Kostel Panny Marie Sedmibolestné (Týnec nad Labem)

kulturní památka České republiky na území obce Týnec nad Labem

Hřbitovní kostel Panny Marie Sedmibolestné v Týnci nad Labem se nachází na severozápadním okraji města na konci ulice Krále Jiřího u silnice na Bělušice. Jedná se o barokní kostel, v místě původní barokní kaple. Kostel, sedm náhrobků a ohradní zdi s branami jsou chráněny jako kulturní památka České republiky.[1]

Kostel Panny Marie Sedmibolestné v Týnci nad Labem
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský kraj
okresKolín
ObecTýnec nad Labem
Souřadnice
Kostel Panny Marie Sedmibolestné v Týnci nad Labem
Kostel Panny Marie
Sedmibolestné
v Týnci nad Labem
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézekrálovéhradecká
DěkanátTýnec nad Labem
FarnostTýnec nad Labem
ZasvěceníPanna Maria Bolestná
Architektonický popis
Stavební slohbarokní
Další informace
Kód památky102585 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Při původní barokní kapli Panny Marie, doložené roku 1724 a založené roku 1682, byl v roce 1786, za josefínských reforem, ke kapli přeložen hřbitov od kostela Stětí svatého Jana Křtitele.[2]. V roce 1806, za napoleonských válek, byla kaple zrušena a sloužila jako skladiště obilí a píce pro koně. Roku 1815 manželé Jan Nepomuk Harrer (měšťan a koželuh) a Barbora Harrerová na vlastní náklady kapli zrestaurovali a rozšířili ji na kostel, vysvěcený téhož roku, v němž si směli vybudovat rodovou hrobku. Na západní straně byla v ose postavena obdélná loď s pozdně barokním průčelím a po obou bocích původní kaple dřevěné oratoře na sloupcích, ojedinělý projev lidového baroka z doby po roce 1806.[3]. V roce 1857 byl kostel opraven do dnešní podoby.[4]. Hřbitov byl rozšířen v roce 1878.

Architektura editovat

Exteriér editovat

Jednolodní kamenná stavba původní kapličky s na západní straně přistavěnou obdélnou, plochostropou lodí s fabionovou římsou, pravoúhlým presbytářem s trojbokým závěrem a pětibokou apsidou v závěru. Pozdně barokní průčelí kostela je ukončeno volutovým štítem. Presbytář po stranách obklopují v patře dřevěné oratoře vynášené sloupy, závěr presbytáře má valenou klenbu. Pod severní oratoří je zděná sakristie a válcový přístavek vřetenového schodiště. Západní průčelí nahoře vrcholí volutovým štítem. Střecha kostela je sedlová s vížkou, nad presbytářem zvalbená.

Interiér editovat

Podlaha kostela i presbytáře je tvořena původními dřevěnými pětiúhelníky. Hlavní oltář pochází z roku 1725, kopie barokních obrazů na bočních oltářích pochází z 2. poloviny 18. století.[3]. Dveře na kruchtu z roku 1815 zdobí obrazy sv. Josefa s dítětem a sv. Jana Nepomuckého. Dřevěné lavice jsou z první třetiny 19. století, zachovány jsou dvě lavice z roku 1725. Varhany na kůru z roku 1840 jsou dílem varhanáře Josefa Jirušky z Hradce Králové. 14 obrazů křížové cesty je z konce 18. století.

Reference editovat

Literatura editovat

KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VII. díl: Str-U. Praha: Libri, 2008. 991 s. ISBN 978-80-7277-041-0. S. 777. 

Externí odkazy editovat