Lokvát japonský
Lokvát japonský[1][2] (Rhaphiolepis bibas, syn. Eriobotrya japonica), česky též mišpulník japonský,[3] je malý vždyzelený strom se žlutými plody původem z centrální Číny. Plody jsou známé jako lokvát nebo japonské mišpule[2][3][4] či jako čínská nebo japonská švestka.
 Lokvát japonský | |
|---|---|
 Lokvát japonský (Rhaphiolepis bibas) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | růžotvaré (Rosales) |
| Čeleď | růžovité (Rosaceae) |
| Rod | lokvát (Rhaphiolepis) |
| Binomické jméno | |
| Rhaphiolepis bibas (Lour.) Galasso & Banfi, 2020 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovatMůže dosahovat výšky až 10 m. Větve, listy i květy jsou porostlé rezavohnědými chloupky. Kožovité zubaté listy mají leskle tmavozelenou barvu na líci a na rubu jsou plstnaté.[5]
Kulturní souvislosti
editovatSlovy lokvátové brány a uličky byly v Číně označovány nevěstince. Výrazem běžet pod květy lokvátu byla myšlena návštěva slavné nevěstky.
Taxonomie
editovatDruh byl poprvé popsán v roce 1784 C. P. Thunbergem jako Mespilus japonica. Později byl v roce 1821 přeřazen Johnem Lindleyem do nového rodu Eriobotrya. Výsledky fylogenetických studií čeledi Rosaceae však ukázaly, že rod Eriobotrya je parafyletický, neboť v jeho vývojovém stromu je vmezeřen rod Rhaphiolepis. Proto byly oba rody v roce 2020 sloučeny do rodu Rhaphiolepis, který má jakožto dříve popsaný prioritu před jménem Eriobotrya. Zároveň nemohl být druh Eriobotrya japonica jednoduše pojmenován Rhaphiolepis japonica, neboť toto jméno již bylo publikováno v roce 1841 pro jiný druh a dnes je synonymem druhu Rhaphiolepis indica. Autoři byli proto nuceni zvolit jiné druhové jméno a druh dostal název Rhaphiolepis bibas.[6][7][8]
Použití
editovatV tradiční čínské medicíně se používá sirup z mišpulníku jako přípravek proti kašli.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ a b ZELENÝ, Václav. Rostliny Středozemí. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1224-9.
- ↑ a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
- ↑ NOWAK, B.; SCHULZOVÁ, B. Tropické plody. [s.l.]: Knižní klub, 2002.
- ↑ Ilustrovaná encyklopedie evropské přírody. 3.. vyd. [s.l.]: Nakladatelství Slovart, 1998. 383 s. ISBN 80-7209-650-8. S. 110.
- ↑ LIU, Bin-Bin et al. A synopsis of the expanded Rhaphiolepis (Maleae, Rosaceae). PhytoKeys. 2020, čís. 154.
- ↑ The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
editovat- Wolfram Eberhard, Lexikon čínských symbolů, Volvox Globator, Praha 2001, ISBN 80-7207-401-6
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu lokvát japonský na Wikimedia Commons - Mišpulník japonský (lokvát) (Eriobotrya japonica)
- Mišpulník japonský (slovensky)]
- Botanický kalendár KBG (slovensky)
- Exotické rastliny (slovensky)
