Kerygma (pochází ze starořeckého κήρυγμα, kérygma) je řecké slovo, které se v Novém zákoně používá pro „hlásání“ – viz Lk 4, 18–19 (Kral, ČEP), Řím 10, 14 (Kral, ČEP) a Mt 3, 1 (Kral, ČEP). Je příbuzné s řeckým slovesem κηρύσσω (kéryssó), které doslova znamená „volat nebo hlásat jako hlasatel“ a používá se ve významu „hlásat, oznamovat, kázat“. Mezi biblisty se tento termín vžil pro označení jádra učení rané církve o Ježíši.

Apoštol Petr jako „hlasatel“ na obraze Masolina da Panicale (kaple Brancacci, 15. století)

Kerygma lze chápat i jako „evangelium v kostce“. I když jeho vývoj prošel rozsáhlým procesem, v jádru obsahuje tyto čtyři základní body:

  1. Bůh každého miluje a má s ním dobrý plán.
  2. Hříchem je ale každý od dobrého Boha oddělen.
  3. V Ježíši Kristu je nabídnuta záchrana a nové spojení s Bohem.
  4. Tato záchrana v Ježíši Kristu a nový život z Ducha jsou nabídnuty každému člověku.[1]

„Kerygmatické“ se někdy používá pro vyjádření poselství celého Ježíšova působení jako[2] „hlásání adresované nikoli teoretickému rozumu, ale posluchači jako sobě samému“; na rozdíl od didaktického užití Písma, které usiluje o porozumění ve světle toho, co se učí.[3]

V polovině 20. století, kdy se diskutovalo o literárním žánru novozákonních evangelií, vědci jako C. H. Dodd a Rudolf Bultmann navrhovali, že evangelia jsou žánrem, který je ve starověkém světě jedinečný. Tento žánr nazvali kerygma a označili jej za pozdější vývoj kázání, které nabylo literární podoby. Vědecké práce od té doby našly s Bultmannovou teorií problémy, ale v biblických a teologických diskusích se termín kerygma vžil jako označení neredukovatelné podstaty křesťanského apoštolátu.

Starokřesťanské kerygma, jak je shrnul Dodd z Petrových promluv v novozákonní knize Skutků apoštolů, znělo:[4][5]

  • Nastal věk naplnění, „poslední dny“ předpovězené proroky.
  • K tomu došlo narozením, životem, působením, smrtí a vzkříšením Ježíše Krista.
  • V důsledku vzkříšení byl Ježíš vyvýšen po Boží pravici jako mesiášská hlava nového Izraele.
  • Duch svatý v církvi je znamením Kristovy přítomné moci a slávy.
  • Mesiášský věk dosáhne svého završení při Kristově návratu.
  • Objevuje se výzva k pokání s nabídkou odpuštění, přijetí Ducha svatého a spásy.

Ve 4. století bylo kerygma oficiálně zveřejněno v Nicejském vyznání víry.[4][5]

Nový zákon

editovat

Nový zákon je sbírka raně křesťanských spisů, které jsou považovány za svaté písmo.

Základní body
křesťanského kerygma
1. Bůh každého miluje a má s ním dobrý plán.
2. Hříchem je ale každý od dobrého Boha oddělen.
3. V Ježíši Kristu je nabídnuta záchrana a nové spojení s Bohem.
4. Tato záchrana v Ježíši Kristu a nový život z Ducha jsou nabídnuty každému člověku.[1]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kerygma na anglické Wikipedii.

  1. a b kerygma [online]. pastorace.cz, 2000 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. 
  2. BULTMANN, Rudolf. Jesus Christ and Mythology. Londýn: [s.n.], 1960. (anglicky) 
  3. BARR, James. Fundamentalism. [s.l.]: SCM, 1977. (anglicky) 
  4. a b MELTON, J. Gordon; BAUMANN, Martin. Religions of the World: A Comprehensive Encyclopedia of Beliefs and Practices. USA: ABC-CLIO, 2010. S. 634-635. (anglicky) 
  5. a b OGDEN, Schubert M. The Understanding of Christian Faith. USA: Wipf and Stock Publishers, 2010. S. 74. (anglicky) 

Související články

editovat