Louis, Grand Condé

Ludvík Bourbon
	Ludvík Bourbon
	Velký Condé
	Ludvík Bourbon na dobovém portrétu
Narození	8. září 1621 ; Paříž, Francouzské království
Úmrtí	11. prosince 1686 (ve věku 65 let) ; Chantilly, Francouzské království
Manžel(ka)	Claire-Clémence de Maillé-Brézé (od 1643)
Děti	Jindřich Jules Bourbon-Condé
Rodiče	Jindřich II. Bourbon-Condé a Charlotta de la Trémoille
Příbuzní	Armand Bourbon-Conti a Anne Geneviève (sourozenci); Marie Tereza Bourbonská, Louis III de Bourbon-Condé, Anne Marie de Bourbon, Louise Bénédicte de Bourbon a Marie Anne de Bourbon, Duchess of Vendôme (vnoučata)
Vojenská kariéra
Doba služby	1640–1675
Sloužil	Francouzské království; Španělsko
Velel	francouzská armáda ve Flandrech; španělská armáda
Války	třicetiletá válka; francouzsko-španělská válka
Podpis
	multimediální obsah na Commons

Ludvík Bourbon, kníže z Condé, zvaný „Velký Condé“ (8. září 1621 – 11. prosince 1686), byl francouzský šlechtic a vojevůdce. Během třicetileté války získal věhlas především, když porazil španělské vojsko u Rocroi. Po válce bojoval proti frondě, ale později se postavil proti králi a bojoval proti němu. Později se s Francií opět smířil a vedl její vojsko. Do smrti svého otce v roce 1646 byl titulován jako vévoda d'Enghien (Duc d'Enghien) a po jeho smrti se stal nejvýznamnějším představitelem větve Bourbon-Condé.

ŽivotEditovat

Jako jeho otec byl vychován ve katolické víře. Roku 1640 byl přítomen obležení Arrasu, roku 1642 obležení Perpignanu, a již roku 1643 byl jmenován hlavním velitelem vojska ve Flandrech, nabyl slávy vítězstvím u Rocroi nad Španěly, kteří by se bez jeho zásahu dostali až k Paříži. Roku 1644 porazil s Turennem bavorského generála Mercyho u Freiburgu v Breisgavě, načež vítězové opanovali Filipsburg, Worms a Mohuč.

Roku 1645 zvítězil a Turennovi přišel na pomoc u Allersheimu poblíže Nördlingenu ve Švábsku, roku 1646 dobyl pevnost Dunkerque, roku 1647 bojoval v Katalonii a roku 1648 dobyl vítězství u Lensu v hrabství Artois, kde mnohdy své nepřátele překvapil prudkými útoky. Následně byl povolán od královny matky Anny Rakouské proti frondě, zkrotil odpůrce dvora, avšak zprotivil se zanedlouho lakomstvím a nadutostí.

Mazarin ho dal v lednu 1650 zatknout, avšak už v únoru 1651 ho musel propustit na svobodu. Když Condé po návratu do Paříže zjistil, že královna matka se mu nehodlá podřizovat, odešel do svého místodržitelství v Guiennsku, kde se spolčil se Španěly. Poté bojoval proti Ludvíku XIV., sice porazil královo vojsko u Bleneau (1652), ale nakonec musel uprchnout ke Španělům do Belgie. Král Filip IV. jmenoval ho nejvyšším velitelem a Condé v čele nepřátelských vojsk bojoval proti své vlasti až do roku 1659. Mazarin mu v roce 1653 nabídl smír, avšak Condé mu nevěřil. Poté byl Condé v Paříži odsouzen ke ztrátě hrdla a jeho statkybylyzabaveny.

Po pyrenejském míru (1659) byl však vzhledem k přimlouvání španělského dvora přijat na milost i navrácen v držení statků a úřadů. V letech následujících domáhal se též koruny polské, ale to mu překazila volba Jana III. za polského krále a odpor Ludvíka XIV. V roce 1668 opět v čele vojska opanoval region Franche-Comté. V roce 1672, kdy Ludvík XIV. začal válku proti Holandsku, Condé se proslavil smělým přechodem přes Rýn, a o dva roky později dobyl důležité vítězství u Senefu poblíž Monsu. V roce 1675 byl poslán do Alsaska, kde přinutil Montecuccolliho k ústupu za Rýn.

Po této poslední výpravě se Condé, sužovaný dnou, uchýlil do Chantilly, kde se stýkal s učenci a filosofy.

Vývod z předkůEditovat

ReferenceEditovat

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Condé (Ludvík II. z Bourbonu, kníže z Condé)“ Ottova slovníku naučného od anonymního autora.

Externí odkazyEditovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík II. Bourbon-Condé na Wikimedia Commons

kníže z Condé
Předchůdce: Jindřich II.	1646-1686 Louis, Grand Condé	Nástupce: Jindřich III. Julius