Kriminalistická jazyková expertiza

Kriminalistická jazyková expertiza je vedle fonoskopie nejdůležitější součástí forenzní lingvistiky v České republice. Jazyková expertiza napomáhá k dokazování trestné činnosti na základě analýzy psaných komunikátů.

Jedná se o znaleckou disciplínu zapsanou v seznamu znaleckých oborů pod odvětvím kriminalistika (obor jazyková expertiza). Znalecká činnost je nově upravena zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech.[1]

Znalec vykonávající expertizní činnost v oblasti jazykové expertizy musí mít široké znalosti nejen z nejrůznějších oblastí lingvistiky (např. stylistika, lexikologie, syntax, gramatika, pravopis, dialektologie, teorie jazykové kultury, sociolingvistika apod.), ale i z kriminalistiky, práva nebo například psychologie.

HistorieEditovat

Jazyková expertiza v ČR je praktickou aplikací lingvistiky pro forenzní účely s dlouholetou historií. Její počátky se u nás datují do 50. let 20. století, a to ve spojení s písmoznalectvím. V této době si písmoznalci při komparacích textů začali všímat i nápadnějších jazykových hledisek. Jako samostatný obor se jazyková expertiza konstituovala v 60. letech.[2] V současné době se jazykové expertize věnují jak soukromí znalci, tak pracovníci Kriminalistického ústavu Policie ČR.

Hlavní pojmyEditovat

Idiolekt[3]: Soubor vyjadřovacích prostředků jednotlivce, které si vybírá napříč spektrem národního jazyka.

Jazykový znak: Pojem znak je v lingvistice všeobecně vnímán jako něco zastupující něco jiného (viz např. Čermák, 2007[4]). Pojetí jazykového znaku v jazykové expertize z této definice částečně vychází, neboť jazykové znaky zde označují takové prostředky národního jazyka, k nimž je v jazyce možné nalézt prostředek ekvivalentní (např. znaky tvaroslovné my přijdeme, přijdem, přídem; bychom/bysme/byjsme/by jsme; nebo znaky syntaktické pro vyjádření přípustky ačkoli(v)/i přesto, že/i když/třebaže mi končí zkušební doba…).

Teorie identifikace: Identifikace autora je založena na postulátu, že vnitřní diferenciace jazykového systému a jeho výběrové možnosti jsou dostatečným předpokladem pro uplatnění objektivně existujících individuálních zvláštností ve vyjadřování, které se v jazykovém projevu člověka projevují působením objektivních a subjektivních faktorů v takových kombinacích, jež jsou typické jen pro určitou osobu.

Sporný materiál: Text či texty od autora, jehož totožnost není známa nebo je jeho autorství zpochybňováno.

Srovnávací materiál: Text či texty od prokazatelně známého autora, tj. osoby podezřelé z napsání sporných komunikátů.

Závěry: Na základě vypracovaných analýz stanoví znalec závěr svého znaleckého zkoumání. Tento závěr o totožnosti autora sporných a srovnávacích materiálů nebo naopak o rozdílnosti autorů je stanoven buď kategoricky nebo v rovině pravděpodobnosti (3 stupně).

Znalecký posudek: Písemný výstup znalce (oboru jazyková expertiza), jehož náležitosti jsou stanoveny zákonnou úpravou.[5]

Znalec: Osoba, která je oprávněná podávat znalecké posudky na základě jmenování ministrem spravedlnosti po splnění kvalifikační předpokladů (vzdělání a praxe v oboru a složení znaleckých zkoušek). Při své činnosti je vázána mlčenlivostí.[6]

Zkoumané materiályEditovat

V rámci jazykové expertizy lze zkoumat texty jakéhokoli funkčního stylu, typu vyhotovení i druhu.

Texty předkládané k expertize jsou texty soukromé i veřejné komunikace anonymního a neanonymního charakteru, které jdou napříč veškerými funkčními styly psaných textů (tzn. prostěsdělovacím, administrativním, odborným, publicistickým i uměleckým).[7]

Z druhů zkoumaných textů jmenujme například: dopisy/e-maily, online příspěvky (na sociálních sítích, v online médiích, osobní zprávy v chatovacích aplikacích, na soukromých stránkách, blozích), SMS; stížnosti, smlouvy, závěti, protokoly; články, kvalifikační práce apod.

Z výše uvedeného vyplývá, že pro potřeby zkoumání není rozhodující forma vyhotovení předkládaných textů. Znalci zkoumají jak texty psané rukou, vzniklé na počítači nebo na psacím stroji.

Druhy jazykové expertizyEditovat

Identifikace autoraEditovat

Identifikace autora slouží k určení autora sporných textů, a to na základě jejich komparace s texty srovnávacími. Základem identifikace autora je komplexní analýza idiolektu z hlediska všech jazykových rovin. Znalec na základě svých zkoumání stanoví závěr o totožnosti či netotožnosti autora. Specifickým druhem identifikace je analýza plagiátů. K odhalování plagiátů se v dnešní době využívají různé softwarové nástroje (např. Theses.cz, Odevzdej.cz, Turnitin.com), jejichž výsledky při sporech o plagiát často stačí. Avšak jsou i případy, kdy automatické systémy plagiát neodhalí či jej neodhalí v úplnosti, a proto je následně třeba zpracovat podrobnou jazykovou analýzu textu a vyhodnotit ji. V těchto případech se pak žadatel obrátí právě na znalce jazykové expertizy, který text analyzuje, a pokud vyhodnotí, že jde skutečně o plagiát, určí jeho typ a rozsah opsaných pasáží. Znalec je rovněž kompetentní k vyhotovení znaleckého posudku.

ProfilováníEditovat

Profilování autora je metodou užívanou v případech, kdy jsou k dispozici pouze sporné texty. Cílem je zúžit okruh možných podezřelých jakožto autorů textu. Tohoto postupu se využívá zejména u anonymních komunikátů. Profil je sestavován ve dvou krocích: 1. stanovení sociolingvistických charakteristik (jako je např. věk, vzdělání, místní příslušnost, pohlaví, zájmy atd.) a 2. interpretace obsahových složek (věrohodnost obsahu, motivace k napsání textu, koherence textu, nebezpečnost a reálnost výhružek apod.).

Sémantická analýzaEditovat

Sémantika je lingvistická disciplína zabývající se významem jazykových jednotek. V rámci jazykové expertizy se řeší zejména otázky jednoznačnosti významu sporných formulací v textech. Jedná se zejména o texty administrativního a právního charakteru. Sémantickou analýzou textů se samozřejmě nezabývá jen jazyková expertiza, znalec této znalecké specializace je o sémantickou analýzu žádán tehdy, kdy je třeba na daný text vypracovat znalecký posudek pro potřeby soudního řízení například z důvodu údajně chybné interpretace žádosti, komplikací při dědickém řízení apod.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. 254/2019 Sb. Zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. 
  2. HOTTMAROVÁ, Hana. Současné možnosti identifikace autora podle jazykového vyjadřování. Kriminalistický sborník. 1971, roč. 15, čís. 4, s. 243–249. 
  3. IDIOLEKT | Nový encyklopedický slovník češtiny. www.czechency.org [online]. [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. 
  4. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Vyd. 3., doplněné. vyd. Praha: Karolinum 341 s. Dostupné online. ISBN 80-246-0154-0, ISBN 978-80-246-0154-0. OCLC 52852792 
  5. § 27 – 29 zákona č. 254/2019 Sb. Zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. 
  6. § 5 - 14, § 18 - 24 zákona č. 254/2019 Sb. Zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. 
  7. HOFFMANNOVÁ, Jana. Stylistika mluvené a psané češtiny = The stylistics of spoken and written Czech. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 510 pages, 16 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2566-1, ISBN 80-200-2566-9. OCLC 959539475 

LiteraturaEditovat

  • MUSILOVÁ, Václava; NOVÁKOVÁ, Veronika. Výslech a jeho protokolace z pohledu forenzní lingvistiky. Státní zastupitelství. 2020, roč. XVII, čís. 2, s. 32–35. 
  • MUSILOVÁ, Václava; NOVÁKOVÁ, Veronika. Saturnin dvakrát jinak: Příspěvek k identifikaci autora. Naše řeč. 2019, roč. 102, čís. 3, s. 205–218. 
  • Dějiny a současnost. 2019, roč. 41, čís. 8, s. 8–23. 
  • MUSILOVÁ, Václava. Forenzní lingvistika ve znalecké praxi – 1. část – anonymní komunikace. Kriminalistický sboník. 2018, roč. LXII, čís. 2, s. 60–63. 
  • NOVÁKOVÁ, Veronika. Identifikace autora ve forenzní lingvistice. Praha, 2014. 199 (včetně příloh) s. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. .
  • MUSILOVÁ, Václava; VESELÁ, Jitka. Psycholingvistické profilování případu série výhružných anonymních dopisů. Bezpečnostní teorie a praxe. 2012, čís. zvláštní číslo, s. 77–88. 
  • NOVÁKOVÁ, Veronika. Anonymní dopisy prizmatem forenzní lingvistiky. České Budějovice, 2011. 99 s. bakalářská. Filozofická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. .
  • POSNER, Richard. The little book of plagiarism. 1. vyd. [s.l.]: Pantheon, 2007. 116 s. Dostupné online. ISBN 9780375424755. 
  • MUSILOVÁ, Václava. Co je forenzní lingvistika III. Čeština doma a ve světě. 2006, roč. 14, čís. 1–4, s. 137–140. 
  • MUSILOVÁ, Václava. Co je forenzní lingvistika II. Čeština doma a ve světě. 2005, roč. 13, čís. 3–4, s. 97–102. 
  • MUSILOVÁ, Václava. Co je forenzní lingvistika I. Čeština doma a ve světě. 2005, roč. 13, čís. 1–4, s. 65–70. 
  • MUSILOVÁ, Václava. Význam a možnosti lingvistických a psycholingvistických analýz při zjišťování autorství textů. Bulletin advokacie. 1994, čís. 5, s. 19–24.