Kostel svatého Mikuláše (Humpolec)

kostel v Humpolci

Kostel svatého Mikuláše je farním katolickým kostelem ve městě Humpolec. Je vystavěn ve směsi rané gotiky, barokní gotiky a novogotiky. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Kostel sv. Mikuláše
Kostel sv. Mikuláše
Kostel sv. Mikuláše
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Vysočina
Okres Pelhřimov
Obec Humpolec
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze královéhradecká
Vikariát humpolecký
Farnost Třebíč-město
Status kostel
Užívání pravidelné
Architektonický popis
Stavební sloh gotika
Specifikace
Stavební materiál kámen
Další informace
Adresa Horní náměstí, Humpolec
Kód památky 36119/3-3036 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

 
půdorys kostela svatého Mikuláše v Humpolci

Kostel sv. Mikuláše se připomíná roku 1233. Goticky byl vystavěn asi ve 3. čtvrtině 13. století. Santiniho autorství přestavby humpoleckého farního kostela vyplývá ze souvislosti jeho práce pro želivský klášter a slohového rozboru stavby. Stavebníky byli vlastníci panství Herálec Eleonora Kristýna hraběnka z Regalu a její syn Maxmilián hrabě z Regalu.

Humpolec byl součástí heráleckého panství, a přestože nebyl v majetku želivského kláštera, městská fara byla pravidelně osazována želivskými premonstráty. O opravě ve středověku nedokončeného, poté zničeného a požárem vyhořelého kostela se uvažovalo pravděpodobně od 18. ledna 1716, kdy humpolecký kostel navštívil Santini s Voglerem zřejmě za účelem vypracování projektu.[2] O povolení k přestavbě však požádal humpolecký farář a želivský premonstrát P. Michael Hrůza arcibiskupskou konzistoř až 8. ledna 1720. Ve své žádosti psal, že již delší dobu usiluje o opravu svého chrámu, na což stále nemá dostatek prostředků, proto prosí o povolení prodat některé kalichy a monstrance.[3] Svou žádost Hrůza opětoval 11. dubna 1720. Konzistoř však ještě požádala o dobrozdání ledečského děkana Jana Alexandra Kloffetia. Ten 17. května 1720 potvrdil, že materiál ke stavbě je už na místě, ale že podle stavitelů budou výdaje na opravu a přestavbu kostela daleko vyšší, poněvadž kostel potřebuje zcela novou klenbu, zpevnění zdí, přístavbu nové věže a nového presbytáře. Bohužel pisatel zprávy neuvedl jména stavitelů, a ani zmiňovaný plán, jenž byl poslán žadateli zpět, se nedochoval. Nato tedy konzistoř 1. června 1720 žádané povolení udělila.[3]

S přestavbou kostela se započalo roku 1721 a dokončena byla roku 1722; nicméně podle dochovaných záznamů si „obnovený kostel“ opat Hlína prohlédl už 17. června 1721.[3] Základní kámen věže kostela položila roku 1721 patronka Eleonora Kristýna hraběnka z Regalu, rozená Metternichová, a druhý základní kámen „kaple neb zakristie“ položil její syn Maxmilián hrabě z Regalu, jak nás informuje pamětní zápis, dochovaný v přepise z 19. století.[3] Dále prý bylo provedeno nové zaklenutí a kolem kostela postaveny postranní pilíře. Stavbu provedl zednický mistr Matěj Isthum. Želivský tesařský mistr Ferdinand Neth zhotovil výbavu (velký oltář, mřížky, stolice a kůr), ze které se však dochovala pouze kazatelna. Tato výbava vznikla pravděpodobně podle Santiniho návrhu, „neboť je zřejmá těsná formální blízkost s díly výbavy klášterního kostela v Želivi.“[2] Oprava a přestavba humpoleckého kostela byla dokončena 28. srpna 1722.

Požárem zničené zdivo i opěrné pilíře musely být nově vyspraveny. Kostel byl zaklenut cihelnými křížovými klenbami, ve střední lodi pak velikou plackou. Klenby byly zdobeny pravděpodobně barokně-gotickým dekorem. Zachované barokně-gotické tvarosloví interiéru „je poměrně jednoduché a skladebně logické.“[4] Přistavěna byla šestiboká, drobná centrála sakristie v ose kněžiště, na západní straně pak osová věž. Fasády kostela byly omítnuty a členěny jednoduchými, hrotitými okny se štukově modelovanými špaletami. Západní věž byla nižší a její zdivo sahalo k římse pod hodinami v dnešním stavu. Původní jehlancová střecha věže měla drobnou lucernu, osazenou vysokou a špičatou jehlancovou stříškou, jak nám dokládají fotografie ze sklonku předminulého století.[4]

Během 19. století byl odstraněn barokní hlavní oltář a další oltářní stavby. V letech 1893 – 1895 pak kostel regotizoval Matěj Blecha dle plánů J. Martina.

Popis stavbyEditovat

Kostel je směsí rané gotiky, barokní gotiky a novogotiky. Je vystavěn na půdorysu kříže s dlouhým pětiboce uzavřeným kněžištěm. V ose kostela je za kněžištěm připojena šestiboká sakristie. Příčná loď s pětiboce uzavřenými kaplovými prostory. Věž stojí před západním průčelím podél lodi. Novogotická helma věže má v rozích čtyři vysunuté konzolové arkýře. Zevně má kostel opěráky a vysoká barokně gotická hrotitá okna bez kružeb. Hlavní portál novogotický. Kněžiště sklenuto třemi poli barokně gotické křížové klenby a v závěru paprsčitě žebry. Triumfální oblouk je hrotitý s hrubým klínovým profilem. Boční kaple u příčné lodi opatřeny šestidílnou žebrovou klenbou. Boční prostory příčné lodi sklenuty křížovou žebrovou klenbou. Sakristie sklenuta šestidílnou klenbou s lomenými pásy a v placce v křížení s barokní freskou Posledního soudu. Na čelních obloucích bočních kaplí nástěnné malby od J. Filipa. Figurální okna z let 19071912. Zařízení kostela je převážně novogotické. Na věži je veřejnosti přístupná vyhlídka.

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-09-26]. Identifikátor záznamu 147956 : Kostel sv. Mikuláše. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b Mojmír Horyna, katalogové heslo Humpolec, farní kostel sv. Mikuláše, in: Mojmír Horyna, Jan Blažej Santini – Aichel, Praha 1998, s. 330.
  3. a b c d Pavel Zahradník, Santini v Želivě, Průzkumy památek II, 1995, s. 16.
  4. a b Horyna. katalogové heslo Humpolec, s. 331.

LiteraturaEditovat

  • ZAHRADNÍK, Pavel. Santini v Želivě, Průzkumy památek II. [s.l.]: [s.n.], 1995. S. 3-21. 
  • HORYNA, Mojmír. Jan Blažej Santini – Aichel. Praha: [s.n.], 1998. 
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Mikuláše ve Wikimedia Commons