Marie de Nemours

Marie Orleánská
	vévodkyně z Nemours
	Portrét Hyacinthe Rigauda, 1705
Úplné jméno	Marie Orleánská
Narození	5. března 1625; Paříž, Francie
Úmrtí	Paříž, Francie
Sňatek	22. května 1657
Manžel	Jindřich II. Savojský, vévoda z Nemours
Otec	Jindřich II. Orleánský, vévoda z Longueville
Matka	Louise de Bourbon-Estouteville
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie de Nemours, původně známá jako Marie Orleánsko-Longuevillská (5. března 1625, Paříž – 16. června 1707, Paříž), byla v letech 1694 až 1707 kněžnou z Neuchâtelu. Byla dcerou Jindřicha II. d'Orléans, vévody de Longueville, a Luisy Bourbonské. Po smrti svého bratra Jana Ludvíka Karla Orleánsko-Longuevillského v roce 1694 se stala suverénní kněžnou z Neuchâtelu, i když zůstala prominentní členkou francouzského královského dvora.

Biografie

Byla potomkem Jana Orleánského, nemanželského syna Ludvíka I., vévody z Orléans, před svatbou byla známá jako mademoiselle de Longueville.

Sňatkem s Jindřichem Savojským se stala vévodkyní z Nemours. Pár se vzal 22. května 1657 v Trie. Vévodové z Nemours byli potomky savojských vévodů, kteří se usadili ve Francii v šestnáctém století, kde byli řazeni mezi princes étrangers.

V raném věku byla zapojena do první Frondy, v jejímž čele byli její otec a nevlastní matka Anna Jenovefa de Bourbon. V roce 1657 se provdala za Jindřicha II., vévodu z Nemours. Když roku 1659 zemřel a zůstala bezdětná, zbytek života strávila hlavně spory o dědictví se svou nevlastní matkou. Mezi její savojské neteře patřily Marie Johana, vévodkyně savojská, a Marie Františka, královna portugalská.

Vévodové z Longueville získali knížectví Neuchâtel sňatkem s Johanou Hachberksko-Sausenberkskou. Po smrti svého bratra Jana Ludvíka Karla Orelánského v roce 1694 se stala kněžnou z Neuchâtelu.

Dědictví

Zanechala zajímavé paměti, které vydal C. B. Petitot v Collection complete des memoires (1819–1829).

Byla múzou pro Muse historique Jeana Loreta (1650, 1660, 1665), sbírku týdenních gazette burlesque, které podávaly zprávy o pařížské společnosti a dvoře Ludvíka XIV. ve formě dopisů Marii Orleánsko-Longuevillské, které jsou považovány za raný příklad francouzské žurnalistiky.

Její bezdětná smrt v roce 1707, bez blízkých příbuzných, otevřela konflikt o její rozsáhlé dědictví.