Julius Lankáš

český sochař

Julius Lankáš, též Julius Otakar Lankáš (28. prosince 1909, Vídeň9. září 1991, Praha) byl český sochař-figuralista a medailér.

Julius Lankáš
Narození28. prosince 1909
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. září 1991 (ve věku 81 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolánísochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Narodil se ve Vídni jako třetí dítě JUDr. Otakara Lankáše (1876–1938), původně pražského komisaře c. a k. státních drah, a jeho manželky Emilie, rozené Reumannové (1886–1944)[1],[2]. Po otcově penzionování se rodina přestěhovala zpět do Prahy. V letech 1926–1932 vystudoval sochařství a keramiku na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesorů Jaroslava Horejce a Karla Dvořáka. V letech 1932–1936 ještě studoval na Vysokém učení technickém v Brně.[3].

Pak zakotvil v Praze. Americký lékař českého židovského původu Oswald Alois Holzer (1911–2000) vzpomíná ve svých pamětech, jak rád v letech 1938–1939, před svou emigrací do Číny a USA, sedával v Praze v Mánesu s Juliem Lankášem a Adolfem Hoffmeistrem a dával jim korigovat své amatérské kresby.[4]

Julius Lankáš se ve svém pražském ateliéru na Karlově náměstí do pozdního věku věnoval především monumentálnímu sochařství, figurální a portrétní tvorbě, stylově oscilující mezi realismem a art-deco. V letech 1936–1985 se účastnil mnoha soutěží, mezi prvními na pomník T. G. Masaryka. Mezi komorními plastikami, které z jeho díla v současnosti patří k nejvyhledávanějším, převažují ženské akty, které Lankáš po vzoru profesora Horejce často prováděl v keramice s barevnou glazurou nebo v režné kolorované hlíně.

Je pohřben v rodinné hrobce na Vinohradském hřbitově.

Dílo (výběr)

editovat
 
Portrét Míly Spazierové-Hezké, 1940
 
Náhrobek rodiny Lankášovy s vlastní plastikou Ukládání Krista do hrobu (1938), Vinohradský hřbitov
 
Schoulená, 1984; Praha–Libeň

Výstavy

editovat
  • Vystavoval na členských výstavách SVU Mánes (do 1950) a se sdružením Purkyně v letech 1952 a 1954
  • samostatná výstava – Obecní dům Praha
  • samostatná výstava s Karlem Skálou – Topičův salon Praha, 27.4.–17.5.1942
  • spoluúčast na výstavách Druhý zlínský salón (1937)[9]; Pátý zlínský salon,(1940)[10]

Reference

editovat
  1. Národní archiv, Konskripční přihlášky pražského obyvatelstva z let 1850–1920
  2. http://www.digital.wienbibliothek.at/wbrobv/periodical/zoom/134653
  3. Portrétní fotografie od Jindřicha Hatláka ve sbírce Moravské galerie v Brně [1]
  4. My Dear Boy: A World War II Story of Escape, Exile, and Revelation. Editorka Joanie Holzer Schirm. Potomac Books: University of Nebraska 2019, s. 25, ISBN 9781640121713
  5. katalog sbírek GMU v Roudnici n. L. online
  6. Pamětní deska Bohuslava Vrbenského. www.pametni-desky-v-praze.cz [online]. [cit. 2017-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-02. 
  7. a b c Projekt Sochy a města
  8. Vetřelci a volavky: Julius Lankáš, Ryby
  9. Toman, 1949, s. 10
  10. Pátý zlínský salon. Pestrý týden. 7. 9. 1940, s. 18, 19. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Julius Lankáš – Karel Skála, Topičův salon Praha, výstavy z let 1937–1949
  • Prokop Toman, Nový slovník čsl. výtvarných umělců, 2. díl L–Ž, Praha 1949, s. 10
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, díl VI., Centrum Chagall Ostrava 2002

Externí odkazy

editovat