Libuše Kozáková

Narozena 4.11. 1935, Levice, Slovensko. Dr., překladatelka z ruštiny.

Libuše Kozáková (4. listopadu 1935 v Levicích) je česká překladatelka z ruštiny, redaktorka a editorka. Je dcerou akademického malíře Bohuslava Kozáka.[1] Překládala především prózu a literaturu faktu.

PhDr. Libuše Kozáková
Narození4. listopadu 1935
Levice
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníčeská překladatelka, redaktorka a editorka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Narodila se na Slovensku, ale od roku 1938 žije v Čechách, od roku 1946 v Praze. Její otec brzy zemřel, matka se znovu provdala za spisovatele Jiřího Marka.

Po maturitě studovala v letech 1955-1960 ruštinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK), titul PhDr. získala v roce 1967. V letech 1960-1968 působila jako redaktorka v časopise Svět Sovětů, v letech 1969-1970 byla redaktorkou v časopise Mona. Jako dokumentátorka ve Fyziologickém ústavu Akademie věd České republiky (bývalý Fyziologický ústav Československé akademie věd) pracovala v letech 1970-1990, v roce 1990 působila v měsíčníku Maxima, od roku 1991 byla zaměstnána jako redaktorka časopisu Křížovka, později Sfinga křížovka.

Její manžel Karel Kostroun (1927-2004)[2], literární historik, literární kritik a publicista, patřil mezi první signatáře Charty, působil v časopise Plamen. S vydáváním překladů měla proto v 70. a 80. letech problémy, některé z překladů vyšly pod jmény Ludmila Dušková (filoložka, překladatelka ruštiny a redaktorka) a Věra Menclová (literární historička, překladatelka z ruštiny a slovenštiny).[3] Libuše Kozáková byla jednou z prvních překladatelek díla Alexandra Solženicyna Souostroví Gulag. První překlad vyšel v samizdatu, první oficiální překlad v roce 1990. Spolu s ní se na tajném překladu podíleli Ludmila Dušková, Jan Zábrana a Jana Neumannová.[4]

DíloEditovat

Překlady knih (výběr)

  • Semjonov, Georgij: Milující ženy (Večerom posle dožďja / K zime, minuja oseň; PP, Praha, Práce 1974, jako Věra Menclová)
  • Aksjonov, Vasilij: Jak jsem zachránil fotbalovou republiku (Moj děduška - pamjatnik; R, Praha, Olympia 1975, jako Ludmila Dušková)
  • Dombrovskij, Jurij: Černá dáma (Smuglaja ledi; N, Praha, Odeon 1972, jako Věra Menclová)
  • Ustijev, Jevgenij Konstantinovič: U pramenů zlaté řeky (U istokov zologoj reki/Po tu storonu noči; Praha, Orbis 1976)
  • Štilmark, Felix Robertovič Volání tajgy (Tajožnyje dali; Praha, Orbis 1977)
  • Andrejev, Leonid: Přízraky (P, in: Velký slam, Praha, Lidové nakladatelství 1987, jako Ludmila Dušková)
  • Solženicyn, Alexandr: Souostroví Gulag (Archipelag Gulag; lF, Praha, OK centrum 1990, + další překladatelé)
  • Inov /Ivanov/, Igor: Jan Werich: Jak to všechno bylo, pane Werichu? (LF, Praha, Karolinum 1992)

Knihy vydané vlastním nákladem

  • Kozáková, Libuše. ... a z mé lásky bude román. VEGA-L, 2015. ISBN 978-80-87275-98-6. Výběr korespondence mezi Květou Markovou (Kozákovou) a Jiřím Markem.
  • Kozáková, Libuše. Bylo málo dnů, v nichž štěstí zaspalo.VEGA-L, 2019. ISBN 978-80-88072-47-8.  Kniha o otci vznikla ze vzpomínek matky Květy Kozákové, z rodinné korespondence a z archivu. Součástí knihy jsou i reprodukce obrazů otce.                 

ReferenceEditovat

  1. Persons | abart. en.isabart.org [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. 
  2. Karel Kostroun. www.osobnosti-kultury.cz [online]. [cit. 2021-05-09]. Dostupné online. 
  3. Kozáková, Libuše, 1935- - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. 
  4. Solženicyn, Alexandr: Souostroví Gulag. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat