Otevřít hlavní menu

Jozef Heriban (1925)

slovenský teolog a misionář

Jozef Heriban (7. května 1925, Šelpice16. dubna 2009, Řím, pohřben je na místním hřbitově v Šelpicích) byl slovenský salesiánský kněz, polyglot, mezinárodně uznávaný biblista, náboženský spisovatel, misionář.

Prof. ThDr. Jozef Heriban, SDB, Dr.hc
Narození 7. května 1925
Úmrtí 16. dubna 2009 (ve věku 83 let)
Ocenění čestný doktor
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotopisEditovat

Jozef Heriban se narodil Ignácovi Heribanovi a Marii (roz. Bohovičové), kteří dali svým třem dětem křesťanskou výchovu. Po ukončení základní školy navštěvoval biskupské gymnázium v Trnavě. Matka mu zemřela, když mu bylo patnáct let. Při studiu navštěvoval salesiánský studentský domov, v roce 1943 vstoupil do salesiánského noviciátu v Hronském Svatém Beňadiku. Po složení prvních řeholních slibů v roce 1944 pokračoval ve studiích v Trnavě, kde si v letech 1947–1950 absolvoval povinnou pedagogickou praxi profesora cizích jazyků. Když ho v roce 1950 zastihla tzv. Akce K, zdálo se, že cesta k jeho povolání skončila. S malou skupinkou mladých salesiánů však překročil 1. září 1950 hranice Československa a dostal se do Turína, kde pokračoval ve studiích. Zde 1. listopadu téhož roku složil doživotní řeholní sliby. V letech 1951–1955 absolvoval teologické studia na Papežské salesiánské univerzitě v Turíně; v posledním roce dosáhl teologický licenciát (ThLic.) diplomovou prací z oblasti mariologie. Dne 1. července 1955 byl v turínské bazilice vysvěcen za kněze.

V r. 1955–1957 studoval na Papežském biblickém institutu v Římě, dosáhl licenciát z biblických věd. V říjnu 1957 se zúčastnil archeologické studijní výpravy v Kumránu a Jerichu. Po ukončení biblických studií byl v letech 1957–1967 profesorem biblických věd v Tokiu, zároveň zastával funkci spirituálem bohoslovců. Od roku 1965 do roku 1973 působil jako kaplan a spirituál při škole Institutu Dcer Marie Pomocnice Seibi Gakuen College v Akabane (Tokio), na pozvání jako docent novozákonní exegeze na teologické fakultě otců jezuitů na Sophia University (Joch Daigaku) v Tokiu, která je jednou z nejznámějších japonských nestátních univerzit uznaných státem. Přitom přednášel Písmo svaté na Shirayuri Women University.

Později působil jako ředitel salesiánské komunity při středním a vyšším gymnáziu Seiko Gakuin v Ósace, přitom byl správcem tamní farnosti, působil jako profesor na Shin'ai Women College v Ósace a Obayashi Seishin Gakuin v Takarazuka a přednášel biblické vědy na teologické fakultě Sapientia University (Eich Daigaku). V Japonsku a po návratu do Evropy publikoval řadu prací v japonštině pro vědeckou komunitu, pro mladé, publikoval v japonských časopisech, pro posluchače na univerzitách připravil různé didaktické pomůcky ke studiu Písma svatého. Kromě japonštiny ovládal dalších 10 jazyků.

V roce 1976 se vrátil do Itálie, začal publikovat v italštině a 15. listopadu 1980 obhájil disertační práci z biblické teologie; knižně vyšla v roce 1983. Přitom přednášel exegezi a novozákonní řečtinu. Také již v tomto období připravil první práce z biblických věd pro Slovensko. Jde především o Bibliografický příručku pro studium Písma svatého vydanou v roce 1986 v SÚSCM, v níž podává detailní přehled nejlepších světových biblických děl, dále průkopnické poznámky ke spisům Nového zákona z roku 1988, světově ceněné encyklopedické dílo v podobě Příruční lexikonu biblických věd z roku 1992. Spolupracoval na prvním jednosvazkovém vydání Písma svatého s přihlédnutím k Neovulgátě z roku 1995, ke kterému napsal všechny biblické úvody a přeložil knihy Tobiáš a Judit; všechny úvody vyšly v roku 1997 v knize Úvody do Starého i Nového zákona s výběrovou a tematicky seřazených bibliografií. Publikoval i semiotické články o japonském jazyce a mnohé jiné práce.

V roce 1989 byl v Dublinu zvolen členem mezinárodní organizace Studiorum Novi testamentu Societas, která sdružuje světové odborníky na Nový zákon. Jeho jméno se uvádí mezi nejvýznamnějšími veličinami v oblasti biblických věd a archeologie. Přednášel biblické vědy na několika univerzitách ve světě, kromě výše zmíněných to byly Filipíny a Německo. Účastnil se na několika světových kongresech biblistů (Izrael, Francie, Německo, Španělsko, Mexiko, Skotsko, Belgie) a organizoval a vedl několik vědeckých výprav do Svaté země. Napsal souhrnně přes 100 děl v různých jazycích (italština, francouzština, angličtina, němčina, japonština).

Vědecký přínosEditovat

Díky jeho dílu v oblasti biblistiky se slovenská biblická věda dostala na mezinárodní úroveň. Príručný lexikón biblických vied je překládán ze slovenštiny do světových jazyků.

OceněníEditovat

  • 30. července 1969 – udělení čestného občanství Rakouské republiky
  • 1989 – řádný člen Studiorum Novi testamentu Societas, Dublin
  • Řádný člen Associazione Biblica Italiana, Řím
  • 24. května 1995 – zasloužilý docent Teologické fakulty Papežské salesiánské univerzity, Řím
  • 2001 – Medaglia d'argento dell'Università
  • 1. ledna 2005 – Pribinův kříž III. třídy za významné zásluhy o kulturně-duchovní rozvoj Slovenské republiky
  • 12. prosince 2005 – Doctor honoris causa Trnavské univerzity v Trnavě
  • 5. března 2006 – čestný občan města Trnava

Výběr z publikační činnostiEditovat

  • Osobnost svatého Pavla a jeho misionářská metoda. Fuky, 1963. (Článek v japonštině)
  • Příprava na budoucnost: problémy mládí. Tokio, 1972. (Monografie v japonštině)
  • Kdo je Ježíš z Nazareta? Seiki, 1973. (Článek v japonštině)
  • Pavlovy listy; Katolické listy; Úvod do řečtiny Nového zákona; Novozákonní řečtina (skripta pro posluchače Papežské salesiánské univerzity v Římě, kde začal přednášet od roku 1979)
  • Správně "smýšlení" a "kenóza". Exegetická studia k Flp 2,1-5.6-11. Řím, 1983. (Monografie v italštině)
  • Hymnológia v apoštolských listech. 1987. (Skripta v italštině)
  • Apoštol Pavel ve službě evangelia. Bratislava, 1995. Monografie.
  • L'evangelizzare (Evangelizovat). Řím, 1996. Studia.
  • První jednosvazkové katolické vydání Bible ve slovenštině: jeho zrod, koncepce a realizace. Trnava, 1996. Studia.
  • Písmo svaté ve vydáních Slovenského ústavu sv. Cyrila a Metoděje v Římě. Turčiansky Svatý Martin, 1997.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Heriban (1925) na slovenské Wikipedii.

Externí odkazyEditovat