Karl Nastopil
Karl von Nastopil (německy Carl Edler von Nastopil) (1. července 1856 Temešvár – 23. května 1929 Olomouc) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1879, většinu své další služby strávil u různých jednotek c. k. zeměbrany. Jako divizní velitel se na začátku první světové války zúčastnil bojů na východní frontě. Ještě v roce 1914 ze zdravotních důvodů z aktivní služby na frontě odstoupil a v roce 1915 zastával funkci velitele pevnosti Krakov, poté byl odeslán do penze. Ve vojsku dosáhl hodnosti generála pěchoty a byl povýšen do šlechtického stavu. Po zániku monarchie mu byla v československé armádě přiznána hodnost armádního generála ve výslužbě s nárokem na penzi.
Karl von Nastopil | |
---|---|
Velitel pevnosti Krakov | |
Ve funkci: 6. února 1915 – 1. ledna 1916 | |
Předchůdce | Karl Kuk |
Nástupce | Karl von Lukas |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-uherská armáda Československá armáda |
Hodnost | armádní generál v.v. (1927), generál III. třídy v.v. (1919), generál pěchoty (1917), polní podmaršál (1914), generálmajor (1910) |
Narození | 1. července 1856 Temešvár |
Úmrtí | 23. května 1929 (ve věku 72 let) Olomouc |
Místo pohřbení | Ústřední hřbitov Neředín |
Profese | voják |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatPocházel z rodiny důstojníka Rudolfa Nastopila. První vojenskou průpravu získal na kadetních školách v Mariboru a Eisenstadtu, v letech 1875–1879 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do armády vstoupil v roce 1879 jako poručík a delší dobu strávil u 8. pěšího pluku v Brně (1879–1887), mezitím byl povýšen na nadporučíka (1880).[1] V hodnosti kapitána (1887) přešel k c. k. zeměbraně a sloužil u různých jednotek v Jindřichově Hradci, Hranicích, Vídeňském Novém Městě nebo Sankt Pölten. Působil také na ministerstvu zeměbrany a jako major sloužil šest let u 8. zeměbraneckého pluku v Praze (1894–1900). V roce 1901 byl povýšen na podplukovníka a byl velitelem praporu u 25. zeměbraneckého pluku v Kroměříži,[2] poté se v hodnosti plukovníka (1905) stal velitelem 31. pěšího pluku zeměbrany v Těšíně.[3]
V roce 1910 byl povýšen do hodnosti generálmajora[4][5] a převzal velení 86. brigády zeměbrany v Černovicích.[6] Poté byl velitelem 46. zeměbranecké pěší divize v Krakově (1913–1914)[7] a k datu 1. května 1914 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.[8] Se svou divizí byl na začátku první světové války odeslán na východní frontu, kde byl začleněn do armády generála Dankla.[9][10] Zúčastnil se prvních bojů v Haliči (bitva u Krašniku), ale již v prosinci 1914 ze zdravotních důvodů aktivní službu na frontě opustil a s polovičním platem se usadil v Olomouci. V únoru 1915 byl znovu aktivován a do konce téhož roku zastával funkci velitele pevnosti Krakov.[11] K datu 1. ledna 1916 byl penzionován,[12] ale mimo aktivní službu ještě v roce 1917 obdržel hodnost titulárního generála pěchoty.[13]
Při příležitosti odchodu do penze byl v roce 1916 povýšen do šlechtického stavu a usadil se v Olomouci. Po vzniku Československa požádal o zařazení do československé armády a k datu 13. září 1920 mu byla přiznána hodnost generála III. třídy s nárokem na penzi.[14] V roce 1927 byl nakonec jmenován armádním generálem ve výslužbě.[15] Zemřel v Olomouci a je pohřben na neředínském hřbitově.[16]
S manželkou Matyldou, rozenou Schusterovou (1864–1930) měl dceru Matyldu (*1888).
Řády a vyznamenání
editovatBěhem vojenské služby obdržel několik ocenění.[17]
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- Řád železné koruny III. třídy (1909)
- Mobilizační kříž (1913)
- rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1914)
- Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 200, 284 dostupné online
- ↑ Schematismus der K.K. Landwehr und K.K. Gendarmerie für 1902; Vídeň, 1902; s. 112, 431 dostupné online
- ↑ Schematismus der K.K. Landwehr und K.K. Gendarmerie für 1906; Vídeň, 1906; s. 112, 359 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1911; Vídeň, 1910; s. 118 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 310 dostupné online
- ↑ Schematismus des K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie für 1912; Vídeň, 1911; s. 66, 133 dostupné online
- ↑ Schematismus der K.K. Landwehr und K.K. Gendarmerie für 1914; Vídeň, 1914; s. 52, 115 dostupné online
- ↑ Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 6 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 13 dostupné online
- ↑ Služební postup Karla Nastopila in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 125 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Generálové III. třídy ve výslužbě 1919–1927 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Armádní generálové Československa ve výslužbě 1927–1992 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Hrobka Karla Nastopila na webu Spolek pro vojenská a pietní místa dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Nastopila in: Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 12 dostupné online
Literatura
editovat- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 235–236 (heslo Karl Nastopil) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2012; Praha, 2010; s. 302–303 (heslo Nastopil) ISBN 978-80-904241-3-5