Otevřít hlavní menu

Malmbanan (v norském úseku nazývaná Ofotbanen) je železniční trať, která spojuje město Luleå na švédském pobřeží Botnického zálivu s norským přístavem Narvik u pobřeží Norského moře. Název vznikl podle slova „malm“, což ve švédštině znamená „železná ruda“. Norské pojmenování vzniklo podle fjordu Ofotfjorden, podél kterého vede tato železnice do Narviku. Délka železnice činí 474 km.

Luleå – Kiruna – Narvik
Mapa
Provozovatel dráhy Trafikverket / Bane NOR
Technické informace
Délka 473 km
Rozchod koleje 1435 mm (normální)
Traťová třída 30 (zkušebně 32,5) t/nápr.
Napájecí soustava 15 kV 16,7 Hz AC
Minimální poloměr oblouku
Počet kolejí 1
Maximální rychlost 135 km/h
Externí odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda
Sandskärrudný přístav
Lule malmbangård
SSABželezárny
0 Luleå C
5 Notviken
5 Karlsvikshyttan
0
9
Gammelstad
14 Sunderby sjukhus
19 N:a Sunderbyn
28 Sävast
trať směr Stockholm
36 Boden C
40 Buddbyn
trať směr Haparanda
44 Holmfors
54 Ljuså
67 Gransjö
75 Sandträsk
85 Gullträsk
95 Lakaträsk
107 Näsberg
123 Murjek
Nuorttagievlle
134 Polcirkeln
144 Koskivaara
156 Nattavaara
166 Kilvo
173 Nuortikon
184 Ripats
191 Harrträsk
204 Gällivare
Inlandsbanan do Östersundu
211 Malmberget
213 Koskullskulle
215 Vitåfors LKAB
214 Sikträsk
227 Linaälv
237 Håmojåkk
249 Harrå
262 Fjallåsen
265 Kaitum
272 Lappberg
276 Sjisjka
283 Gäddmyr
290 Kalixfors
Svappavaara LKAB
337 Svappavaara
307 Aptas
297 Råtsi
304 Kiruna C
Sjöbangården
305 Kiruna Malmbangård
Kiruna Lokbangård
315 Krokvik
325 Rautas
336 Rensjön
345 Bergfors
355 Torneträsk
365 Stenbacken
375 Kaisepakte
388 Stordalen
397 Abisko Östra
399 Abisko Turiststation
399 Abiskojåkk
404 Nuolja (875 m / 1431 m)
406 Björkliden
Tornehamn (586 m)
411 Tornehamn
415 Kopparåsen
423 Låktatjåkka
Kedgevagge (165 m)
426 Vassijaure
430 Katterjåkk
433 Riksgränsen
státní hranice Švédsko/Norsko
435 Bjørnfjell
Solheim (76 m)
Mons Olsen (290 m)
438 Haugfjell
439 Gamle Bjørnfjell
440 Søsterbekk
Norddal
Norddal
Katterat (535 m)
445 Sørdalen
Sørdalen (384 m)
446 Katterat
Kapp Horn (280 m)
Middagselv (536 m)
Kvitur (81 m)
452 Kvitur
Indre Sildvik (120 m)
455 Rombak
Fjellheim (335 m)
Straumsnes (81 m)
463 Straumsnes
Hvelv II (30 m)
Hvelv I (55 m)
Forsnes (114 m)
469 Djupvik
Djupvik (113 m)
Bjørneborg (104 m)
Ornes (120 m)
473 Narvik
475 Øvre Kleiva
477 Narvikpřístav
Knuserbakken
Sjøsida
Kleivhammeren (28 m)
Fagernesterminál
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

 
Pomník stavitelům trati na nádraží v Kiruně

Stavba tratiEditovat

Stavba trati byla zahájena v roce 1884 a první byl v roce 1886 dokončen úsek LuleåBoden, v roce 1887 byla železnice prodloužena až do Gällivare. První vlak s železnou rudou se vydal na trasu Gällivare – Luleå 12. března 1888. Krátce poté byl provoz zastaven, neboť trať byla poškozena v důsledku tání sněhu a rozmrzání spodku. Oprava poškozené trati se protáhla a provoz byl obnoven až 23. března 1892.

Stavba dalších úseků se rozeběhla až v roce 1898. Úsek Gällivare – Kiruna byl dokončen na podzim roku 1899. První osobní vlak do Narviku dorazil 6. listopadu 1902. Oficiálně byla trať otevřena králem Oskarem II. 14. července 1903.

ElektrizaceEditovat

Na celé trati byl nejdříve parní provoz, ale hlavně v pohraničním horském úseku zvládaly parní lokomotivy vozbu těžkých rudných vlaků jen s velkými obtížemi. Proto švédské státní dráhy SJ zahájily elektrizaci nejnáročnějšího úseku Kiruna – Riksgränsen. V tomto úseku elektrizovaném napájecí soustavou 16 kV 15 Hz (v roce 1923 upravena 16 kV a 16 2/3 Hz) byl zahájen elektrický provoz v roce 1915 a během 20. let 20. století byla postupně elektrizována celá trať. Na trati je využíván proces rekuperace, kdy nákladní vlaky pohánějí cestou z kopce vlaky jedoucí v protisměru.[1]

Provozování dráhyEditovat

 
Budova nádraží Abisko Östra – stavba typická pro tuto trať

V minulosti byly provozovatelem dráhy jednotlivé unitární státní železnice: Statens Järnvägar (SJ) ve Švédsku a Norges Statsbaner (NSB) v Norsku. Provozovatelem švédského úseku se v roce 1988 stala společnost Banverket, která vznikla vyčleněním od SJ. 1. dubna 2010 převzala její úlohu agentura Trafikverket.[2] Od roku 1996 je provozovatelem norského úseku organizace Jernbaneverket. Ta byla 1. ledna 2017 nahrazena nově zřízenou organizací Bane NOR.[3]

Tyto společnosti jsou odpovědné také za údržbu a rozvoj této železnice. Na počátku 21. století směřovaly významné investice do zesilování železničního spodku a svršku pro zvýšení hmotnosti na nápravu. Od roku 2007 by tak měla celá trať zvládat provoz vozidel s nápravovým tlakem 30 tun.

Od 1. září 2015 do 1. září 2017 probíhal v úseku MalmbergetLuleå zkušební provoz rudných vlaků ložených na nápravový tlak 32,5 t. Trafikverket pak zahájil úpravy tratě tak, aby mohl být zahájen běžný provoz takto ložených vlaků. LKAB se současně snaží prosadit zvýšení nápravového tlaku i ve směru na Narvik, zkušební provoz by měl být zahájen na podzim 2018.[4]

Provozování drážní dopravyEditovat

 
Lokomotiva Dm3 v čele nákladního vlaku nedaleko Narviku

Nákladní dopravaEditovat

Jak bylo obvyklé v celé Evropě, provozovatelem drážní dopravy na území daného státu byla vždy státní železnice a nejinak tomu bylo i na Malmbanan. S rychlou liberalizací železniční dopravy ve Švédsku se však situace začala měnit a dnes na této trati narazíme na nákladní vlaky několika dopravců.

Nejvíce vlaků zde provozuje společnost MTAB/MTAS, která přepravuje především železnou rudu do přístavů na obou koncích trati. Mezi další významné dopravce patří společnosti Green Cargo AB (vznikla rozdělením SJ v roce 2000), CargoNet AS (společný podnik NSB a Green Cargo), Ofotbanen AS či TGOJ Trafik AB.

 
Vlak společnosti Connex v Narviku

Osobní dopravaEditovat

Dopravu osobních vlaků převzala v roce 2000 od státních drah společnost Svenska Tågkompaniet AB, ovšem provozovala je jen do roku 2003. Jejím nástupcem je dopravce Connex Sverige AB (od 1. 12. 2006 změnila název na Veolia Transport Sverige AB). Osobní vlaky této firmy jezdí po celé trati s tím, že na norské straně je oficiálně dopravcem společnost Ofotbanen AS. Tato firma pak také provozuje charterové osobní vlaky z Narviku podél fjordu Ofotfjorden do pohraniční stanice Riksgränsen.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. S.R.O. (INFO@USETRENO.CZ), Ušetřeno cz. Sheldonův koutek 8. díl: Rekuperace vzduchu, vlaky a ekologická energie. www.usetreno.cz [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online. (česky) 
  2. Trafikverket [online]. Borlänge: Trafikverket, 2010-03-30 [cit. 2010-08-24]. Dostupné online. (švédsky) 
  3. Bane NOR replaces Jernbaneverket. RailwayPRO Communication Platform [online]. 2017-01-09 [cit. 2018-03-12]. Dostupné online. 
  4. KADEŘÁVEK, Petr. Nápravová hmotnost 32,5 t u LKAB. Železniční magazín. Roč. 25, čís. 1/2018, s. 18-19. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • Petr Štefek: „Malmbanan po deseti letech“, časopis Dráha 1/2007