Klopotín
Klopotín (rumunsky Clopodia, maďarsky Klopódia, německy Klopodie) je vesnice v rumunském Banátu, součást obce Jamu Mare (česky také Velký Žám) v župě Timiș. V Klopotíně žije malá česká menšina, důsledek migrace z českých zemí v polovině 19. století. Na rozdíl od ryze českých vesnic v Banátu (Gerník, Šumice, Bígr, Eibentál, Svatá Helena a Rovensko) se však nikdy nejednalo o etnicky homogenní (české) sídlo, Klopotín také nebyl založen Čechy, ti přišli do již existující vsi.
| Klopotín Clopodia | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 45°16′56″ s. š., 21°28′ v. d. |
| Nadmořská výška | 120 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) UTC+03:00 (letní čas) |
| Stát |  Rumunsko |
| župa | Timiș |
  Klopotín Klopotín, Rumunsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 714 (2011) |
| Etnické složení | Rumuni, Maďaři, Češi |
| Náboženské složení | pravoslavní, římští katolíci, řečtí katolíci |
| Správa | |
| PSČ | 307231 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ves byla (a do určité míry stále je) etnicky (a nábožensky) různorodá (Rumuni, Maďaři, Němci, Češi, Srbové...)[1], odrazem čehož je existence dokonce pěti kostelů (římsko- a řeckokatolický, pravoslavný, reformovaný a luteránský).[zdroj?!]
Česká menšina
editovatČeši osídlili Klopotín ve 40. až 60. letech 19. století, kdy do obce dorazila přistěhovalecká vlna převážně z jihovýchodní Moravy. Důvodem byla levnější půda. Většina příchozích byli katolíci, dorazily ovšem také rodiny reformované. Příchod Čechů do Klopotína souvisí dle Michala Pavláska s přistěhovaleckou vlnou do Velkého Srediště.[2] „Klopotínská čeština“ nebyla (a není) díky původu přistěhovalců na rozdíl od ostatních českých banátských vesnic v Rumunsku postavena na základě českých nářečí v užším slova smyslu, nýbrž na nářečích moravských.[1] V 60. letech byl v Klopotíně prováděn výzkum pro Český jazykový atlas.[3]
V obci fungovala česká škola a katolické mše byly slouženy česky.[4] Zatímco reformovaní Češi se asimilovali díky převaze Němců ve sboru, katolíci díky svému většímu počtu odolávali asimilačnímu tlaku snáze.[2] Zajímavostí je, že místní reformovaný sbor vedl jednu dobu i přes velkou převahu Němců český kazatel Vincenc Jauza, jenž administroval současně i velkosredišťský sbor.[5]
Postupný zánik české menšiny v Klopotíně lze sledovat na úbytku počtu lidí hlásících se k české národnosti. V obci Jamu Mare, pod kterou Klopotín spadá, klesal počet deklarovaných Čechů následovně: 234 (1956), 153 (1966), 95 (1977), 54 (1992), 35 (2002), 13 (2011).[zdroj?!] V roce 2013 napočítal v samotném Klopotíně etnolog Michal Pavlásek „přibližně tucet“ lidí hovořících česky.[2]
Reference
editovat- ↑ a b SVOBODA, Jaroslav. Historie - stručné dějiny krajanů v rumunském Banátu a další zajímavé informace o jejich životě. Krajané v Rumunsku [online]. Velvyslanectví ČR v Rumunsku, 2016-08-10 [cit. 2022-12-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c PAVLÁSEK, Michal. CLOPODIA ČESKY ZVANÁ KLOPOTÍN. ZAPOMENUTÁ MORAVSKÁ KOLONIZACE BANÁTU V MULTILOKÁLNÍM ETNOGRAFICKÉM BÁDÁNÍ. Český lid. 2013, roč. 100, čís. 2, s. 149–172. Dostupné online.
- ↑ ČJA. cja.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2022-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Prahu znám líp než Bukurešť. Radio Prague International [online]. 2019-01-11 [cit. 2022-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Alois Erlich (1895 - 1983) - Baptisté - Síť víry. sitviry.cz [online]. 2021-04-08 [cit. 2022-12-29]. Dostupné online.