruhových bronzových reliéfů s koňskými hlavami mezi okenními archivoltami a kamenné reliéfy, které ve cviklech portálu představují bitvu kentaurů a lapithů ^{[pozn. 1]}. (Kampf der Kentauren und Lapithen) ^{[pozn. 2]}, je dílem malíře a sochaře Johanna Martina von Wagnera.

Původní využití editovat

Kromě budovy jízdárny, nyní známé jako Marstall München, měl Mnichov jižně od Národního divadla

ještě „starý Marstall“ (Alte Münze), postavený kolem roku 1580 (rok, v němž byl jmenován první vrchní stájový mistr). Když se Marstall přestěhoval, byl v budově Mincovní úřad (Münzamt) a dnes v ní je Bavorský zemský úřad pro památkovou péči (Bayerisches Landesamt für Denkmalpflege).

Zámek Lustheim

Dále skutečnou „novou konírnu“ (neuen Marstall) jakožto nástupnický stavební komplex za starou konírnu, který na dvou stranách lemoval budovu jízdárny ve tvaru písmene L (včetně kočárovny na protější straně ulice Marstallstrasse).
Dále Marstall v zámku Nymphenburg, kde dnes sídlí muzeum (Marstallmuseum).

Starý zámek Schleissheim

Další konírnu (Marstall) v zámku Lustheim (Schloss Lustheim), z níž se zachovala pouze jedna budova (der Schöne Stall), která měla prostor pouze pro asi 16 koní a dále zde ještě jsou stáje ve starém zámku Schleißheim (Altes Schleißheimer Schloss)

Konírna měla mnoho zaměstnanců. Jejich počet kolísal podle významu Bavorska. V hierarchické řadě lze mezi jezdecký personál započítat: Nejvyšší štolba (Oberststallmeister), jeho zástupce (Vizestallmeister) případně aristokratický štolba (obě pozice nebyly vždy k dispozici), štolba (Stallmeister) nebo štolmistr, vrchní podkoní a podkoní.Počet kočárů na konci monarchie v roce 1918 byl kolem 300; některé z nich však byly nepojízdné. Nejnověji byla stájemi spravována i motorová vozidla

První Marstallmuseum v Mnichově editovat

S pádem monarchie však jízda ve stájích skončila. Od roku 1923 do roku 1940 zde bylo umístěno muzeum (Marstallmuseum), ve kterém mohli návětěvníci obdivovat nádherné kočáry bývalých králů. Muzeum se nyní nachází v jižním křídle zámku Nymphenburg.

Během bombardování za druhé světové války byla budova těžce poškozena. Po její provizorní opravě, byla po mnoho let využívána státními divadly jako montážní hala, sklad dřeva a pro skladování dekorací. Znovu postavena byla letech 1969/70 při zachování původního exteriéru.

Experimentální scéna editovat

Ke konci ruku 1960 hledalo mnoho umělců alternativní scénu pro nová experimentální díla a v roce 1972 byla v rámci kulturního programu olympijských her v Mnichově slavnostně otevřena nová experimentální scéna, Marstall. Vznikla tak třetí scéna divadla Residenztheater. V horních patrech budovy je sklad rekvizit a dílny, ve kterých vznikají všechny sady scén pro divadlo Residenztheater.^[3]

Poznámky editovat

↑ Encyklopedie Vševěd: Lapithové, řecky Lapithai, latinsky Lapithae - mytický kmen v Thesálii, známý hlavně z vyprávění o vražedném boji s kentaury (kentauromachie). Od kmene Lapothů odvozovala z velké části svůj původ thesalská šlechta.
↑ Na svatbě lapithského krále Peirithoose, syna rouhače Ixióna, vypili pozvaní Kentaurové příliš mnoho vína. Když pak začali obtěžožovat nevěstu a další ženy Lapithů, došlo k neúprosnému boji (Kentaurokampt). Na straně Lapithů bojoval mezi jinými i obr Kaineus.Tato událost se stala oblíbeným tématem ve výtvarném umění a literatuře,

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marstall München na německé Wikipedii.

↑ Susanne Rieger, Gerhard Jochem: Der Luftkrieg gegen München. 1. listopad 2007.
↑ Manfred Hummel: Die Nacht, in der die Bomber kamen. Ve: sueddeutsche.de z 11. května 2007.
↑ Marstall. Residenztheater [online]. [cit. 2020-02-21]. Dostupné online. (německy)

Literatura editovat

Josef H. Biller, Hans-Peter Rasp: München Kunst & Kultur Lexikon. Stadtführer und Handbuch. W. Ludwig nakladatelství ve Südwest Verlag, Mnichov, ISBN 3-7787-2133-X.
Hof- und Staatshandbuch des Kurfürstentums bzw. ab 1806 des Königtums Bayern. K dispozici na příklad (neúplné) v Bavorské státní knihovně (Bayerische Staatsbibliothek).

Externí odkazy editovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu Marstall na Wikimedia Commons
Marstall, jedna ze tří scén divadla Residenztheater, německy
Bitva Kentaurů a Lapithů Archivováno 21. 2. 2020 na Wayback Machine. ve Velkém lexikonu umění od P.W. Hartmanna, německy

[3] Encyklopedie Vševěd: Lapithové, řecky Lapithai, latinsky Lapithae - mytický kmen v Thesálii, známý hlavně z vyprávění o vražedném boji s kentaury (kentauromachie). Od kmene Lapothů odvozovala z velké části svůj původ thesalská šlechta.

[4] Na svatbě lapithského krále Peirithoose, syna rouhače Ixióna, vypili pozvaní Kentaurové příliš mnoho vína. Když pak začali obtěžožovat nevěstu a další ženy Lapithů, došlo k neúprosnému boji (Kentaurokampt). Na straně Lapithů bojoval mezi jinými i obr Kaineus.Tato událost se stala oblíbeným tématem ve výtvarném umění a literatuře,

[1] Susanne Rieger, Gerhard Jochem: Der Luftkrieg gegen München. 1. listopad 2007.

[2] Manfred Hummel: Die Nacht, in der die Bomber kamen. Ve: sueddeutsche.de z 11. května 2007.

[5] Marstall. Residenztheater [online]. [cit. 2020-02-21]. Dostupné online. (německy)

[1]

[2]

[pozn. 1]

[pozn. 2]

[3]