Li Po

čínský básník
(přesměrováno z Li-Po)

Li Po nebo též Li Paj (čínsky v českém přepisu Li Paj, pchin-jinem Lǐ Bái, znaky 李白; asi 70110. listopadu 762 Süan-čcheng v provincii An-chuej) patří mezi nejvýznamnější čínské básníky období Tchang. V Japonsku je znám také jako Ri Haku.[1] Už za svého života získal značnou proslulost a byl prohlášen „nesmrtelným“.[2] Je nazýván „nebešťan“ a „básník nadpozemského talentu“[1][3]

Li Po
Rodné jméno李白
Narození19. května 701
Suyab
Úmrtí30. listopadu 762 (ve věku 61 let)
Dangtu County
Příčina úmrtíutonutí
Místo pohřbeníTomb of Li Bai
Povoláníbásník
StátČína za dynastie Tchang
Významná dílaPoložka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ10842233
Quiet Night Thought the bully
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ10823450
RodičeLi Ke
Vliv naPo Ťü-i
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jména editovat

Li Po používal zdvořilostní jméno Tchaj-paj (či Tchaj-po, čínsky pchin-jinem Taìbaí, znaky 太白) a umělecký pseudonym Čching-lien ťü-š’ (čínsky pchin-jinem Qīnglián Jūshì, znaky zjednodušené 青莲居士, tradiční 青蓮居士).

Život editovat

Kvůli jeho volnému způsobu života a častému putování se o něm dochovalo jen málo přesných informací. Jejich zdrojem jsou dvě předmluvy od jeho současníků k vydání jeho básní a dopisy, které Li Po psal svým přátelům a příbuzným. Mnohé události ze svého života a putování zachytil sám Li Po ve svých básních.[2]

Narodil se roku 701 v Sujabu, dnešním Tokmaku na západních hranicích Číny, kde jeho rodina žila ve vyhnanství. O jeho rodině se ví jen velmi málo, sám Li Po se pokládal za potomka císařské dynastie Tchang.[3] Začátkem osmého století se rodina rozhodla k návratu do Číny a v roce 705 se usadila poblíž města Čcjangmingu (dnes Ťiang-jou) v provincii S'-čchuan. Li Po byl velice bystrý, mimořádně nadaný a měl skvělou paměť.[4]V pěti letech znal základy psaní a uměl číst. Ve čtrnácti letech již psal své vlastní básně a byl zručným kaligrafem. Od patnácti let šermoval. Chtěl se stát úředníkem u císařského dvora, ale podmínkou bylo získání oficiálního vzdělání.[5]

Když dosáhl dvaceti let, vydal se do hor Min a pod vedením Mistra Východního Srázu (Tung Jen-c´) se tu několik let věnoval studiu taoismu a cvičení bojových umění.[3] Z tohoto období se dochovalo mnoho básní taoistického ladění. V roce 724 zamířil na jih, kde vystoupil na horu E-mej, potom se nalodil na člun a po proudu řeky Jang-c’-ťiang podnikl plavbu na východ směrem k pobřeží Východočínského moře. Brilantním stylem a neobyčejně sugestivně zachytil v řadě básní atmosféru míst, která po cestě navštívil. Na cestách získal mnoho přátel. Byl nadaný vypravěč, uměl zpívat a hrát na loutnu a další nástroje, recitoval své básně.[4][6] Všude, kam přišel, budil pozornost jak svým zjevem (měřil téměř 2 metry), tak chováním. Žil bohémským a tuláckým životem, velmi často a s chutí popíjel víno.[7] Byl velmi známý svou náklonností k alkoholu, což mu ovšem neubíralo na talentu a schopnostech v okamžiku tvořit mistrovská díla.[8] Kromě oddanosti k taoismu proslul svou nebojácností a hlubokým smyslem pro spravedlnost. Patřil mezi tzv. "sia", putující rytíře a napravovače křivd.[7][9] Vyznával taoismus spojený s prvky buddhismu a upravený podle vlastních představ.[10][11]

Deset let pobýval v An-lu v provincii Chu-pej, kde se seznámil s dívkou jménem Sü, kterou si v roce 727 vzal za manželku.[3][12] Ve snaze získat úřednické místo cestoval, navazoval kontakty, psal žádosti. V letech 730-731 mu zemřela manželka a malý syn.[13] Od roku 733 žil ve městě Čchang-an, kde poznal svou druhou ženu, bývalou kurtizánu Liou. Protože nemohla mít děti, po vzájemné dohodě se rozešli a Li Po se koncem roku 737 znovu oženil. Svou ženu a dvě děti však často opouštěl, aby putoval po horách a setkával se s taoistickými poustevníky.[14]

Mezi roky 742 a 744 pobýval Li Po na císařském dvoře v Čchang-anu, kam byl povolán samotným císařem.[3][4][15] Byl jmenován do císařské básnické akademie, ale usiloval o získání úřednického postavení, které by mu umožnilo podílet se na zlepšování veřejného života v zemi. Své návrhy formuloval v eseji Proklamace císařské politiky.[16] Ovzduší u dvora, korupce, intriky a pomluvy, které zabránily jeho jmenování tajemníkem velkého sekretariátu Akademie, ho přiměly k odchodu. Na podzim roku 744 se znovu vydal na cesty.[17] Déle se zdržel v provincii Šan-tung, která byla centrem taoismu v Číně. Pokoušel se o psaní esejů v taoistickém duchu.[3] S rodinou se usadil ve městě Ša-čchiou, ale stále podnikal výpravy do svatých hor. Jedna z jeho nejslavnějších básní popisuje cestu na horu Tchien-mu.[18]

Jeho cílem bylo získat úřednické místo a sloužit císaři alespoň v provinciích. Svou snahu vyjádřil v básni Nesnáze cesty. Kolem roku 750 napsal dlouhou báseň o 44 verších s názvem Těžká cesta do Šu, která je zastřeným podobenstvím složitých politických poměrů v tehdejší Číně. V této době se počtvrté oženil a v roce 753 se usadil ve městě Čchi-čou, odkud znovu vyjížděl na cesty za svými přáteli. Z návštěvy taoisty Jüan-Tan-Čchiou pochází slavná báseň Sem s vínem a plňte poháry, v níž vyjádřil svůj vlastní životní postoj.[19] V roce 754 bylo třináct jeho básní zařazeno do antologie Sbírka kvetoucích zázraků svatých hor a řek, shrnující nejvíce ceněná básnická díla z období 714-753, a jeho věhlas, tehdy již mimořádný, ještě vzrostl.[7][4][20]

Roku 755 vypuklo povstání An Lu-šana proti císaři a Li Po se připojil k princi Li-Linovi, protože věřil, že pomůže nastolit klid a pořádek v zemi. Po jeho porážce byl v roce 756 Li Po zatčen a uvržen do vězení.[21] Na podzim téhož roku jej sice propustili, ale v létě 758 byl jeho případ zrevidován a on sám odsouzen k doživotnímu vyhnanství v Jie-langu (dnes Tong-c') v provincii Kuej-čou, na jihozápadě tehdejšího císařství.[4] Li Po tedy nastoupil plavbu na západ proti proudu Jang-c' a při tom se ze všech sil snažil o udělení amnestie. V dubnu 759 se dozvěděl, že nový císař ho omilostnil.[22] S radostí se obrátil na zpáteční cestu a koncem jara roku 760 se setkal se svou manželkou.[23] Zde dokončil svou nejdelší báseň, započatou na cestě do vyhnanství, která je jeho osobní zpovědí.

Li Po se znovu snažil o uplatnění u dvora, ale začátkem roku 762 těžce onemocněl.[24] Uchýlil se ke svému příbuznému nedaleko města Tang-tu v provincii An-chuej. Dozvěděl se o svém jmenování ke dvoru, ale dne 10. listopadu 762 zemřel.[7][25]

O jeho smrti koluje mnoho legend. Jedna z nich vypráví, že opilý seděl v loďce a uprostřed noci spatřil odraz měsíce. Chtěl ho uchopit do rukou a proto náhle vystoupil uprostřed široké a studené řeky ze člunu a utopil se.[7]

Li Po, je líčen v knize Wu-šuang pchu (neboli Seznam jedinečných hrdinů).

Dílo editovat

 
Ukázka rukopisu Li Po

Jeho lyrické básně opěvují víno, přírodu, krásy života a přátelství. Oblíbeným motivem jeho básní jsou obrazy s atmosférou měsíčního svitu. Často se však pouští i do úvah o smyslu lidského života. Charakteristická je pro něho velká kreativita, bohatý slovník i smysl pro humor. Typické jsou pro něho pijácké písně. Z jeho tvorby se zachovalo kolem devíti set básní. Je v nich patrný vliv filosofie taoismu, který v mládí studoval, ale také vlivy konfuciánské a buddhistické tradice. Li Po používal všechny běžné básnické formy. Oblíbeným útvarem jeho básní je čtyřverší a osmiverší s různou délkou verše.[7] Proslul zejména jako autor delších básní ve stylu jüe-fu (yuefu) a pětislabičných básní ve starém stylu ku-feng (gufeng), které údajně tvořil s nevšední originalitou a lehkostí.[1]

V roce 754 předal Li Po svému příteli Wej-chaovi všechny své básně a požádal ho, aby je uspořádal k vydání. Wej Chao tak učinil v roce 763 a napsal předmluvu, z níž pochází většina dochovaných životopisných informací o Li Poovi.[4] Čtyři jeho básně byly zařazeny i v antologiích nejlepší čínské poezie vydané v 8. a 18. století.[2]

Do češtiny byl překládán Bohumilem Mathesiem[26], Ferdinandem Stočesem a dalšími. Mnoho přeložených básní výborně přebásnil František Hrubín (viz výbor z díla). Krása jeho poezie je odzbrojující a obsahuje katarzní prvky. Využíval jako nikdo jiný svoji unikátní tvůrčí inteligenci a imaginaci. Objevoval překvapující řešení v rámci tradičních poetických forem, sám je považován za vrcholného básníka klasické formy, kterou dovedl k dokonalosti.

České výbory z díla editovat

  • Li Po: Básně (VB, Nový Orient, 2-3, 1950/51, 10/1954) - přel. Augustin Palát
  • Li Po. Dvacet tři parafráze starého čínského básníka (VB, Praha, R. Kmoch 1942) - přel. Bohumil Mathesius a Jaroslav Průšek [jazyková spolupráce]
  • Li Po: Hvězda vína (VB, Praha, Jaroslav Picka 1946, [jazyková spolupráce neuvedena, patrně Augustin Palát], František Hrubín, přebásnil)
  • Li Po: Ke třem soutěskám (B, Nový Orient, 3/1986) - přel. Hana Třísková
  • Li Po: Měsíc nad průsmykem (VB, Praha, Odeon 1977) - přel. Josef Hiršal [neuveden] a Marta Ryšavá [jazyková spolupráce]
  • Li Po: Pavilon u zelených vod (VB, Praha, Jaroslav Picka 1947, + Augustin Palát [jazyková spolupráce] František Hrubín přebásnil; opět vydalo Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1952.
  • Li Po: Nebe mi pokrývkou a země polštářem (Praha, Mladá fronta 1999 - přel. Ferdinand Stočes)
  • Nefritová flétna. Antologie tchangské poezie (VB, Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1954, + Augustin Palát [jazyková spolupráce], František Hrubín přebásnil)
  • Nefritová flétna. Překlady čínských básníků(VB, Praha Mladá fronta 1978, překlad Augustin Palát, František Hrubín přebásnil); opět vydalo BB art, Praha 2001.
  • Zpěvy staré a nové Číny (VB, Praha, Mladá fronta 1953; Praha, SNKLHU 1957) - přel. Bohumil Mathesius a Jaroslav Průšek [jazyková spolupráce]
  • Zpěvy staré Číny (VB, Praha, Melantrich 1939; Praha, Melantrich 1941; Praha, Melantrich 1946; Praha, Melantrich 1947; Praha, Melantrich 1949; Praha, SNKLHU 1960; Praha, SNKLU 1961; Praha, Odeon 1967; Praha, Československý spisovatel 1988, [souborné vydání, uspořádal Jiří Franěk]) - přel. Bohumil Mathesius a Jaroslav Průšek [jazyková spolupráce]

Související články editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c Li, Po: Měsíc nad průsmykem. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online. 
  2. a b c STOČES, Ferdinand. Nebešťan na zemi vyhnaný. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2007. 421 s. ISBN 978-80-204-1451-9. S. 13. 
  3. a b c d e f CODR, Milan; SILNÁ, Nataša. Přemožitelé času sv. 7. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Li Po, s. 18–22. 
  4. a b c d e f [LD] Li Po - životopis, dílo a citáty. ld.johanesville.net [online]. [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  5. Stočes, str. 30
  6. Stočes, str. 73
  7. a b c d e f Li-Po. Geniální pijan vína a nejstarší legenda světové poezie. www.citarny.cz [online]. [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  8. TZE, Yim; KWONG, Charles. Making poetry with alcohol : wine consumption in Tao Qian, Li Bai and Su Shi. Scribes of gastronomy: representations of food and drink in Imperial Chinese literature. 2013-01-07, s. 45–67. Dostupné online [cit. 2021-09-08]. DOI 10.5790/hongkong/9789888139972.003.0006. (English) 
  9. Stočes, str. 70
  10. KROLL, Paul W. Studies in Medieval Taoism and the Poetry of Li Po. [s.l.]: Ashgate 374 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7546-5989-1. (anglicky) Google-Books-ID: heQ6PgAACAAJ. 
  11. KROLL, Paul W. Li Po's Transcendent Diction. Journal of the American Oriental Society. 1986, roč. 106, čís. 1, s. 99–117. Dostupné online [cit. 2021-09-08]. ISSN 0003-0279. DOI 10.2307/602366. 
  12. Stočes, str. 83
  13. Stočes, str. 105
  14. Stočes, 145-152
  15. Stočes, str. 154
  16. Stočes, str. 180
  17. Stočes, str. 191
  18. Stočes, str. 225
  19. Stočes, str. 263
  20. Stočes, str. 285
  21. Stočes, str. 330
  22. Stočes, str. 357
  23. Stočes, str. 369
  24. Stočes, str. 381
  25. Stočes, str. 387
  26. Některé Mathesiem přeložené básně ale nejsou básněmi Li-Po, nýbrž variacemi, které napsal Alfred Henschke (Klabund), S Ferdinandem Stočesem o čínských překladech

Externí odkazy editovat

Literatura editovat