Karel Sperber

MUDr. Karel Sperber OBE (16. března 1910 Tachov –1957) byl československý lékař židovského původu.

MUDr. Karel Sperber OBE
Narození	16. března 1910 Tachov
Úmrtí	1957 (ve věku 46–47 let) Ghana
Příčina úmrtí	Hodgkinova choroba
Alma mater	Lékařská fakulta Německé univerzity v Praze
Povolání	lékař
Zaměstnavatel	britská armáda
Ocenění	důstojník Řádu britského impéria
Funkce	důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Narodil se v Tachově do židovské rodiny. Studoval na německém gymnáziu v Plzni. Poté vystudoval medicínu na německé univerzitě v Praze a ve Vídni. Po dvouleté prezenční vojenské službě zakončené v hodnosti podporučíka zdravotnictví v záloze nastoupil v lednu 1938 do Baťovy nemocnice ve Zlíně na pozici externího lékaře. Ve Zlíně krátce bydlel v moderním domě Františka Nohála na rozhraní třídy Tomáše Bati a ulice Potoky. Jako další židovští lékaři si však včas zařídil vystěhovalecký pas a oficiálně "na vlastní žádost" ukončil svou velmi krátkou kariéru lékaře.
V dubnu 1939 emigroval do Velké Británie. 12. září 1939 se přihlásil do řad československé armády jako lékař. Těch byl v tom období však nadbytek, a tak našel místo chirurga u liverpoolské společnosti Alfred Holt & Co., India Buildings. V jejích službách se plavil na britské obchodní a nákladní lodi SS Automedon směřujcí na Dálný východ. Loď však byla 11. listopadu 1940 v Indickém oceánu u ostrova Sumatra torpédována německým pomocným křižníkem Atlantis, maskovaným za civilní plavidlo. Byl spolu s celou posádkou zajat a deportován do zajateckého tábora v Bordeaux. Jako protektorátní Žid byl 13. prosince 1942 eskortován do Osvětimi, kde vykonával otrockou práci v nemocničním bloku. Stal se tam svědkem experimentů nacistických lékařů, o čemž po válce přinesl důležité svědectví. Roku 1944 pracoval ve vězeňské nemocnici koncentračního tábora Osvětim III. Při evakuaci Osvětimi v lednu 1945 se dostal do koncentračního tábora Buchenwald, kde byl osvobozen americkými jednotkami.
Po skončení války odešel do Anglie a opět nastoupil jako šéflékař na námořní loď. Za své válečné aktivity obdržel v roce 1947 Československý válečný kříž a medaili Za zásluhy I. stupně.
Zemřel předčasně roku 1957 na Hodgkinovu chorobu v Ghaně ve věku 47 let.

Odkazy