Kolokázie jedlá

druh rostliny

Kolokázie jedlá (Colocasia esculenta) či též taro je druh jednoděložné rostliny z čeledi árónovité (Araceae). Jde o velmi starou kulturní rostlinu.

Jak číst taxoboxKolokázie jedlá
alternativní popis obrázku chybí
Kolokázie jedlá (Colocasia esculenta)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádžabníkotvaré (Alismatales)
Čeleďárónovité (Araceae)
Rodkolokázie (Colocasia)
Binomické jméno
Colocasia esculenta
(L.) Schott, 1832
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Velké, dlouze řapíkaté, srdčité až střelovité listy (dosahují výše i 2 m) vyrůstají z podzemních hlíz. Vícečetné květenství drobných květů bývá obaleno toulcem.

UžitíEditovat

Hlízy (až 5 kg) jsou významnou součástí tradičního jídelníčku řady zemí Asie a Afriky. Používají se vařené, pečené, smažené, suší a melou se na mouku, vyrábí se z nich škrob, který má menší zrna a lepší dietetické vlastnosti než u brambor. Dužina hlíz má bílou až smetanovou barvu, jemnou chuť a po uvaření měkkou, až mírně rosolovitou konzistenci. Hodí se k přípravě polévek, kaší, příloh k masu, ale i sladkých dezertů. Řapíky a mladé listy tara a příbuzných rostlin se jedí jako zelenina, podobně jako mangold a špenát. Taro pěstovali a jedli již staří Číňané, Indové, Egypťané a Římané, v současné době se nejvíce používají v kuchyních jihovýchodní Asie, Indonésie a Tichomoří. Místy je pěstována i jako okrasná rostlina. Hlízy některých odrůd obsahují škodlivou kyselinu šťavelovou, proto se doporučuje jejich důkladné tepelné zpracování, vodu po vaření hlíz je vhodné vylít. V České republice je taro dostupné především v obchodech s asijskými potravinami.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-08]

LiteraturaEditovat

  • Valíček, P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha, Academia, 1989.

Externí odkazyEditovat

 
Hlízy taro