Wikipedie

Jozef Kuffner

Narozen 6.7.1855 v Blatné, zemřel 12.8.1928 v Praze. Důstojník, redaktor, divadelní kritik a fejetonista, autor filologických studií, publikace z oboru národopisu a slovanství.

Jozef Kuffner (6. července 1855 Blatná[2] – 12. srpna 1928 Praha) byl český důstojník, spisovatel, filolog a divadelní kritik.[3]

Jozef Kuffner
Jozef Kuffner (okolo roku 1900)
Jozef Kuffner (okolo roku 1900)
Rodné jménoJozef Jiří Alois Kuffner
Narození6. července 1855
Blatná
Úmrtí12. srpna 1928 (ve věku 73 let)
Praha
PseudonymLukeš
Povoláníredaktor, spisovatel
Národnostčeská
RodičeJiří Kuffner, Marie Kuffnerová-Lukšová
PříbuzníKlement Kuffner[1], Karel Kuffner[1], Hanuš Kuffner[1] a Johanna Kuffnerová[1] (sourozenci)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Narodil se v rodině Jiřího Kuffnera c. k. berního v Blatné a Marie Kuffnerové-Lukšové. Měl pět sourozenců: Johannu (1853–1911), Klementa (1857–1938) katolického kněze spisovatele, Karla (1858–1940) lékaře publicistu, Jana/Hanuše (1861–1929) publicistu historika a Boženu (1863–1870).

Jozef chodil do obecné školy v Mirovicích, později byl přijat do vojenského ústavu. Odsloužil 10 let v Josefově, Hradci Králové, Vídni, Komárně a Banja Luce v Bosně. V době služby ve Vídni se stal publicistou a divadelním referentem. Seznámil se zde mj. s Juliem Grégrem, Gustavem Eimem a Janem Stanislavem Skrejšovským, vydavatelem listu Parlamentär a deníku Tribüne. Do těchto periodik přispíval a navázal na dobu, kdy přispíval do listu Emila Brettera Vídeňský zvon v Praze.[4]

Po opuštění služby odešel do Prahy, kde převzal po Janu Nerudovi 1. 1. 1884 divadelní rubriku v Národních listech. Byl tam redaktorem do roku 1910.

Kuffner někdejší dělostřelecký nadporučík, donesl si do novinářského povolání několik vlastností, k nimž by mělo vojáctví každého vychovávat, čestnost a nesmlouvavost, dokonalý společenský mrav a při tom jakousi vlídnou odměřenost vůči jiným lidem.

Jaroslav Kvapil, KVAPIL, Jaroslav. O čem vím. Praha: Orbis, 1932. Dostupné online. S. 130.

Přispíval také do časopisů Květy, Osvěta a Divadelní listy. Své referáty otiskl v knize Scéna za scénou a Časy letí. Mezi další vydané tituly patří osm dílů řady Věda či báchora, kde prezentoval své (pseudo)historické a filologické názory v rámci sporu o pravost Zelenohorského a Královédvorského rukopisu.[4]

Po odchodu z redakce se věnoval cestování, historii slovanského národa a filologickým otázkám. Jeho analýzy se staly postupně nekritickými a nevědeckými. Na sklonku života odešel do ústraní, kde se věnoval svému filozofování.[4]

Dílo

editovat

Spisy

editovat
  • Chvíle a otázky: volné listy z kroniky rozvoje společenského, národního a osobního (1883–1893) – Praha: Bursík a Kohout, 1894
  • Zdání a podoby: další volné listy z kroniky rozvoje (1893–1899) – Praha: Bursík a Kohout, 1899
  • Scéna za scénou: volné listy z kroniky rozvoje našeho divadla (1883–1898) – Praha: J. Otto, 1900
  • Zmatky časů: poznámky z přírodozpytu společenského života – vlastním nákladem, 1900
  • Čeho nám třeba!: Několik slov k úkolům doby – Praha: v. n., 1903
  • Slovanské svity: volné listy z kroniky rozvoje – Praha: J. Otto, 1903
  • Časy letí: volné listy z kroniky rozvoje (1898–1904) – Praha: Šimáček, 1905
  • Věda či báchora?: Paběrky k otázce slovanského dávnověku. Řada 1 – Praha: F. Topič, 1912
  • Věda či báchora?: Paběrky k otázce slovanského dávnověku. Řada 2: Naše rukopisy. Ptačí zpěvy (Vogelsangy) a jiné stopy. Náhody a namátky. Čeho se dočteš. Z toulek – Praha: F. Topič: 1917
  • Věda či báchora?: Paběrky k otázce slovanského dávnověku. Řada 3 – Praha: F. Topič, 1922
  • Věda či báchora?: Paběrky k otázce slovanského dávnověku. Řada 4: Kolem nepravosti! Co bylo s Macphersonem? Obdoby a podoby. Kollárovština. Na scestí-li? Naše mapy – Praha: F. Topič, 1924
  • Věda či báchora?: Paběrky k otázce slovanského dávnověku. Řada 5: Právota pravdy. Z odkazu předků. Slované a Němci: [zlomený předsudek]. Slovanské Švýcary – Praha: F. Topič, 1925
  • Věda či báchora?: Paběrky k otázce slovanského dávnověku. Řada 6: Staré české národní epos? Z tajemstev jazykové hmoty. Záhada Slovanství – Praha: F. Topič, 1926
  • Věda či báchora?: Paběrky k otázce slovanského dávnověku. Řada 7: Uzavřená diskuse. Odbornictví a diletantism. Dobrovského odpor. Také legenda. Idea nebo živnost? Stará vzdělanost. My, Slované! Z mlhavin časů. Zvyky a mravy – Praha: F. Topič, 1927
  • Věda či báchora?: Paběrky k otázce slovanského dávnověku. Řada 8: Vyjasněno. Prameny. Baskovina. Byliny. Jména – Praha: F. Topič, 1928

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských obyvatel, list 253 • 1812 • Kuffner, Jiří. Dostupné online.
  2. ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 21.03.16. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-04-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 77. 
  4. ↑ a b c JENČÍKOVÁ, Tereza. Josef Kuffner a vývoj jeho kritického myšlení. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Katedra Divadelní vědy, 2012. Diplomová práce. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jozef_Kuffner&oldid=24003746“