Otevřít hlavní menu

Míla Doleželová, vlastním jménem Bohumila Doleželová (12. listopadu 1922 Prostějov30. prosince 1993 Telč), byla akademická malířka, jejímž hlavním tématem byli cikáni, jejich emocionální život a s nimi spojená témata. Žila a zemřela na Vysočině, kde po ní zůstalo monumentální dílo sestávající jednak z fresek (lékárna v Jihlavě…), jednak z nesčetného množství (asi 600) olejomaleb a grafik. Známé jsou i její ilustrace k Příběhům dávné Indie a k cikánským pohádkám, které vyšly pod názvem Zpívající housle.

Míla Doleželová
Rodné jméno Bohumila Doleželová
Narození 12. listopadu 1922
Prostějov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 30. prosince 1993 (ve věku 71 let)
Telč
ČeskoČesko Česko
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání malířka a ilustrátorka
Manžel(ka) Jiří Mareš (1958–1984)
Ovlivněná Vladimír Pukl
Webová stránka oliva.webzdarma.cz/mila/mila.htm
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Narodila 12. listopadu 1922 v Prostějově. Ve 14 letech odešla do učení na dámskou kloboučnici. Poté pracovala v Prostějově a v Plzni, kde u své tety přežila válku. V roce 1945 začala navštěvovat Státní grafickou školu v Praze, té však po roce studia zanechala. V roce 1946 byla přijata do druhého ročníku AVU (ateliér V. Pukla)[1], ke studiu jí byl udělen dispens, který jí z důvodu vysokého nadání povoloval studium navzdory tomu, že neměla maturitu[1]. Studia dokončila v roce 1950 a následující čtyři roky působila na AVU jako odborná asistentka. Od roku 1954 se věnovala především olejomalbě, roku 1957 pak podnikla na východním Slovensku etnografické bádání o životě Romů.[2]

Léta v KlatovciEditovat

Z AVU na vlastní žádost odešla a od roku 1957 s Jiřím Marešem, svým pozdějším manželem (vdala se za něj v roce 1958), a maminkou žila v bývalé cihelně u obce Jihlávka. V roce 1961 se všichni přestěhovali do malé vesničky Klatovec nedaleko Javořice, v centrální části Vysočiny. V tomto období se celá rodina potýkala s velkými materiálními problémy. V domě nebyla zavedena ani voda, ani elektřina, Doleželová se však v samotě Vysočiny našla, z tohoto období pochází největší množství olejomaleb a kreseb. V té době také měla první výstavy, v Klatovci oba malíře (Doleželovou i jejího manžela Mareše) navštěvovala řada umělců. V 50. a 60. letech se ústředním tématem tvorby stali Romové.[1] V roce 1967 byla přijata do Sdružení výtvarných umělců Vysočiny. Zlom nastal po její souborné výstavě v Galerii Vysočiny v Jihlavě (1966), kam zavítal i mexický obchodník s obrazy, prakticky celou výstavu skoupil, v roce 1967 prodala též 25 obrazů do Ameriky. Následovalo pozvání na výstavu v Miami na Floridě (1967), v Chicagu (1969) i Mexiku (1971).

Telč a obrat k náboženským tématůmEditovat

V roce 1972 koupila s manželem dům v Telči (na domě je dnes umístěna pamětní deska), v té době u Doleželové nastal obrat k náboženským tématům, v roce 1978 získala zakázku na obrazový cyklus Křížové cesty pro slavonický kostel, soubor však nakonec nebyl osazen a dnes je v soukromé sbírce.[2] Poslední etapa malířčina života byla poznamenána jednak umrtím jejích blízkých, dále však i skutečností, že pro praktický život neměla nadání, problematické pro ní bylo i objednat si dovoz obědů z telčské restaurace.[1] Ve svém domě v Telči tvořila až do své smrti, poslední léta však trávila v naprostém osamění. V roce 1978 jí zemřela matka, která s oběma malíři do té doby žila, v lednu 1984 zemřel její o mnoho let mladší manžel Jiří Mareš (ve věku 52 let). Ztráta manžela Doleželovou zasáhla velmi silně, na několik měsíců přestala tvořit a uzavřela se před lidmi. Zemřela sama 30. prosince 1993.

DíloEditovat

V díle se Doleželová inspirovala byzantskými ikonami a orientálním uměním (odtud přezdívka: Malířka velkých očí). Hlavními tématy jsou cikáni: u nichž nacházela zdroj prostého a čistého života, po smrti jejich blízkých do popředí vystoupily náboženské motivy: především novozákonní. Pozůstalost autorky čítá téměř 2000 prací (kresby, malby, fresky, knižní ilustrace).

Výstavy za života autorkyEditovat

  • Cigáni, Praha 1960, Ústřední divadlo československé armády (foyer), 1. 2. – 15. 3. 1960.
  • Obrazy Míly Doleželové, Brno 1961, Dům Pánů z Kunštátu, 18. 3. – 16. 4. 1961.
  • Míla Doleželová, výstava obrazů, Praha 1963, Krajský projektový ústav (KPÚ, klubovna), 4. 3. – 23. 3. 1963. 
  • Míla Doleželová, Jiří Mareš, Jihlava 1966/1967, Krajská galerie v Jihlavě, 18. 12. 1966 – 29. 1. 1967.
  • Mila Dolezelová, Miami 1967, Gulf American Gallery v Miami (USA), říjen 1967.

Významné knižní ilustraceEditovat

  • Dušan Zbavitel, Odpor. Výbor z povídek mladých bengálských autorů. Československý spisovatel, Praha 1951
  • Josef Sekera, Děti z hliněné vesnice. Československý spisovatel, Praha 1952.
  • Marie Voříšková, Cikánské pohádky (Zpívající housle). Praha 1966.
  • Alcides Arguedas, Bronzové plémě. Odeon, Praha 1968.
  • Vladimír Miltner, Příběhy bájné Indie. Práce, Praha 1973.

FreskyEditovat

  • Bezejmenná freska, nedatováno, Klatovec, usedlost č. p. 26
  • Mateřství, 1964 Nymburk, mateřská škola.
  • Rodina (Moře), 1968 Praha, Jugoslávská vinárna Beograd.
  • Milenci,1968, Praha, Jugoslávská vinárna Beograd.
  • Láska a Milosrdenství, 1974 Jihlava, lékárna, Masarykovo náměstí 33.

Osudy dílaEditovat

Národní galerie neměla zájem o její souborné dílo, nepřevzalo je ani brněnské Muzeum romské kultury, takže celé své i manželovo dílo odkázala Doleželová dominikánům. Ti splnili její přání a v jihlavském dominikánském klášteře byla po tři roky stálá galerie jejích obrazů. Část z nich pak propadla jako zástava při rekonstrukci kláštera na hotel, dominikáni totiž nebyli schopni uhradit přestavbu ze svých prostředků, proto tedy část postoupili tehdejší firmě Průmyslové stavby, dnešní stavební společnosti PSJ[3]. Zbylá část díla je vystavena v dominikánském klášteře v Jablonném v Podještědí. Největším majitelem díla Míly Doležalové zůstává firma PSJ, a.s., jmenovitě pak její nadace Jindřicha a Ičky Waldesových, jíž je firma zřizovatelem.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d ŽLŮVA, Ivan. Hledání pravdy malířky Míly Doleželové. Jihlava: Oblastní galerie v Jihlavě, 2006. ISBN 80-86250-14-8. 
  2. a b c BÁRTOVÁ, Markéta. Bohumila Doleželová (1922 – 1993). Kresby a závěsné malby. Magisterská diplomová práce. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. 
  3. V Telči vystavuje světově proslulá „malířka cikánů“ Míla Doleželová. Radio Praha. Dostupné online [cit. 2017-03-01]. (česky) 

Externí odkazyEditovat