Otevřít hlavní menu

Karel Stamic (Carl Philipp Stamitz) (7. května 1745 Mannheim - 9. listopadu 1801 Jena), starší syn slavného českého skladatele a virtuóza Jana Václava Stamice se narodil a žil v cizině. Hudební skladatel, dirigent a houslový virtuóz je představitelem druhé generace mannheimské školy.

Karel Stamic
Karl Stamitz.jpg
Základní informace
Narození 7. května 1745
Mannheim
Úmrtí 9. listopadu 1801 (ve věku 56 let)
Jena
Žánry klasická hudba
Povolání hudební skladatel, dirigent a houslista
Nástroje housle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Od dětství byl virtuózním hudebníkem. Jeho prvním učitelem byl otec, který však zemřel, když bylo Karlovi dvanáct let.[1] Další hudební vzdělání mu poskytli známí mannheimští kapelníci a především český skladatel František Xaver Richter.[1][2][3]

Již v sedmnácti let působil jako druhý houslista proslulého mannheimského orchestru, ale ovládal i řadu dalších nástrojů. V roce 1770 odešel do Paříže, kde byl jmenován dvorním skladatelem vévody Louise Noailleského. V následujících třech letech s ním vystupoval na koncertech v Concert Spirituel také jeho mladší bratr Antonín. V roce 1772 složil svou první symfonii ve Versailles, kde v té době pobýval. [3] Vynikl ve hře na housle, violu a violu d’amour, ale byl také plodným skladatelem. Stal se žádaným koncertním umělcem a často vystupoval v různých evropských městech: Vídeň, Frankfurt, Augsburg, Štrasburk.[3]

V letech 1777-1779 působil Karel Stamic v Londýně a potom až do roku 1785 v Haagu, kde vystupoval jako houslový sólista na dvoře Viléma V. Oranžského. V roce 1785 koncertoval v Hamburku a Lübecku, o rok později v Lipsku a Berlíně, kde dirigoval Händlovo oratorium Mesiáš. [3] V roce 1787 byl krátce kapelníkem u knížete Hohenlohe-Schillingsfürsta a v letech 1787-1790 působil jako dirigent v Kasselu.[2]

Roku 1789 se oženil s Marií Josefou Pilzovou a usadili se v Greizu. Měli čtyři děti, ale všechny zemřely velmi brzy. Starost o rodinu vedla k omezení koncertních cest, Stamic se marně pokoušel získat stálé místo. Vydělával si svými kompozicemi pro dvorní orchestry a příležitostnými koncerty. [3]

Od roku 1794 byl dirigentem orchestru a učitelem na univerzitě v Jeně, kde také zemřel.[2]

DíloEditovat

Jeho skladatelská práce obsahuje především kompozice sonátové formy, kterou ovládal s velkou suverenitou (v tomto smyslu byl pokračovatelem odkazu svého otce, který byl objevitelem její klasické cyklické formy). Témata jsou zpracovávána s maximální zpěvností.

Hlavní těžiště jeho obsáhlé tvorby je v symfonii a koncertních skladbách. Složil přes 50 symfonií a 38 koncertantních symfonií. [1][3] Byl velmi dobrý improvizátor, ale mnohá témata se v jeho díle opakují, takže se zdá, že se spíše jedná vždy o několik variant jedné skladby. [2]Některé jeho skladby byly dokonce pokládány za díla jeho otce. K nejpozoruhodnějším jeho dílům patří koncertantní symfonie, které v sobě slučují skladatelskou a hudebnickou invenci (např. Koncertantní symfonie D dur pro orchestr nebo Koncertantní symfonie F dur pro 7 nástrojů). Karel Stamic napsal více než 60 koncertů pro poměrně široké spektrum sólových nástrojů, mnohé z těchto děl se však nedochovaly. Mezi nejznámější díla patří klarinetové koncerty, komponované přibližně v období let 17701790. Karel Stamic je složil pro svého přítele, klarinetového virtuóza Johanna Josepha Beera, který pocházel z Litoměřic. [1][3] Jako vynikající virtuóz na violu d’amour napsal pro tento nástroj tři koncerty a několik sonát, z nichž nejznámější je Sonata in D major pro violu d’amour a housle nebo violu.[3]

Výběr skladeb
  • opery (ztraceny)
  • 11 koncertů pro klarinet a orchestr
  • 1 koncert pro hoboj a orchestr
  • 15 koncertů pro housle a orchestr
  • 1 koncert pro violu a orchestr
  • 7 koncertů pro flétnu a orchestr
  • 4 koncerty pro violoncello a orchestr
  • 80 symfonií
  • Triové sonáty
  • 6 smyčcových kvartetů op.14
  • 12 smyčcovýcg trií op.16
  • 6 duet pro housle a violoncello op.19
  • 19 pro housle a violu
  • 7 koncertů pro fagot a orchestr
  • 1 koncert pro basetový roh a orchestr
  • 3 koncerty pro lesní roh (ztraceny)

Seznam referencíEditovat

  1. a b c d PROGLAS. Karel Stamic. PROGLAS [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d HANUŠ, Miroslav. Český muzikant Jan Václav Stamic (1717-1757). 1. vyd. Pardubice: Východočeské muzeum a Historický klub, 1997. ISBN 80-86046-19-2. S. 37,38. 
  3. a b c d e f g h BASTLOVÁ, Jitka. STAMICOVÉ z německobrodského rodu. Havlíčkův Brod: Město Havlíčkův Brod, 2017. ISBN 978-80-270-1548-1. S. 133-137. 


LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat