Julia Flavia

dcera císaře Tita (64-91)

Julia Flavia nebo Flavia Julia[1] a také přezdívaná Julia Titi (8. září 64, Řím, Itálie91, Řím, Itálie) byla dcera římského císaře Tita a jeho první manželky Arreciny Tertully.[2][3]

Julia Flavia
Julia Flavia, dcera císaře Tita (79–81)
Julia Flavia, dcera císaře Tita (79–81)
Rodné jménoFlavia Julia
Narození8. září 64
Řím, Itálie
Úmrtí91
Řím, Itálie
Příčina úmrtíhorečka omladnic
Povolánípanovnice
ChoťTitus Flavius Sabinus
DětiTitus Flavius Titianus
Rodičeřímský císař Titus
Arrecina Tertulla
RodFlaviovská dynastie a Flavii Sabini
PříbuzníFlaviovská dynastie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Julia se narodila v Římě Titovi a Arrecině Tertulle a byla pojmenována po matce Arreciny Julii Ursa. Arrecina byla buď rozvedená, nebo zemřela, když byla Julia dítě. Její otec se později znovu oženil s Marciou Furnillou, s níž měl další dceru, která se pravděpodobně nedožila dospělosti.[4] V roce 65, po neúspěchu Pisonianova spiknutí, byla rodina Furnilly pronásledována císařem Nerem. Juliin otec Titus dospěl k závěru, že nechce být spojen s žádnými potenciálními spiklenci a ukončil manželství s Juliinou nevlastní matkou. Julii pravděpodobně vychovávala její babička z matčiny strany[5][6] a její sestra Phyllis (která se už starala o Juliina strýce Domitiana, když byl dítě.)[4] Její otec Titus dobyl Jeruzalém, když bylo Julii šest let.

Sňatek

editovat

Císař Titus jí nabídl sňatek se svým bratrem Domitianem. Ten sňatek odmítl s tím, že je zamilovaný do Domitie Longiny, dcery význačného Neronova vojevůdce Gnaea Domitia Corbulona. Později se Julia provdala za svého druhého bratrance z otcovy strany Tita Flavia Sabina, bratra konzula Tita Flavia Clemense, který si vzal její první sestřenici Flavii Domitillu.[7]

Osobní život

editovat

Po smrti svého manžela žila Julia v paláci se svým strýcem Domitianem a jeho manželkou Domitií Longinou.

Starověcí historici píší, že Julia byla strýcem svedena a zemřela při potratu, který jí byl vnucen. Například Dio Cassius prohlašoval, že „žil s [jejím] manželem s manželkou, přičemž se to ani nesnažil skrývat“. Domitian se smířil s Domitií, ale přesto s Julií pokračoval ve vztazích“[8] a Juvenalis prohlásil, že „takový muž jako byl ten cizoložník [tj. Domitian], který se v poslední době poskvrnil takovým spojením a provinil se proti přísným zákonům, což by mělo budit hrůzu ve všech lidech a Julia rodila potraty, které ukazovaly podobu jejího strýce.“[9] ale moderní historici takové tvrzení považují za pomluvu proti císaři Domitianovi. Podobné smyšlenky byly pravděpodobně zveřejňovány až po jeho zavraždění.[10] Julia byla po smrti zbožněna a básník Marcus Valerius Martialis napsal báseň, kde ji chválil a přál si, aby se stala duchovním strážcem (jak doufal) budoucího syna Domitiana a Domitie, kterého si přál na její počest pojmenovat „Julius“.[7] Po smrti Domitiana promíchala jejich Phyllis jeho popel s popelem Julie aby zajistila, že jeho ostatky nebudou zneuctěny.[11]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Julia Flavia na anglické Wikipedii.

  1. SELLARS, Ian J. The Monetary System of the Romans: A description of the Roman coinage from early times to the reform of Anastasius. [s.l.]: [s.n.], 2013. S. 123. 
  2. W. JONES, Brian. Suetonius: Domitian. [s.l.]: Bloomsbury Academic, 1996. ISBN 9781853994548. S. 150. 
  3. SYME, Ronald. Roman Papers. new, illustrated. vyd. [s.l.]: Clarendon Press, 1979. ISBN 9780198144908. S. 653. 
  4. a b W. JONES, Brian. The Emperor Domitian. [s.l.]: Taylor & Francis, 1993. ISBN 9780415101950. S. 38. 
  5. RAWSON, Beryl. Children and Childhood in Roman Italy. [s.l.]: OUP Oxford, 2003. ISBN 9780191514234. S. 241. 
  6. W. JONES, Brian. The Emperor Domitian. [s.l.]: Taylor & Francis, 1993. ISBN 9780415101950. S. 40. 
  7. a b W. JONES, Brian. The Emperor Domitian. [s.l.]: Taylor & Francis, 1993. ISBN 9780415101950. S. 39. 
  8. Cassius Dio, 67.3
  9. Juvenalis, Satires ii.32.
  10. W. JONES, Brian. The Emperor Domitian. [s.l.]: Taylor & Francis, 1993. ISBN 9780415101950. S. 39-40. 
  11. Suetonius, Domitian 17.3

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat