Juraj Slávik

československý člen československého Národního shromáždění, právník, regionální politik, velvyslanec, ministr pro sjednocení zákonů a organisace správy Československa, ministr vnitra, ministr zemědělství a politik slovenské národn

Juraj Slávik, pseudonymem Neresnický, (28. ledna 1890 Dobrá Niva u Zvolenu30. května 1969[1][2] Washington, D.C., USA) byl slovenský právník a československý politik, poslanec Revolučního národního shromáždění, ministr československých vlád a velvyslanec. Závěr života strávil v americkém exilu.

JUDr. Juraj Slávik
Juraj Slávik.jpg
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Ministr zemědělství
Ve funkci:
1926 – 1926
PředchůdceMilan Hodža
NástupceOtakar Srdínko
Ministr unifikací
Ve funkci:
1926 – 1926
PředchůdceIvan Dérer
NástupceMilan Hodža
Ministr vnitra
Ve funkci:
1929 – 1932
PředchůdceJan Černý
NástupceJan Černý
Stranická příslušnost
ČlenstvíSNaRS
agrární strana

Narození28. ledna 1890
Dobrá Niva
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. května 1969 (ve věku 79 let)
Washington, D.C.
USAUSA USA
DětiDušan Slávik
Příbuzníotec Ján Slávik (1855–1934)
bratr Ján Slávik in memoriam(1886–1953)
švagr Ľudovít Ruhman
Profesenovinář, advokát, politik, diplomat, básník a překladatel
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 2. třídy in memoriam (1992)
CommonsJuraj Slávik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Absolvoval právnická studia v Budapešti a dalších zahraničních univerzitách a začal se angažovat v mládežnickém hnutí.

Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti.[3]

Po vzniku samostatného Československa se stal členem vedení agrární strany na Slovensku. Po bolševickém vpádu na Slovensko roku 1919 byl jmenován vládním komisařem pro východní Slovensko a v letech 19221928 byl županem v Oravské župě a Košické župě. Stal se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé.[4] za slovenský klub (slovenští poslanci se dosud nedělili podle stranických frakcí)[5]

Neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách v roce 1920 a to za tehdejší Slovenskou národní a rolnickou stranu (SNaRS).[3] Po sloučení SNaRS s českými agrárníky vznikla Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, v níž se dále angažoval.

Zastával i vládní funkce. V druhé vládě Jana Černého byl roku 1926 ministrem zemědělství a ministrem unifikací, v druhé vládě Františka Udržala v období let 19291932 ministrem vnitra.

Zastával protikomunistické postoje, což se projevilo např. tvrdými policejními zákroky proti komunistickým demonstracím. Stal se místopředsedou Československé obce sokolské a předsedou Aeroklubu. Počátkem roku 1936 byl krátce předsedou Klubu československých turistů, když na tomto postu vystřídal dr. Emanuela Hrubého.[6] V letech 19361939 byl jmenován velvyslancem Československa ve Varšavě. Místo něj se předsedou turistů stal na dalších 10 let dr. Pavel Pávek.

Profiloval se jako stoupenec Československa a po vypuknutí války se zapojil do činnosti exilu. Jako jeden ze tří významných velvyslanců Československa slovenského původu odmítl uznat platnost okupace Čech a Moravy a mimo jiné na jeho postoji československý exil založil teorii právní kontinuity existence ČSR. Jeho švagrem byl Ľudovít Ruhman (uváděn i jako Ľudovít Rumann) – ředitel Slovenského domu v Praze, který během války působil jako spojka mezi exilem, odbojem i oficiálními místy Slovenského státu.[7]

V letech druhé světové války žil Slávik v exilu. Byl členem jak pařížského Národního výboru, po pádu Paříže členem obou exilových vlád v Londýně.

Po skončení války v letech 19451948 byl jmenován československým vyslancem v USA (Washington). Po únorových událostech roku 1948 se rozhodl v zahraničí zůstat. Byl spoluzakladatelem exilové Rady svobodného Československa.[8].O svém životě napsal knižně vydané vzpomínky v roce 1955 (Moja pamäť – živá kniha) a byl také autorem několika politologických prací.

Jeho synem byl poválečný politik Dušan Slávik (19221992), který byl po roce 1948 politicky pronásledovaný a vězněný.[9]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=11838
  2. Archivovaná kopie. 195.46.72.16 [online]. [cit. 2013-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-20. 
  3. a b Pred voľbami v Česko-slovenskej republike. Národné noviny. Duben 1920, roč. 51, čís. 82, s. 2. Dostupné online. 
  4. Jurai Slávik [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  6. KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Československé sportovního hnutí, s. 141. 
  7. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 219–220, 234. (česky) 
  8. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Slávik Juraj, s. 329. 
  9. Disident Slávik dvakrát přežil trest smrti, život strávil v celách [online]. idnes.cz [cit. 2012-01-03]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • KUBAČÁK, Antonín. Ministerstvo zemědělství v letech 1918–1948: osudy úřadu a jeho ministrů. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2005. 126 s. ISBN 80-7084-463-9. Kapitola Juraj Slávik, s. 73–74. 

Externí odkazyEditovat