Lidija Andrejevna Ruslanova
Lidija Andrejevna Ruslanova (cyrilicí: Ли́дия Андре́евна Русла́нова; 27. října 1900 v Černavce, Saratovská gubernie Ruské říše – 21. září 1973 v Moskvě, SSSR), rodným jménem Agafja Andrejevna Lejkina (cyrilicí: Ага́фья Андре́евна Ле́йкина) byla ruská a sovětská zpěvačka lidových písní.
Lidija Andrejevna Ruslanovová | |
---|---|
Lidija Andrejevna Ruslanovová (1945) | |
Rodné jméno | Прасковья Андриановна Лейкина-Горшенина |
Narození | 14.jul. / 27. října 1900greg. Alexandrovka |
Úmrtí | 21. září 1973 (ve věku 72 let) Moskva |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
Alma mater | Saratovská konzervatoř |
Povolání | zpěvačka |
Ocenění | zasloužilý umělec RSFSR (1942) Řád Vlastenecké války 1. třídy (1945) medaile Za vítězství nad Německem medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 Řád rudé hvězdy … více na Wikidatech |
Choť | Michail Naumovič Garkavi (1929–1942)[1] Vladimir Kryukov (1942–1959)[2] |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jako jedna z prvních zpívala na konci 30. let píseň Kaťuša, kterou proslavila především během druhé světové války při svých vystoupeních pro vojáky na frontě. Na počátku května 1945, ještě před kapitulací nacistického Německa, vystupovala pro bojující sovětská vojska přímo v Berlíně.
V červnu 1947 byly skupině umělců, mezi nimi i Ruslanovové, odebrány bojové řády protiprávně jim udělené maršálem Žukovem.[3][4] V září 1948 byla společně se svým mužem generálem Vladimirem Krjukovem obviněna z antisovětské propagandy a rozkrádání sovětské válečné kořisti během berlínského pobytu v květnu 1945. Jednalo se množství nábytku, obrazů, gobelínů, koberců, kožichů, bronzových a mramorových soch, váz, knihovnu starých německých tisků a 4 osobní automobily – Horch, dva Mercedesy a Audi. Při domovní prohlídce byla zajištěna i značná částka v hotovosti, 132 obrazů ruských mistrů a později poklad z 208 briliantů, dalších drahokamů a zlatých, platinových a stříbrných cenností. Při vyšetřování antisovětské řeči popřela, majetek pocházející z Německa prohlásila za vlastnictví svého muže, generála Krjukova, kterému ho „darovali“ jeho vojáci a iniciativně ho i přivezli do Moskvy ve zvláštním vagónu a konečně obrazy, drahé kameny, zlato a drahé kovy si koupila z poctivě vydělaných peněz.[5]
Odsouzena byla k deseti letům v pracovním táboře a konfiskaci majetku. Po Stalinově smrti roku 1953 byla i s mužem rehabilitována. Po propuštění začala znovu veřejně vystupovat. Zemřela v roce 1973 v Moskvě.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Русланова, Лидия Андреевна na ruské Wikipedii.
- ↑ Русланова потрясла Шаляпина и всю Россию. Dostupné online.
- ↑ Досье на звёзд 1934—1961. Dostupné online.
- ↑ РУБИС, Филипп. Народная певица ГУЛАГа [online]. [cit. 2012-02-29]. Dostupné online.
- ↑ ТУРЧЕНКО, Сергей. Бриллианты в валенках. Труд7 [online]. 2001-11-15 [cit. 2012-2-29]. Čís. 211. Dostupné online. (rusky)
- ↑ БАРАНКИНА, Дарья. Необычные гастроли Лидии Руслановой в Тайшете. Копейка. 2004-10-1, čís. 39. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-18. (rusky) Archivováno 18. 3. 2009 na Wayback Machine.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lidija Andrejevna Ruslanovová na Wikimedia Commons
- (anglicky) Životopis na Russia-InfoCentre