Kočičí kameny
Kočičí kameny (570 m n. m.)[1] jsou skupinou žulových skal nacházející se na katastrálním území obce Bílý Potok jižně od turistické chaty Hubertky ve Frýdlantském výběžku v Libereckém kraji na severu České republiky. Lokalita je součástí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Pojmenování místa vychází z podoby skály, která připomíná kočičí hlavu. Protože však někteří objekt přirovnávali spíše k tuleni, říkali mu Tulení kameny. Na Matouschkově mapě Ještědských a Jizerských hor vyhotovené roku 1927 se však objevuje název odvozený od podoby s kočičí hlavou a od té doby se místu tak říká.[2] Podle pověsti se ve skalách ukrývají poklady. Pro ně se vydala na Velký pátek matka s děckem. Když se skála otevřela, matka se snažila nabrat z pokladů co možná nejvíce, a proto si dítě odložila. Najednou se však skála uzavřela. Matka sice stála venku, ale dítě zůstalo uvnitř. Musela pak vydržet celý rok, než se ve stejný den skála opětovně otevřela a dítě vydala.[3]
| Kočičí kameny | |
|---|---|
.jpg) Skaliska od severu | |
| Vrchol | 570 m n. m. |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Pohoří | Jizerské hory |
| Souřadnice | 50°53′13″ s. š., 15°13′52″ v. d. |
  Kočičí kameny | |
| Hornina | granit |
| Povodí | Smědá |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geologický popis editovat
Lokalita je tvořena skálami a balvany nacházejícími se na vrcholu hřebenu a ve stráni pod ním. Tvoří ji středně až hrubě zrnitý biotitický granit, který je výrazně porfyrický.[1]
Turismus a horolezectví editovat
Ke skále vede od Hubertky červeně značená odbočka z turistické trasy. Začíná u turistického rozcestníku u chaty. Do skály byly roku 1923 vytesány schody, po nichž je možné vystoupat na oplocenou vyhlídku do údolí Smědé, na Bílý Potok a Hejnický hřeben. Zábradlí na vyhlídce prošlo v letech 2002 až 2003 rekonstrukcí.[2]
Lokalitu využívají rovněž horolezci, kteří skálu zlézají několika trasami. Dne 28. listopadu 1989 například Petr Hejtmánek a Pavel Kotúček prvně vystoupili trasou nazvanou „Kočičárna“ mající obtížnost VI.[4] O půldruhého roku později, 28. dubna 1991, zlezli skálu Vladislav Vytiska spolu s Robertem Vytiskou. Jejich trasa pak dostala název „Svatba pytláka Říhy“ a má obtížnost VIb.[5] Přibližně deset let po Hejtmánkovi s Kotúčkem vystoupili 2. ledna 1999 Roman Kašpárek a Jan Kačani trasou pojmenovanou „Kocour v botách“ s obtížností VI-VIb, jež je variantou „Kočičárny“.[4]
Dne 13. září 2014 otevřelo občanské sdružení „Vodní kolo“ zajištěnou cestu vedoucí na skalní vyhlídku. Trasa je druhou cestou toho druhu otevřenou na území Libereckého kraje.[6] Má délku 70 metrů s pětadvacetimetrovým převýšením. Její náročnost je ohodnocena stupněm „B“.[7]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b MRÁZOVÁ, Štěpánka. Kočičí kameny [online]. Praha: Česká geologická služba, 2012-09-05 [cit. 2014-09-16]. Dostupné online.
- ↑ a b DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie – Liberecký kraj. 1. vyd. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2008. 316 s. ISBN 978-80-242-2326-1. Heslo Kočičí kameny, s. 132.
- ↑ Kočičí kameny [online]. Liberec: Krajský úřad Libereckého kraje, 2011 [cit. 2014-09-16]. Dostupné online.
- ↑ a b FAJGL, Pavel; SIMM, Otokar; VRKOSLAV, Milan. Jizerské hory: horolezecký průvodce. 1. vyd. Jablonec nad Nisou: Milan Vrkoslav, 1999. 303 s. Kapitola Kočičí kámen, s. 278. [Dále jen Jizerské hory: horolezecký průvodce].
- ↑ Jizerské hory: horolezecký průvodce, s. 277.
- ↑ PETRÁŠKOVÁ, Martina. Vznikne ferrata na Frýdlantském cimbuří?. Deník [online]. 2014-09-14 [cit. 2014-09-16]. Dostupné online.
- ↑ Ferrata Kočičí kameny [online]. Liberec: Vodní brána [cit. 2014-09-16]. Dostupné online.
Literatura editovat
- FAJGL, Pavel; SIMM, Otokar; VRKOSLAV, Milan. Jizerské hory: horolezecký průvodce. 1. vyd. Jablonec nad Nisou: Milan Vrkoslav, 1999. 303 s. Kapitola Kočičí kámen, s. 277–278.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kočičí kameny na Wikimedia Commons - MRÁZOVÁ, Štěpánka. Kočičí kameny [online]. Praha: Česká geologická služba, 2012-09-05 [cit. 2014-09-16]. Dostupné online.
