Lámání kolem

způsob popravy a příslušný mučicí nástroj

Lámání kolem byl ve středověku a raném novověku užívaný způsob popravy. Byl užíván k potrestání zvláště závažných zločinů – mnohonásobných vražd a rozsáhlých loupeží, vraždy rodičů, zrady panovníka či znásilnění panny, zejména pokud byla oběť z vyšší společenské vrstvy než násilník.

Dřevoryt znázorňující lámání kolem

Průběh popravyEditovat

Exekuce spočívala v rozlámání kostí končetin a případně i trupu odsouzence a jejich vpletení do loukoťového kola. Existovaly dva způsoby. Při prvním z nich, používaném hlavně v německých či českých zemích, byl odsouzenec položen na zem, zpravidla připoutaný ke čtyřem kolíkům nebo zvláštní křížovité konstrukci. Někdy mu končetiny kat podložil deskami, aby se snáze přerážely a potom na něj postupně z výšky pouštěl kolo. Milosrdnější bylo lámání odshora, kdy byl první úder veden na hrdlo a došlo ke zlomení vazu. Krutější bylo lámání odspodu, kdy byly nejprve zlomeny končetiny a teprve potom žebra či páteř. Kolo s vpleteným tělem bylo pak vystaveno pro výstrahu. Při druhé variantě, používané hlavně ve Francii, byl odsouzenec přivázán za ruce a nohy k podepřenému loukoťovému kolu. Kat mu poté palicí nebo železnou tyčí přerazil nejprve končetiny a nakonec zlomil vaz. Kolo s rozlámaným tělem pak bylo rovněž vystaveno. Tato krutá poprava se někdy zmírňovala tak, že byl odsouzenec nejprve sťat či zardoušen a teprve potom jeho tělo rozlámáno a vpleteno do kola, jako při popravě hraběte Struenseeho roku 1772.

HistorieEditovat

Tento způsob popravy je znám již z antiky. V antickém Řecku se o něm zmiňuje dramatik Aristofanés ve své komedii Plutus. Podle Řeckých mýtů byl zpupný král Ixión, který se pokusil zneuctít bohyni Héru, v podsvětí potrestán vpletením do ohnivého kola. Tento způsob popravy znali také Římané za vlády císaře Commoda[1]. Podle tradice (ovšem pozdější), byl použit při popravě křesťanské světice Kateřiny Alexandrijské, jejímž atributem se proto stalo právě kolo. Podle některých zpráv měl být takto popraven i Sv. Jiří. Spolehlivější je zpráva kronikáře Řehoře z Tours, podle níž Frankové za vlády dynastie Merovejců trestali závažné zločiny tak, že odsouzence položili na cestu a nechali ho přejet koly těžkého povozu. Konkrétní zprávy o použití tohoto trestu pocházejí až z 11. století. Na českém území je poprvé doložen roku 1130, kdy takto potrestal kníže Soběslav I. účastníky spiknutí proti své vládě. Podle Dalimilovy kroniky byl na rozkaz bojovnice Vlasty vpleten do kola i mýtický válečník Ctirad. Největšího rozšíření tento trest doznal během středověku a raného novověku v oblasti Francie, Svaté říše římské, Itálie a českých zemí. Občas byl uzíván také ve Skandinávii a v Rusku, naproti tomu na Britských ostrovech se prakticky vůbec neuplatňoval, jediné známé použití je ze Skotska z roku 1604 při popravě vrahů lorda Kincaida[2]. V Evropě přestal být tento způsob popravy používán na konci 18. století. Nejdéle se udržel v Prusku, kde se výjimečně používal ještě v 1. polovině 19. století, odsouzenec však býval před samotným lámáním zpravidla uškrcen nebo sťat. K poslednímu známému lámáním kolem došlo v pruském městě Fromborku (nyní na území Polska) roku 1841, popraveným byl sluha Rudolf Kühnapfel, který zavraždil varmijského biskupa Stanislava von Hatten.

V uměníEditovat

Renesanční a barokní umělci jako Pieter Breughel nebo Jacques Callot často zobrazovali tuto krutou popravu, když chtěli znázornit bídu a krutost světa či hrůzy války. V literatuře lámání kolem nezapomenutelným způsobem ztvárnil Karel Hynek Mácha ve svém Máji.

Osoby popravené lámáním kolem (výběr)Editovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Guy du Rousseaud de la Combe,Traité des matières criminelles, T. Le Gras, Paris, 1768 p. 6 Lire en ligne [archive]
  2. Buchan, Peter (1828). Ancient Ballads and Songs of the North of Scotland. 1. Edinburgh, Scotland. p. 296. Retrieved 21 March 2010.

Externí odkazyEditovat