Konstantin Feoktistov
Konstantin Petrovič Feoktistov, (rusky Константин Петрович Феоктистов, * 7. února 1926, Voroněž – 21. listopadu 2009 Moskva), byl sovětský vědec a vedoucí konstruktér kosmických lodí (Vostok, Voschod a Sojuz) a orbitálních stanic řady Saljut. V letech 1974–1990 byl náměstkem generálního konstruktéra NPO Eněrgija, předního podniku sovětského pilotovaného vesmírného programu.
Konstantin Petrovič Feoktistov | |
---|---|
Konstantin Feoktistov v roce 1965 | |
Kosmonaut RKK Eněrgija | |
Státní příslušnost | Sovětský svaz |
Datum narození | 7. února 1926 |
Místo narození | Voroněž SSSR |
Datum úmrtí | 21. listopadu 2009 (ve věku 83 let) |
Místo úmrtí | Moskva SSSR |
Předchozí zaměstnání | Konstruktér |
Čas ve vesmíru | 1 den 0 hodin 17 minut |
Kosmonaut od | 1964 |
Mise | Voschod 1 |
Kosmonaut do | 27. října 1987 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Roku 1964 vzlétl do vesmíru v první vícemístné kosmické lodi Voschod 1. Společně s lékařem Borisem Jegorovem byli prvními sovětskými civilními kosmonauty. Byl též jediný z kosmonautů SSSR, který nebyl členem KSSS. Je po něm pojmenován kráter Feoktistov na odvrácené straně Měsíce.[1][2][3]
Život
editovatMládí
editovatKonstantin Feoktistov se narodil 7. února 1926 ve Voroněži v úřednické rodině, byl ruské národnosti.[4] Otec Petr Pavlovič Feoktistov (1890 - 1984) byl účetním, matka Marija Fjodorovna (1890 - 1957) zdravotní sestrou, později pokladní spořitelny. Se začátkem Velké vlastenecké války rodina ztratila jeho staršího bratra Borise, nezvěstného od roku 1941. V létě roku 1942 dokončil devátou třídu a dobrovolně se přihlásil do armády. Ve vojsku strávil jen dva měsíce od 7. července do 28. srpna 1942.[5] Byl totiž poslán k průzkumné rotě voroněžské posádky, při páté průzkumné akci byl chycen Němci a okamžitě odsouzen k trestu smrti jako sovětský špion. Poprava se konala na dvoře polorozbořeného domu, spolu s ním byli k trestu smrti odsouzeni i další sovětští civilisté. Jeden z popravčích měl ale špatnou mušku a šestnáctiletý Feoktistov byl zasažen do krku. V noci se Feoktistov probral v jámě plné mrtvol a se zbytkem sil se odplížil zpět ke své jednotce. Tato hrozná noc přinesla Feoktistovi medaili Za vítězství nad Německem a šedivé vlasy.[5][6][7] Po vyléčení byl z armády propuštěn.
Z Voroněže ho matka odvezla do uzbeckého Kokandu dokončit desátou třídu. V roce 1943 odjel do Moskvy, přihlásil se do leteckého institutu, ale nebyl přijat. Začal v Moskvě studovat Baumanovu vysokou technickou školu.[3]
Konstruktér
editovatPo získání závěrečného diplomu roku 1949 nastoupil na dva roky do raketové továrny v Zlatoustu na Urale[8] (CKB-385, dnes Státní raketové středisko akademika Makejeva) a připravoval se k aspirantuře. V roce 1951 přešel do 4. („raketového“) vědeckovýzkumného institutu ministerstva obrany (NII-4), zde obhájil disertaci a v lednu 1955 získal hodnost kandidáta věd (doktorem věd se stal v červenci 1967).[5]
Roku 1957 přešel do Zkušební konstrukční kanceláře č. 1 (OKB-1) Sergeje Koroljova zabývající se konstrukcí mezikontinentální balistické rakety a navazujícími aplikaceni včetně umělých družic Země a kosmických lodí.[5] Zde také získal dva Řády rudého praporu za zásluhy o rozvoj vědy a techniky. V nové práci rychle postupoval, v prosinci 1957 byl jmenován šéfprojektantem[8] a záhy vedl projekční práce na první sovětské kosmické lodi Vostok a její trojmístné verze Voschod.
Let do vesmíru
editovatV jednomístných Vostocích létali jen vojenští kosmonauti, organizačně spadající pod letectvo. U vícemístných Voschodů si konstruktéři v čele s Koroljovem na letectvu vyvzdorovali smíšenou posádku. Tak ve Voschodu 1 letěl voják (Vladimir Komarov), lékař (Boris Jegorov) a vědec. Zprvu (od července 1964) byl kandidátem na pozici vědce Georgij Katys, přičemž Feoktistov zaujal místo náhradníka, ale v září 1964 si pořadí prohodili.[5] Za možnost letět do vesmíru vděčil zejména rozhodné podpoře Koroljova, díky níž byly speciálně pro něho sníženy dosud platné zdravotní požadavky na budoucí kosmonauty.[9]
Na oběžnou dráhu Země všichni tři vyletěli s Voschodem 1 dne 12. října 1964. Loď odstartovala z Bajkonuru. Kosmonauti natěsnaní v kabině původně určené pro jednoho (dokonce ani neměli skafandry – prostě by se v nich do lodi nevešli) strávili ve vesmíru 1 den a 17 minut.[10] Feoktistov zde pracoval jako vědecký pracovník, filmoval, pozoroval hvězdy, zabýval se novým orientačním systémem lodě.[3] Poté 13. října 1964 přistáli na území Kazachstánu nedaleko od místa startu. Let byl později katalogizován v COSPAR pod označením 1964-065A. Za perfektní výkon získala posádka tradičně titul hrdinů Sovětského svazu, Feoktistov za výtečné konstrukční výsledky několik dalších vyznamenání.[3] Protože se do kosmické lodi dostal především z pozice jejího šéfkonstruktéra, nesplňoval požadavek pro všechny ostatní sovětské kosmonauty povinný – členství v komunistické straně.[11][12]
Po letu
editovatNásledně se soustředil na vývoj lodí nové generace – Sojuzů, a lodí lunárního programu (11F93 a 11F94). V letech 1967–1968 se účastnil výcviku pro let na Sojuzech, ale v květnu 1968 byl ze zdravotních důvodů z přípravy vyřazen. Od roku 1968 vedl práce na orbitálních stanicích DOS, později nazvaných Saljut. Z pozice náměstka generálního konstruktéra NPO Eněrgija (tak byla přejmenována Koroljovova OKB-1) od června 1974 řídil vývoj a zdokonalování lodí Sojuz, Progress, a orbitálních stanic Saljut a Mir.[5]
Od 1. ledna 1977 byl formálně zařazen do oddílu kosmonautů NPO Eněrgija. Naděje na druhý kosmický let přišla v květnu 1980, kdy byl zařazen do opravářské expedice na Saljut 6, ale v říjnu 1980, měsíc před startem, jej lékaři z posádky vyřadili. Roku 1982 tehdejší generální konstruktér Eněrgije Valentin Gluško prosadil myšlenku letu „starého“ kosmonauta (na tento post byl určen Feoktistov) s lékařem sledujícím jeho zdravotní stav, ale během výběru a výcviku lékaře (předního kardiologa Olega Aťkova) se Feoktistovo zdraví natolik zhoršilo, že byl v posádce nahrazen. Z oddílu kosmonautů odešel po deseti letech dne 28. října 1987, Eněrgiji opustil až v květnu 1990. V letech 1990–2005 přednášel na Baumanově technické univerzitě.[5][8]
Publikoval na 150 vědeckých prací a řadu popularizačních knih.[5] Už od šedesátých let se stal pravidelným komentátorem kosmonautických událostí v tisku.
Dne 21. listopadu 2009 v Moskvě zemřel.[11]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Crater Feoktistov on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- ↑ První civilní kosmonaut Sovětského svazu Konstantin Feoktistov zemřel, Technet.iDNES.cz, citováno 7. 12. 2013
- ↑ a b c d CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Konstantin Petrovič Feoktistov, s. 66.
- ↑ SMIRNOV, Vitalij Sergejevič. Герои Страны [online]. Moskva: [cit. 2009-11-23]. Kapitola Феоктистов Константин Петрович. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c d e f g h IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2009-01-03 [cit. 2009-11-23]. Kapitola Константин Петрович Феоктистов. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Константин Петрович Феоктистов [online]. Международный Объединенный Биографический Центр, 2003-05-02 [cit. 2009-11-23]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ PACNER, Karel. Kolumbové vesmíru. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1976. 447 s. (Kolumbus; sv. 74). Kapitola Návrat z mrtvých, s. 211,212.
- ↑ a b c PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 430.
- ↑ Архив новостей. Выпуск № 820. (18.11-22.11.2009) [online]. Moskva: Новости космонавтики, 2009-11-22 [cit. 2009-11-27]. Kapitola Скончался летчик-космонавт СССР Константин Феоктистов. Dostupné online. (rusky)
- ↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2009-09-30 [cit. 2009-10-07]. Kapitola Voschod 1. Dostupné online.
- ↑ a b Tisková služba Roskosmosu. Умер лётчик-космонавт СССР Феоктистов Константин Петрович [online]. Moskva: Roskosmos, 2009-11-22 [cit. 2009-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-29. (rusky)
- ↑ РИА Новости. Умер Константин Феоктистов: покоритель космоса и инженер "от Бога" [online]. Moskva: РИА Новости, 2009-11-22 [cit. 2009-11-27]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Konstantin Petrovič Feoktistov na Wikimedia Commons
- Na webu Space-40
- Na webu Kosmos-news