Katakana (psáno カタカナ v katakaně a 片仮名 v kandži) je jedno ze dvou (druhým je hiragana) japonských slabičných písem (ve slabičném písmu jeden znak představuje celou slabiku), sestávající ze 48 symbolů (47 slabičných symbolů a písmeno n). Připojením dvou čárek (nigori) nebo kroužku (marunigori) nad určité symboly či jejich skládáním vznikají ještě další zvuky.

HistorieEditovat

Vznikla v 8. století za přispění Kibi no Makibiho (693-755) zjednodušením jednotlivých částí (kata znamená japonsky „část“) znaků kandži (na rozdíl od hiragany, která vznikla zjednodušením celých znaků kandži), u kterých již předtím došlo k desémantizaci a fonetizaci (ztratily význam a staly se pouhými zvuky, aby mohly vyjadřovat japonské koncovky). Znaky katakany jsou hranatější a jednodušší než znaky hiragany a cizinci, kteří se učí japonsky, se ji většinou učí jako první[zdroj?]. Katakanu původně používali japonští buddhisté jako nápovědu pro výslovnost v buddhistických spisech (podobně, jako se dnes používá hiragana v knížkách pro děti) a také jako způsob rychlého psaní.

Dnešní použitíEditovat

  • slova převzatá (z čínštiny, portugalštiny, nizozemštiny, dnes převážně z angličtiny)
  • onomatopoia (v japonštině je mnohem více zvukomalebných slov než např. v češtině)
  • telegramy, zdůraznění (katakana se používá tam, kde se v české typografii použije tučné písmo, podtržení nebo kurzíva)
  • cizí místní názvy
  • vědecké názvosloví (zvířata a rostliny)
  • Různé televizní pořady
  • Videohry

Základní sada znakůEditovat

samohlásky jóon
a i u e o ja ju jo
ka ki ku ke ko キャ kja キュ kju キョ kjo
sa ši su se so シャ ša シュ šu ショ šo
ta či cu te to チャ ča チュ ču チョ čo
na ni nu ne no ニャ nja ニュ nju ニョ njo
ha hi fu he ho ヒャ hja ヒュ hju ヒョ hjo
ma mi mu me mo ミャ mja ミュ mju ミョ mjo
ja ju jo
ra ri ru re ro リャ rja リュ rju リョ rjo
wa (ヰ) wi (ヱ) we wo
n
ga gi gu ge go ギャ gja ギュ gju ギョ gjo
za dži zu ze zo ジャ dža ジュ džu ジョ džo
da ヂ (dži) ヅ (zu) de do ヂャ (dža) ヂュ (džu) ヂョ (džo)
ba bi bu be bo ビャ bja ビュ bju ビョ bjo
pa pi pu pe po ピャ pja ピュ pju ピョ pjo
Poznámka: Tabulka pro úplnost obsahuje i znaky wi a we, které byly r. 1946 označeny za zastaralé.

Způsob psaníEditovat

Tabulka ukazuje, jak se znaky katakany píší. Je uspořádaná podle tradičního japonského způsobu čtení. Začátek je vpravo nahoře a postupuje se shora dolů. Malá čísla určují pořadí tahů a šipky ukazují jejich směr.
 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  • Janoš, Jiří. 99 zajímavostí z Japonska. Praha: Albatros, 1984.

Externí odkazyEditovat

Související článkyEditovat

Další související články