Marienbad (lokomotiva)
Marienbad byla lokomotiva určená k tahání nákladních vlaků.
Historie editovat
Výrobu lokomotivy spolu s dalšími pěti stroji zadala železniční společnost Severní státní dráha továrně Maffei z Mnichova. Objednávka se uskutečnila v rámci přípravy zajištění provozu na železniční trati z Prahy do Podmokel.[1][p 1] Dodané stroje měly jména podle měst, a sice Vyšehrad, Ústí nad Labem (Aussig), Josefov (Josefstadt), Františkovy Lázně (Franzensbad), Mimoň (Niemes) a Mariánské Lázně.[3] Jméno spolu se svým číslem měla každá z lokomotiv vyraženo na kotli.[1] Stroje byly vhodné na rovinaté tratě, a proto je společnost na svou další trať – z Brna do České Třebové – příliš nenasazovala.[3]
Roku 1862 nechala společnost lokomotivu Marienbad v dílnách v pražských Bubnech rekonstruovat a po dalších deseti letech provozu (1872) ji vyřadila.[3] Stroj tak nikdy nevjel do města, jehož jméno nosil, neboť mariánskolázeňské nádraží bylo otevřeno až roku 1873.[1]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Podmokly jsou od roku 1942 součástí Děčína. Jde o nynější Děčín hlavní nádraží.[2]
Reference editovat
- ↑ a b c KŘÍŽEK, Vladimír; ŠVANDRLÍK, Richard. 106× Mariánské Lázně. 1. vyd. [s.l.]: Západočeské nakladatelství, 1990. 168 s. ISBN 80-7088-015-5. Kapitola 89. Lokomotiva jménem Marienbad, s. 153.
- ↑ Děčín žije, ale Podmokly skomírají [online]. Praha: Česká televize, 2012-10-11 [cit. 2016-06-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c SAJNER, Josef. Lokomotiva s názvem „Mariánské Lázně“. In: ŠVANDRLÍK, Richard; BUCHTELE, Zdeněk. Objevy a zajímavosti v okolí Mariánských Lázní. Velká Hleďsebe: Zdeněk Buchtele, 2012. Část IV.. S. 32.
Literatura editovat
- BEK, Jindřich. Atlas lokomotiv. Praha: NADAS, 1970. S. 83.