Linka Jamanote (japonsky: 山手線, Jamanote-sen) je okružní rychlodráha, jezdící v uzavřené smyčce o délce 34,5 km v centru Tokia. Je jednou z nejdůležitějších a nejfrekventovanějších železničních linek a spojuje všechna hlavní tokijská nádraží a významné městské čtvrti. Pouze 6 z celkových 29 stanic nemá návaznost na jinou železnici nebo na metro. Provoz zajišťuje Východojaponská železniční společnost.

Linka Jamanote
Schéma trati
Schéma trati
Stát JaponskoJaponsko Japonsko
Město Tokio
Provozovatel dráhy JR East
Dopravce JR East
Datum otevření 1885
Technické informace
Počet stanic 30
Délka 34,5 km
Rozchod koleje 1067 mm (kapský)
Napájecí soustava 1500 V ss
Počet kolejí 2
Maximální rychlost 90 km/h
Externí odkazy
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Provoz na lince Jamanote začíná ráno ve 4:30 a končí po půlnoci kolem 1:20, ve špičce mají vlaky interval 2,5 minuty. Kompletní smyčku vlak projede zhruba za hodinu. Všechny vlaky staví ve všech stanicích. Denně je na této trati přepraveno přes 3,5 milionu osob.

 
Vlaková souprava linky Jamanote

Rozlišovacím znakem souprav na této trati je světle zelený nátěr čela a nástupních dveří vagónů ve specifickém odstínu uguisu-iro . Stejnou barvou je trať označena na mapách.

Vlaky jedoucí po smyčce ve směru hodinových ručiček jsou označovány jako „soto-mawari“ (外回り, vnější smyčka), v opačném směru jako „uči-mawari“ (内回り, vnitřní smyčka). Soupravy na této trati absolvují zpravidla několik kompletních okruhů, než jsou odeslány do depa. Pro účely tvorby jízdního řádu je výchozí a cílovou stanicí nádraží Ósaki.

Linka Jamanote je také tarifní zónou pro dálkové jízdenky prodané mimo tokijskou oblast, na jízdenku vydanou do některé stanice na této trati lze cestovat do libovolné stanice ležící na lince Jamanote nebo uvnitř smyčky na lince Čúó.

 
Logo linky Jamanote

Historie

editovat

Trať vznikala po částech. První částí byla v roce 1885 spojnice čtvrtí Šinagawa a Akabane, tzv. linka Šinagawa, která byla první spojnicí severní a jižní části Tokia. Z této trati byla v roce 1903 na severní polovině postavena odbočka na západ, tzv. linka Tošima, spojující stanice Tabata a Ikebukuro. V roce 1909 byly obě tratě elektrifikovány a sloučeny, nová trať dostala jméno Jamanote.

Okružní smyčka v dnešní podobě byla dokončena v roce 1925, kdy byla trať po dostavbě úseku Kanda–Ueno přivedena na tokijské hlavní nádraží. V roce 1956 byla oddělena od paralelní linka Keihin-Tóhoku, a ve východní části smyčky mezi stanicemi Šinagawa a Tabata dostala vlastní vyhrazenou dvojkolejnou trať.

Název této trati v doslovném překladu znamená ruka hory. V mnoha japonských městech je označením pro kopcovitou oblast, a tvoří protiklad k níže položeným městským čtvrtím na pobřeží.

Jamanote se v japonštině píše vždy bez znaku „no“, který by se jinak psal jednou ze slabičných abeced (hiragana: の, katakana: ノ). V minulosti se často název přepisoval jako „Jamate“, a mezi japonskými cestujícími byl tento přepis velmi oblíbený, ačkoliv se trať oficiálně jmenovala Jamanote.

V roce 1971 ale tehdejší Japonské národní železnice stanovily oficiální názvy a přepisy jmen tratí, aby nedocházelo k matení cestujících. Dalším důvodem byla existence stanice Jamate na lince Negiši v Jokohamě. Zejména u starší generace však název Jamate zůstává velmi oblíbený.

Provoz je zajišťován jedenáctivozovými elektrickými článkovými jednotkami řady E235, které na lince Jamanote slouží od roku 2015.

Soupravy jsou vybavené zabezpečovacím zařízením standardu Digital Automatic Train Control, které průběžně vyhodnocuje polohu vlaku, směrový a výškový profil trati a počet volných traťových úseků před vlakem a podle toho stanovuje doporučenou cestovní rychlost a profil brždění. To umožňuje hustý provoz v krátkých intervalech mezi vlaky.

Všechny vagóny jsou také vybavené informačním systémem pro cestující: Nad každými dveřmi je dvojice LCD monitorů, z nichž jeden zobrazuje informace o následující stanici v japonštině i v angličtině, na druhém jdou zprávy, počasí a reklamy. Od roku 2018 jsou vagóny také postupně vybavovány bezpečnostními kamerami.

Stanice

editovat

(po směru hodinových ručiček)

Linka Kód stanice Jméno V japonštině Traťová vzdálenost (km) Zastávky
souběžné linky
Keihin-Tóhoku
Přestupy Umístění
Mezistaniční
úsek
Celkem
Linka
Jamanote
  Šinagawa 品川 od stanice
Takanawa Gateway

0.9
0.0 Minato
  Ósaki 大崎 2.0 2.0 Šinagawa
  Gotanda 五反田 0.9 2.9
  Meguro 目黒 1.2 4.1
  Ebisu 恵比寿 1.5 5.6 Šibuja
  Šibuja 渋谷 1.6 7.2
  Haradžuku 原宿 1.2 8.4
  Jojogi 代々木 1.5 9.9
  Šindžuku[1] 新宿 0.7 10.6 Šindžuku
  Šin-Ókubo 新大久保 1.3 11.9  
  Takadanobaba 高田馬場 1.4 13.3
  Medžiro 目白 0.9 14.2   Tošima
  Ikebukuro 池袋 1.2 15.4
  Ócuka 大塚 1.8 17.2   Tóden: Linka Arakawa (Ócuka-ekimae)
  Sugamo 巣鴨 1.1 18.3   Metro Tóei: Linka Mita (I-15)
  Komagome 駒込 0.7 19.0   Tokijské metro: Linka Namboku (N-14)
  Tabata 田端 1.6 20.6   Linka Keihin-Tóhoku Kita
Linka
Tóhoku
  Niši-Nippori 西日暮里 0.8 21.4
Arakawa
  Nippori 日暮里 0.5 21.9
  Uguisudani 鶯谷 1.1 23.0   Linka Keihin-Tóhoku Taitó
  Ueno 上野 1.1 24.1
  Okačimači 御徒町 0.6 24.7
  Akihabara 秋葉原 1.0 25.7
Čijoda
  Kanda 神田 0.7 26.4
  Tokio 東京 1.3 27.7
Linka
Tókaidó
  Júrakučó 有楽町 0.8 28.5
  Šimbaši 新橋 1.1 29.6
Minato
  Hamamacučó 浜松町 1.2 30.8
  Tamači 田町 1.5 32.3
  •   Linka Keihin-Tóhoku
  •   Metro Tóei: Linka Asakusa (Mita: A-08)
  •   Metro Tóei: Linka Mita (Mita: I-4)
  Takanawa Gateway[3] 高輪ゲートウェイ 1.3 33.6 [4]
  Šinagawa 品川 0.9 34.5 Viz nahoře

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yamanote Line na anglické Wikipedii.

  1. The southern half of Shinjuku Station is in Shibuya ward, so technically the Yamanote Line has 4.5 stations in Shibuya ward and 2.5 stations in Shinjuku ward.
  2. Stops on weekends and national holidays only.
  3. 山手線新駅「高輪ゲートウェイ」 [online]. NHK, 4 December 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 December 2018. 
  4. Japan: East Japan Railway Company, 13 December 2019 [cit. 2019-12-13]. Dostupné online. (Japanese) 

Externí odkazy

editovat