Kostel Panny Marie Andělské (Hradčany)

klášterní kostel v Praze na Hradčanech

Kostel Panny Marie Andělské v Praze[1][2] nebo též kostel Panny Marie Královny Andělů[3] je kapucínský kostel na Loretánském náměstí na pražských Hradčanech, který je součástí nejstaršího kapucínského kláštera v Čechách.

Kostel Panny Marie Královny Andělů v Praze na Hradčanech
Kostel Panny Marie Andělské v Praze na Hradčanech
Kostel Panny Marie Andělské v Praze na Hradčanech
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
ČtvrťHradčany
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézearcidiecéze pražská
Vikariátprvní pražský
FarnostNanebevzetí Panny Marie Praha-Strahov
Statusklášterní kostel
ZasvěceníPanna Maria Andělská
Architektonický popis
Stavební slohbaroko
Výstavba16001602
Specifikace
Umístění oltářesever
Další informace
AdresaLoretánské náměstí 99/6 (klášter kapucínů)
Praha 1-Hradčany
Kód památky44404/1-903 (PkMISSezObrWD) (součást památky Klášter kapucínů na Hradčanech)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

 
Kostel od Loretánského náměstí

Kostel byl vystavěn v letech 16001602 a rozšířen po roce 1663. Kostel je neorientovanýchórem s oltářem otočeným k severu.

Jedná se o typický kapucínský kostel s prostou fasádou, bez věže, trojúhelníkovým štítem a vstupním dvorkem oddělujícím náměstí od vchodu do kostela. Nad vchodem je obraz Panny Marie a svatého Františka z Assisi.

Hlavní oltář je vrcholně barokní z roku 1735 a později upravovaný, hlavní obraz od řádového malíře Paolo Piazzy z doby stavby kostela představuje svatého Františka, kterému se zjevuje Kristus, Panna Maria a hrající andělé. Další vybavení je převážně raně barokní z druhé poloviny 17. století. V lodi kostela jsou boční oltáře sv. Felixe a Antonína Paduánského. Blíž vchodu jsou proti sobě kaple Panny Marie a svatého Kříže. V kostele je patinovaná sádrová reliéfní křížová cesta z roku 1960 od Karla Stádníka.[1]

Popis editovat

Stavba kostela je jednolodní s prodlouženým chórem, zaklenutá valenou klenbou. Blíže ke vchodu se nachází dvojice protilehlých kaplí s oltáři Panny Marie Rottenburské a sv. Kříže. Do zpovědní chodby se vchází dveřmi, datovanými k roku 1600. Chodba je klenutá valenou klenbou s lunetami a jsou zde umístěny dvě barokní zpovědnice. Při východní zdi kostela se nachází chodba s trámovým stropem, v níž jsou umístěny barokní jesličky. Součástí vybavení sakristie, která náleží k nejstarším částem kostela, jsou skříně ze 17. století, doplněné barokní kredenční skříní ze století osmnáctého.[4]

Mezi průčelím kostela a uliční frontou je malé atrium, předsíň s kostelem spojuje krytá chodba. Fasáda kostela je jednoduchá s trojúhelníkovým štítem. Nad chórem se tyčí menší sanktusová vížka.[4]

Betlém editovat

V kostele je o vánočním čase vystavován betlém, jehož počátky spadají do 2. čtvrtiny 18. století. Inspirován byl pravděpodobně neapolskými betlémy. Obsahuje celkem 48 figur (32 lidských a 16 zvířecích) v životní či téměř životní velikosti. Významnější postavy mají ruce a hlavy řezány ze dřeva a polychromovány, těla tvoří tenká dřevěná kostra potažená slámou a papírovinou, oděná kašírovanými polychromovanými textiliemi.

V roce 2018 se betlém nacházel v podobě, jakou ji navrhl akademický sochař a restaurátor Karel Stádník. Pozadí betlému tvoří vzácná malba na kartonu, která pochází z Liberecka.[5]

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Vlček (2000) – viz Literatura
  2. Kostel a klášter na stránce českých kapucínů
  3. Kostel Panny Marie Královny Andělů Archivováno 5. 10. 2016 na Wayback Machine. na stránkách pražského arcibiskupství
  4. a b Památkový katalog: Kostel P. Marie Andělské [online]. Praha: NPÚ [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. 
  5. DOFFEK, Jiří; KOMPAS, Petr. Praha 1 - Hradčany, kostel Panny Marie Královny andělů [online]. Křesťanské Vánoce [cit. 2018-12-29]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Praha: Academia, 2000. 521 s. ISBN 80-200-0832-2. S. 125–127. 

Externí odkazy editovat