Kostel svatého Martina (Rtyně)

kostel ve Rtyni

Kostel svatého Martina ve Rtyni je barokní sakrální stavbou architektonicky dominující obci Rtyně nad Bílinou. Kostel je orientovaný k severu.

Kostel svatého Martina
ve Rtyni
Rtyně nad Bílinou - kostel svatého Martina 2.jpg
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký
okres Teplice
Obec Rtyně nad Bílinou
Souřadnice
Kostel svatého Martina ve Rtyni nad Bílinou
Kostel svatého Martina
ve Rtyni nad Bílinou
Poloha kostela na mapě České republiky
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát teplický
Farnost Bořislav
Status filiální kostel
Užívání bližší informace o bohoslužbách
Architektonický popis
Výstavba 17341737
Další informace
Kód památky 42670/5-2731 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

První zmínka o kostele pochází z roku 1381, který byl v roce 1383 doložen jako farní kostel. Ten byl v roce 1662 přestavěn. Současný objekt je barokní stavbou z let 1734–1737, kterou realizoval, podle projektu architekta Hieronyma Costy, zednický mistr teplického panství Clary-Aldringenů Christian Lagler. Stavba byla dokončena na podzim roku 1736. Generální oprava střechy, vnějších a vnitřních omítek proběhla mezi lety 1974 až 1981. V letech 2001–2007 byla instalována nová věžní báň a od roku 2019 se kompletně rekonstruuje celá střecha.

ArchitekturaEditovat

Kostel je jednolodní, obdélný, s odsazeným pravoúhle zakončeným presbytářem. Po bocích presbytáře jsou sakristie a oratoř. Vnějšek kostela je členěn lizénovými rámy a segmentovými okny. Průčelí je s mělkým rizalitem, po jehož stranách jsou prázdné niky. Z rozeklaného trojúhelníkového štítu nad rizalitem vystupuje hranolová věž s nárožními lizénami a polokruhovými okny. Věž je zastřešená cibulově.

Presbytář je sklenut plackou, zatímco loď kostela má valenou klenbu s lunetami. Kostel je vyzdoben freskami.

ZařízeníEditovat

Mobiliář je barokní a rokokový. Do roku 1995 se zde nacházela pozdně gotická polychromovaná Madona s Jezulátkem z období kolem roku 1500. Nyní je deponována na biskupství v Litoměřicích. Kazatelna je rokoková a pochází od A. Eckerta z roku 1746. Rozměrné dvoumanuálové varhany s dvaceti rejstříky jsou od S. Mühlera z roku 1883.

ZvonyEditovat

Průčelní západní věž je bez zvonů, protože původní byly zrekvírovány v období I. světové války. V roce 1930 byly (z iniciativy tehdejšího bořislavského faráře Franze Sitteho) u Richarda Herolda z Chomutova pořízeny zvony nové, které však byly opět zabrány v roce 1942. Pouze v sanktusníku se nachází zvon z roku 1844 od Františka Golda. Ze zrekvírovaných je znám zvon z roku 1505 od Jana Konváře.[1]

Okolí kostelaEditovat

Kolem kostela býval původní hřbitov s kamennou ohradní zdí a s výklenkovými kaplemi v nárožích. Tyto kaple se štítovými nástavci se dochovaly se pouze tři. Čtvrtá, jihovýchodní kaple, zanikla při stavbě nové silnice v šedesátých letech 20. století.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. HONYS, Vít. Renesanční zvony na Teplicku. In: HRUBÁ, Michaela; HRUBÝ, Petr. Renesanční sochařství a malířství v severozápadních Čechách. Sborník příspěvků z kolokvia konaného v Muzeu města Ústí nad Labem ve dnech 25.–26. listopadu 1999. Ústí nad Labem: Albis international, 2001. ISBN 80-86067-52-1. S. 281–296.

LiteraturaEditovat

  • Noc kostelů 23.05.14. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 2014. 82 s. S. 57. 
  • Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. S. 261–262. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat