Leopold Ružička

chemik s českými kořeny, nositel Nobelovy ceny za chemii

Leopold Ružička (Lavoslav Stjepan Ružička; 13. září 1887[1], Vukovar, Rakousko-Uhersko26. září 1976, Mammern, Švýcarsko) byl chorvatsko-švýcarský chemik a vysokoškolský pedagog. V roce 1939 společně s Adolfem Butenandtem získal Nobelovu cenu za chemii. Byl prvním držitelem tohoto ocenění z Chorvatska.

Leopold Ružička
Narození13. září 1887
Vukovar
Úmrtí26. září 1976 (ve věku 89 let)
Mammern
Alma materIII Gymnasium Osijek
Technologický institut v Karlsruhe
PracovištěSpolková vysoká technická škola v Curychu (1918–1957)
Utrechtská univerzita (1926–1929)
Oboryorganická chemie a biochemie
OceněníMarcel Benoist Prize (1938)
Nobelova cena za chemii (1939)
zahraniční člen Královské společnosti (1942)
doctor honoris causa from the University of Paris (1945)
čestný doktor Univerzity v Bordeaux (1947)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se ve Vukovaru (v té době součást Rakouska-Uherska, dnes Chorvatska). Pocházel z rodiny řemeslníků a zemědělců českého, německého a chorvatského původu. Jeho dědeček byl český krejčí, který se roku 1817 vystěhoval z Klatov.[2] Ružička navštěvoval klasické gymnázium v Osijeku. Původně se chtěl stát knězem, a přešel na studium technických oborů. Chemii si pravděpodobně vybral proto, že doufal, že získá zaměstnání v nově otevřené rafinérii cukru postavené v Osijeku.

Obtížné životní podmínky a politický útlak ho přiměly odejít do Německa na Vysokou školu v Karlsruhe. Byl dobrým studentem a vytvořil si tak dobré základy pro studium organické chemie. Pod vedením Hermanna Staudingera, laureáta Nobelovy ceny z roku 1953, získal v roce 1910 doktorát a spolu s ním později odešel do Švýcarska do Curychu na ETHZ (německy Eidgenössische Technische Hochschule Zürich) jako jeho asistent.

Po kratším působení v Nizozemí na univerzitě v Utrechtu se vrátil do Švýcarska na ETH Curych, kde rozvíjel bohatou vědeckou činnost, zvlášť v oblasti terpenů a steroidních hormonů. Roku 1939 byl odměněn Nobelovou cenou za chemii.

Jeho první manželství s Annou rozenou Hausmannovou, bezdětné, bylo roku 1950 rozvedeno, druhá manželka Gertrude Acklin (rozená Frei) přivedla do manželství dospělého syna.

Profesor Ružička, čestný člen Československé společnosti chemické, umožnil několika českým chemikům (F. Balašovi, F. Petrůovi, R. Lukešovi, F. Šormovi a též M. Protivovi, K. Wiesnerovi a Z. Vejdělkovi - ti už pracovali pod vedením profesora Preloga) studijní pobyt v jeho vzorně vybaveném ústavu.

Nejvýznamnější ocenění

editovat

Kromě toho byl Leopoldu Ružičkovi celkem osmkrát udělen čestný doktorát. Byl členem mnoha vědeckých akademií a učených společností. V roce 1932 byl zvolen členem Německé akademie věd Leopoldina.[3] V roce 1938 byl zvolen členem American Academy of Arts and Sciences.[4]

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu. img24.cz [online]. [cit. 2018-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-22. 
  2. RECHCIGL, Mila. Nobel Prize Winners of Czech or Slovak Ancestry. “Czech and Slovak Recipients of the Highest Recognition the World Can Provide,” in: Contributions of Czechs and Slovaks to Science and Technology in the 21st Century. New York: SVU, 2011, pp. 195-228.. Dostupné online [cit. 2023-10-29]. 
  3. Leopold Ruzicka, Deutsche Akademie der Naturforscher Leopoldina
  4. Members of the American Academy of Arts and Sciences. Listed by election year, 1900–1949 (PDF). 27. 9. 2015

Literatura

editovat
  • Ruzicka L.: Chemické listy 68, 1107 (1974).
  • Prelog V., Jeger C.: Helv. Chim. Acta 66, 1307 (1983).
  • Ohloff G.: Chimia 41, 181 (1987).
  • Prelog V.: My 132 Semestres of Chemistry Studies, str. 92, American Chemical Society, Washington DC 1991.
  • Herout V.: Chemické listy 61, 1389 (1967); 71, 329 (1977).
  • Křepinský J.: Chemické listy 56, 1141 (1962).

Externí odkazy

editovat