Josep Carner
Josep Carner i Puig-Oriol (9. února 1884 Barcelona – 4. června 1970 Brusel) byl katalánský básník, novinář, dramatik a překladatel. Je označován za knížete katalánských básníků (el príncep dels poetes catalans) a má velkou zásluhu na pozvednutí katalánské literatury na evropskou úroveň.
| Josep Carner | |
|---|---|
 Josep Carner (1970) | |
| Narození | 9. února 1884 Barcelona |
| Úmrtí | 4. června 1970 (ve věku 86 let) Brusel |
| Místo pohřbení | hřbitov v Montjuic (41°21′20″ s. š., 2°9′32″ v. d.) |
| Pseudonym | Pere de Maldar |
| Povolání | jazykovědec, básník, spisovatel, překladatel, diplomat, dramatik, novinář a vysokoškolský učitel |
| Žánr | poezie a divadlo |
| Významná díla | Els fruits sabrosos Auques i ventalls El cor quiet Nabí |
| Ocenění | mistr Gai Saber (1910) Fastenrathova cena (1913) Cena Zlatý dopis (1958) Cena kritiky Serra d'Or za literaturu a esej (1974) Cena kritiky Serra d'Or za literaturu a esej (1977) |
| Manžel(ka) | Émilie Nouletová |
| Rodiče | Sebastián José Carner |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Byl osmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu.[1]
Biografie editovat
Narodil se v Barceloně, vystudoval práva a filosofii a už na studiích se sblížil s katalánskými nacionalistickými kruhy. Pracoval v celé řadě literárních časopisů (Montserrat, L'Atlàntida, Catalunya, Empori). Jako člen Institutu pro katalánská studia spolupracoval na kodifikaci spisovné katalánštiny, jejímž hlavním iniciátorem byl Pompeu Fabra. Na přelomu století se připojil k významnému literárnímu časopisu Hlas Katalánska (La Veu de Catalunya), pro který psal několik desítek let. V roce 1915 se oženil s Chilankou Carmen de Ossa, se kterou měl dvě děti.
V roce 1921 vstoupil do diplomatických služeb, byl španělským vicekonzulem v Itálii, Francii a dalších zemích. Za španělské občanské války zůstal věrný republikánské straně a proto se nemohl vrátit do vlasti. Jeho první žena zemřela v Libanonu v roce 1935; znovu se oženil s belgickou literární kritičkou Émilií Nouletovou, žili spolu v Mexiku a později v Belgii.
Carner velmi ovlivnil katalánskou literaturu. V podstatě vytvořil její novinářský jazyk. Přiblížil také katalánskou poezii evropským tradicím a evropské literatuře vůbec, mj. díky své rozsáhlé překladatelské činnosti. Mimo poezii psal také prózy a tři divadelní hry.
Výběr z díla editovat
Poezie editovat
- Llibre dels poetes (1904)
- Primer llibre de sonets (1905)
- Els fruits saborosos (1906)
- Segon llibre de sonets (1907)
- Verger de les galanies (1911)
- Auques i ventalls (1914)
- El cor quiet (1925)
- Nabí (1941)
Próza editovat
- L'idil·li dels nyanyos (1903)
- La malvestat d'Oriana (1910)
Divadelní hry editovat
- El giravolt de maig (1928)
- El Ben Cofat i l'Altre (1951)
- Cop de vent (1966)
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josep Carner na anglické Wikipedii.
- ↑ Nomination%20archive. NobelPrize.org [online]. 2020-04-01 [cit. 2021-12-16]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josep Carner na Wikimedia Commons - Josep Carner i Puig-Oriol na Gencat.cat
