Wikipedie

Kavliho cena

vědecké ocenění (astrofyzika, nanovědy, neurovědy)

Kavliho cena (anglicky Kavli Prize) vznikla v roce 2005 (poprvé byla udělena 2008) jako společný projekt Norské akademie věd a literatury (Det Norske Videnskaps-Akademi: DNVA), Norského ministerstva školství a výzkumu (Kunnskapsdepartementet: KD) a Kavliho nadace (Kavli Foundation). Vyznamenává, podporuje a oceňuje vědce za zásadní výzkumy a objevy ve třech oblastech vědy: astrofyzika, nanověda a neurovědy, které mění „naše chápaní velkého, malého a komplexního“.[1] Je udělována jednou za dva roky, vždy celkem tři ceny (po jedné pro každou výše uvedenou oblast vědy).

Kavliho cena
Udělování ceny za astrofyziku (2014)
Udělovánoastrofyzika
nanovědy
neurovědy
Datum2005
ZeměNorsko
UdělujeNorská akademie věd, The Kavli Foundation a Ministry of Education and Research of Norway
Webwww.kavliprize.no
 

Cena byla pojmenována po Fredu Kavlim, Američanovi norského původu. Fred Kavli se narodil v roce 1927 v malé vesnici Eresfjord asi 140 kilometrů od Trondheimu, do USA emigroval po dokončení Norské univerzity vědy a Technologie v Trondheimu. Každá Kavliho cena se skládá ze zlaté medaile, svitku a finanční odměny ve výši 1 miliónu USD. Zlatá medaile má průměr 70 milimetrů, tloušťku 5 milimetrů a váží 311 gramů.[2][3] První tři Kavliho ceny byly uděleny 9. září 2008 v Oslu a předával je norský korunní princ Haakon Magnus. V další letech cenu předával též norský král Harald V.

Nominační výbory editovat

Norská akademie věd a literatury jmenuje tři nominační výbory pro udělování cen složené z předních vědců z celého světa poté, co obdrží doporučení od následujících organizací:

Kavliho cena je považována za možný předstupeň k Nobelově ceně.[4]

Laureáti ceny editovat

Laureáti za astrofyziku editovat

Rok Laureát Instituce Země Citace
2008   Maarten Schmidt California Institute of Technology   „za zásadní přínos k pochopení podstaty kvasarů“
  Donald Lynden-Bell Cambridge University  
2010 Jerry E. Nelson Lick Observatory, Kalifornská univerzita v Santa Cruz   „za jejich příns k vývoji obřích teleskopů“
Raymond N. Wilson Evropská jižní observatoř, Garching  
James Roger Angel Steward Observatory, University of Arizona  
2012   David C. Jewitt University of California, Los Angeles     „pro objev a prozkoumání Kuiperova pásu a jeho největších těles, což zásadně rozšířilo naše porozumění historie planetárního systému“
  Jane X. Luu Lincoln Laboratory, Massachusetts Institute of Technology    
  Michael E. Brown California Institute of Technology  
2014   Alan Guth Massachusetts Institute of Technology   „za průkopnické teorie inflační kosmologie“
  Andrej Linde Stanford University    
  Alexej Alexandrovič Starobinskij Landaův institut pro teoretickou fyziku, Rusko  
2016   Ronald W.P. Drever California Institute of Technology   „za první pozorování gravitačních vln a jejich přímou detekci“[5]
  Kip S. Thorne California Institute of Technology  
  Rainer Weiss Massachusetts Institute of Technology    
2018   Ewine van Dishoecková Universiteit Leiden, Nizozemsko   „za souhrnný přínos k pozorování, teoretickému vysvětlení a laboratorní astrochemii, objasnění životního cyklu mezihvězdných mračen (oblaků) a vzniku hvězd a planet.“[6][7]
2020 Andrew Fabian University of Cambridge   „za přelomový výzkum v oblasti rentgenové astronomie, který zahrnuje širokou škálu témat od proudění plynu v kupách galaxií po supermasivní černé díry v jádře galaxií.“[8]
2022 Roger Ulrich University of California, Los Angeles   „za průkopnickou práci a vedoucí postavení v rozvoji helio- a asteroseismologie“
  Jørgen Christensen-Dalsgaard Aarhus Universitet, Dánsko  
  Conny Aerts Katholieke Universiteit Leuven, Belgie  

Laureáti za nanovědy editovat

Rok Laureát Instituce Země Citace
2008 Louis Brus Columbia University   „za jejich velký přínos pro rozvoj nanověd v oblasti bezrozměrných a jednorozměrných nanostruktur ve fyzice, chemii a biologii“
  Sumio Iijima Meijo University, Nagoja, Japonsko  
2010   Donald Eigler IBM Almaden Research Center, San José, Kalifornie   „za vývoj bezprecedentních metod ovládání hmoty v nanoměřítku“
  Nadrian C. Seeman New York University  
2012   Mildred Dresselhausová Massachusetts Institute of Technology   „za pionýrský přínos ke studiu phononů, interakce elektron–phonon a termodynamice nanostruktur“
2014   Thomas Ebbesen Univerzita ve Štrasburku     „za zásadní přínos v oblasti nanooptiky, které prolomily dlouholeté přesvědčení o omezeních mezí rozlišovací schopnosti optické mikroskopie a zobrazování“
  Stefan Hell Max Planck Institute for Biophysical Chemistry, Göttingen, SRN  
  John Pendry Imperial College London  
2016   Gerd Binnig IBM Zurich Research Laboratory, Švýcarsko   „za vynález a realizaci nanometrové mikroskopie, průlomové technologie měření a nanoobrábění, které i nadále mají transformační dopad na nanovědy a technologie"[9]
  Christoph Gerber Univerzita v Basileji  
Calvin Quate Stanford University  
2018   Emmanuelle Charpentierová Max Planck Institute for Infection Biology, Berlín, SRN     „za vynález CRISPR-Cas9, přesného nanonástroje pro úpravu DNA, který způsobil revoluci v biologii, zemědělství a medicíně“[10]
  Jennifer Doudnaová Kalifornská univerzita v Berkeley  
  Virginijus Šikšnys Vilniuská univerzita, Litva  
2020   Harald Rose Universität Ulm, SRN   „pro zobrazování s rozlišením pod 100 pikometrů a chemickou analýzu pomocí elektronových svazků“[11]
Maximilian Haider CEOS GmbH  
Knut Urban Forschungszentrum Jülich, SRN  
  Ondrej Krivanek Nion Co    
2022 Jacob Sagiv Weizmann Institute of Science, Israel   „pro samouspořádané monovrstvy (SAM) na pevných substrátech; molekulární povlaky k řízení vlastností povrchu“
Ralph Nuzzo University of Illinois at Urbana-Champaign, USA  
David Allara Pennsylvania State University, USA  
  George M. Whitesides Harvard University, USA  

Laureáti za neurovědy editovat

Rok Laureát Instituce Země Citace
2008   Sten Grillner Institut Karolinska, Švédsko   „za objevy týkající se vývojové a funkční logiky neuronálních obvodů“
Thomas Jessell Columbia University    
  Pasko Rakic Yaleova univerzita: Yale University School of Medicine    
2010
  Richard Scheller Genentech, South San Francisco, Kalifornie   „pro objevení molekulárnícho základů uvolňování neurotransmiterů.“
  Thomas Südhof Stanford University: Stanford University School of Medicine  
  James Rothman Yaleova univerzita  
2012   Cornelia Bargmannová Rockefeller University   „pro objasnění základních neuronálních mechanismů, které jsou základem vnímání a rozhodování“
Winfried Denk Max Planck Institute for Medical Research, Mnichov, SRN  
  Ann Graybielová Massachusetts Institute of Technology  
2014   Brenda Milnerová Montreal Neurological Institute, McGill University   „pro objevení specializovaných mozkových sítí pro paměť a poznávání“
  John O'Keefe University College London  
  Marcus Raichle Washington University in St. Louis  
2016   Eve Marderová Brandeis University   „pro objevení mechanismů, které umožňují zkušenostem a nervové aktivitě přetvářet mozkové funkce“[12]
Michael Merzenich University of California, San Francisco  
  Carla J. Shatzová Stanford University  
2018   A. James Hudspeth Rockefeller University   „za objevy v oblasti molekulárních a nervových mechanismů sluchu“[13]
  Robert Fettiplace University of Wisconsin–Madison    
  Christine Petitová Collège de France, Paříž  
2020   David Julius University of California, San Francisco   „za zásadní objevy receptorů pro teplotu a tlak“[14]
  Ardem Patapoutian Scripps Research, Howard Hughes Medical Investigator    
2022   Jean-Louis Mandel Univerzita ve Štrasburku, Francie   „za průkopnické objevy genů, které jsou základem řady mozkových poruch“
Harry T. Orr University of Minnesota Medical School, USA  
  Huda Zoghbiová Baylor College of Medicine, USA    
Christopher A. Walsh Harvardova univerzita: Harvard Medical School, USA  

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kavli Prize na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The Kavli Prize [online]. The Norwegian Academy of Science and Letters [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. ↑ Yngvar Reichelt: «Kavlimedaljen», NNF-Nytt. Norsk numismatisk tidsskrift, nr. 3, 2010, s. 21–25.
  3. ↑ The Kavli Foundation. Kavli Prize Medal [online]. N.d. [cit. 2022-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 2, 2020. 
  4. ↑ Thomas Ebbesen – Hyde Park Civilizace [online]. Česká televize, 2022-12-03 [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ 2016 Kavli Prize in Astrophysics | www.kavliprize.org [online]. [cit. 2016-06-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ 2018 Kavli Prize in Astrophysics | www.kavliprize.org. Kavil Prize. 31 May 2018. Dostupné online [cit. 31 May 2018]. (anglicky) 
  7. ↑ Jennifer Doudna shares 2018 Kavli Prize in Nanoscience. Berkeley News. 31 May 2018. Dostupné online [cit. 31 May 2018]. (anglicky) 
  8. ↑ 2020 Kavli Prize in Astrophysics [online]. 14 May 2020 [cit. 2020-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ 2016 Kavli Prize in Nanoscience | www.kavliprize.org [online]. [cit. 2016-06-02]. Dostupné online. 
  10. ↑ 2018 Kavli Prize in Nanoscience | www.kavliprize.org [online]. [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. 
  11. ↑ 2020 Kavli Prize in Nanoscience [online]. [cit. 2020-05-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ 2016 Kavli Prize in Neuroscience | www.kavliprize.org [online]. [cit. 2016-06-02]. Dostupné online. 
  13. ↑ 2018 Kavli Prize in Neuroscience | www.kavliprize.org [online]. [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. 
  14. ↑ 2020 Kavli Prize in Neuroscience [online]. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kavliho_cena&oldid=23218814“