Kardinál-biskup

Kardinál-biskup je člen nejprestižnější kardinálské třídy (ordo). Původně se jednalo o šest nebo sedm biskupů, kteří se střídali po celý týden ve vedení bohoslužeb v lateránské bazilice, a kteří byli biskupy diecézí bezprostředně sousedících s diecézí Řím (tzv. suburbikální diecéze). Z nich jsou voleni děkan a viceděkan kardinálského kolegia.

Nejstaršímu kardinálu-biskupovi přísluší titul kardinál-protoepiscopus (první biskup).

Historie editovat

V roce 1965 papež Pavel VI. v motu proprio Ad purpuratorum Patrum Collegium ^[1] do třídy kardinálů-biskupů zařadil také východní katolické patriarchy, kteří byli jmenováni kardinály; není jim přidělována titulární diecéze, protože mají svůj patriarchální titul. Tento princip přešel i do Kodexu kanonického práva z roku 1983 (CIC, can. 350). Papež František 28. června 2018 ^[2] začal jmenovat další kardinály-kněze a jáhny do třídy kardinálů-biskupů, přičemž si ponechávají své tituly nebo diakonie (povýšené pro hac vice), a jsou ve všem postaveni naroveň kardinálům titulářům suburbikálních diecézí.

Žijící kardinálové-biskupové editovat

Zleva: kardinál Coppa, kardinál Re (děkan kolegia kardinálů od roku 2020), arcibiskup Assis a papež Benedikt XVI.

Titulární biskupové suburbikálních diecézí editovat

Giovanni Battista Re, děkan kardinálského kolegia
Francis Arinze
Tarcisio Bertone
José Saraiva Martins
Beniamino Stella

Kardinálové-biskupové bez titulárních diecézí editovat

Pietro Parolin (od 28. června 2018)
Leonardo Sandri, viceděkan kardinálského kolegia (od 28. června 2018)
Marc Ouellet (od 28. června 2018)
Fernando Filoni, velmistr Řádu Božího hrobu (od 28. června 2018)
Luis Antonio Tagle (od 1. května 2020)

Kardinálové z řad patriarchů východních katolických církví editovat

Děkan kolegia kardinálů editovat

V čele celého kardinálského kolegia stojí děkan, volený z řad kardinálů-biskupů; zastupuje jej viceděkan. Volí jej ostatní kardinálové-biskupové, volba je potvrzována papežem. Jeho funkce je čestná (je primus inter pares), vede kardinálský sbor během konzistoří, spoluorganizuje papežský pohřeb a liturgicky jej vede a předsedá konkláve, pokud zvolený papež není biskupem, udílí mu v konkláve biskupské svěcení, při inauguraci nově zvoleného papeže mu předává rybářský prsten. Dle starobylé tradice po svém jmenování přijímá pallium ad personam, ačkoli není metropolitou.^[zdroj?] Původně byl volen na doživotí, ale v roce 2019 papež František rozhodl, že^[3] děkan bude volen na pět let (s možností být jednou zvolen znovu), a pak se stane emeritním děkanem kardinálského kolegia.

Odkazy editovat

Reference editovat

↑ Pavel VI., motu proprio Ad purpuratorum Patrum Collegium, Řím 11. února 1965.
↑ Šlo o reskript z audience substitutovi sv. sekretariátu: Rescritto del Santo Padre Francesco con cui ha deciso di cooptare nell’Ordine dei Vescovi, equiparandoli in tutto ai Cardinali insigniti del titolo di una Chiesa suburbicaria, i Cardinali Parolin, Sandri, Ouellet e Filoni, 26.06.2018
↑ Papež František, motu proprio Nel corso dei secoli, Řím 21. 12. 2019

Externí odkazy editovat

The Cardinals of the Holy Roman Church Archivováno 22. 12. 2019 na Wayback Machine. informace o kardinálech od roku 112 až do současnosti, anglicky)
The College of Cardinals, oficiální vatikánský seznam kardinálů

Související články editovat

[1] Pavel VI., motu proprio Ad purpuratorum Patrum Collegium, Řím 11. února 1965.

[2] Šlo o reskript z audience substitutovi sv. sekretariátu: Rescritto del Santo Padre Francesco con cui ha deciso di cooptare nell’Ordine dei Vescovi, equiparandoli in tutto ai Cardinali insigniti del titolo di una Chiesa suburbicaria, i Cardinali Parolin, Sandri, Ouellet e Filoni, 26.06.2018

[3] Papež František, motu proprio Nel corso dei secoli, Řím 21. 12. 2019

[1]

[2]

[3]