Krápěl

rod rostlin

Krápěl (Bridelia) je rod rostlin z čeledi smuteňovité (Phyllanthaceae). Jsou to stromy a keře s jednoduchými střídavými listy a nenápadnými drobnými květy v úžlabních klubkách. Plodem je většinou peckovice připomínající bobuli. Rod zahrnuje asi 50 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech Starého světa. Řada afrických a asijských druhů je využívána v domorodé medicíně, některé jsou těženy pro tvrdé a těžké dřevo nebo mají jedlé plody.

Jak číst taxoboxKrápěl
alternativní popis obrázku chybí
Bridelia retusa s plody
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmalpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleďsmuteňovité (Phyllanthaceae)
Rodkrápěl (Bridelia)
Willd., 1806
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bridelia micrantha v Jihoafrické republice

Popis editovat

Krápěle jsou jednodomé nebo řidčeji dvoudomé stromy a keře, někdy s trnitými větvemi. Malajský druh Bridelia whitmorei je dřevnatá liána, některé druhy jsou šplhavé keře. Listy jsou jednoduché, střídavé, víceméně celokrajné, řapíkaté, s palisty a zpeřenou žilnatinou. Květy jsou drobné, jednopohlavné, přisedlé nebo stopkaté, se žláznatým diskem, uspořádané v úžlabních klubkách. Kvetoucí větévky někdy postrádají listy a připomínají hroznovité květenství. Kalich i koruna jsou pětičetné, korunní lístky bývají šupinovité a menší než kališní. V samčích květech je 5 tyčinek s nitkami na bázi srostlými ve sloupek a zakrnělý semeník (pistillodium). Samičí květy obsahují svrchní semeník srostlý ze 2 plodolistů nebo řidčeji jednoplodolistový, nesoucí volné nebo na bázi srostlé, na vrcholu celistvé nebo dvouklané čnělky (stylodia). Plodem je peckovice, často připomínající bobuli (pseudobobule), výjimečně pukavá tobolka. Plody obsahují 1 nebo 2 semena s podélnou rýhou.[1][2]

Rozšíření editovat

Rod krápěl zahrnuje asi 50 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech Starého světa. Areál rozšíření sahá od subsaharské Afriky přes Indický subkontinent, jižní Čínu a Indočínu po jihovýchodní Asii a Austrálii. Centrum druhové diverzity je v tropické Asii a subsaharské Africe, kde roste přibližně srovnatelné množství druhů. Bridelia scleroneura zasahuje ze severovýchodní Afriky i na jih Arabského poloostrova (Jemen). Z Madagaskaru jsou udávány 3 druhy, z Austrálie 4. Bridelia insulana zasahuje i na souostroví Vanuatu v nejzápadnější oblasti Tichomoří.[3] V Asii rostou v primárních i sekundárních lesních porostech, a to jako stromy dosahující korunního patra i jako nižší stromy a keře v lesním podrostu.[4]

Ekologické interakce editovat

Drobné a málo nápadné květy krápělí produkují nektar a navštěvují a opylují je převážně mouchy, zejména bzučivky.[5][6] Plody jsou zdrojem potravy pro širokou paletu nespecializovaných plodožravých ptáků a savců, kteří se podílejí na šíření semen.[7] Na listech různých druhů se živí housenky pestré palety všelijakých druhů motýlů zejména z čeledí babočkovití (Athyma nefte, Charaxes castor, Polyura narcaea aj.), modráskovití (Acytolepis puspa, Phlyaria heritsia, Udara albocaeruleus) a soumračníkovití (Abantis paradisea, Parosmodes morantii) a četných druhů můr včetně některých martináčů a lišajů.[8]

Taxonomie a etymologie editovat

Rod Bridelia je v rámci čeledi Phyllanthaceae řazen do podčeledi Phyllanthoideae, tribu Bridelieae a podtribu Pseudolachnostylidinae. Mezi blízce příbuzné rody náleží Cleistanthus (134 druhů v tropech Starého světa) a monotypické africké rody Pentabrachion a Pseudolachnostylis.[3] Rod byl pojmenován na počest švýcarského botanika jménem Samuel Elisée Bridel-Brideri (1762-1828).[9]

Význam editovat

Plody některých druhů jsou jedlé, mezi jinými asijské Bridelia retusa a africké Bridelia cathartica. Některé druhy jsou jedovaté.[10] Četné druhy jsou využívány v domorodé medicíně k léčení pestré palety neduhů. Používají se jako projímadlo, k léčbě syfilis a traumatických zranění, k vypuzení střevních parazitů aj. V Asii jsou využívány zejména druhy Bridelia insulana, B. montana, B. retusa, B. stipularis, B. tomentosa, v Africe B. atroviridis, B. brideliifolia, B. cathartica, B. ferruginea, B. micrantha aj.[10] Některé robustnější druhy jsou těženy pro tvrdé a poměrně těžké dřevo. Jádrové dřevo bývá olivově šedohnědé a v čerstvém stavu je ostře odděleno od žlutohnědé běli. Mívá jemnou, stejnoměrnou strukturu a lze je leštit do vysokého lesku. V Malajsii je obchodováno pod názvem kenidai. Používá se pro dekorativní účely, na zemědělské nářadí, držadla nástrojů a tyčovinu. Jeho širší využití bývá omezeno malým průměrem kmenů.[11]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. LI, Bingtao; DRESSLER, Stefan. Flora of North America: Bridelia [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 11. Berlin: Springer, 2014. ISBN 978-3-642-39416-4. (anglicky) 
  3. a b Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  4. DRESSLER, Stefan. The genus Bridelia (Euphorbiaceae) in Malesia and Indochina. A regional revision. Blumea. 1996, čís. 41. 
  5. LI, Yongquan; LUO, Shixiao; ZHANG, Dianxiang. Fly pollination and duodichogamy in Bridelia stipularis and Cleistanthus sumatranus (Phyllanthaceae). Plant Species Biology. 2014, čís. 29. 
  6. LUO, Shixiao; ZHANG, Dianxiang; RENNER, Susanne S. Duodichogamy and androdioecy in the Chinese Phyllanthaceae Bridelia tomentosa. American Journal of Botany. 2007, čís. 94(2). 
  7. SNOW, David W. Tropical frugivorous birds and their food plants: A world survey. Biotropica. Mar. 1981, čís. 13(1). 
  8. HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  9. GLEDHILL, David. The names of plants. [s.l.]: Cambridge University Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-521-81863-6. (anglicky) 
  10. a b QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  11. WONG, T.M. A dictionary of Malaysian timbers. Kuala Lumpur: Forest Research Institute Malaysia, 2002. (anglicky) 

Externí odkazy editovat