Otevřít hlavní menu

Josef Suchý (básník)

český básník, prozaik, redaktor a překladatel

ŽivotEditovat

Pocházel z rolnické rodiny. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Brně roku 1942 pracoval až do roku 1945 ve svém rodišti jako zemědělský a lesní dělník. Po skončení války začal studovat češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1947 se stal členem skupiny katolicky orientovaných básníků seskupených kolem Velikonočního almanachu poezie, který uspořádal Zdeněk Rotrekl. Roku 1948 bylo zničeno vydání jeho první básnické sbírky Žernov.[2]

Studium na univerzitě úspěšně ukončil roku 1949 a stal se středoškolským učitelem na Státní dopravní škole ve Valticích. Ještě téhož roku byl však zatčen za údajnou pomoc při ilegálním přechodu státní hranice a odsouzen k trestu odnětí svobody. Z vězení byl propuštěn roku 1952 a pak do roku 1954 vykonával vojenskou službu u Pomocného technického praporu. Poté pracoval jako soustružník v továrně ZKL Brno-Líšeň. Teprve roku 1968 mohl nastoupit jako redaktor do brněnského nakladatelství Blok, kde pracoval až do svého odchodu do důchodu roku 1983.[1]

DíloEditovat

Publikovat začal roku 1945 v katolicky orientovaném měsíčníku Akord ovlivněn básníkem Janem Skácelem. Velký vliv na něj mělo také přátelství s Jakubem Demlem a Janem Zahradníčkem. Knižně debutoval z politických důvodů až roku 1966 básnickou sbírkou Jitřenka v uchu jehly. Jeho meditativní lyrika je metaforicky neokázalá, objevují se v křesťanské motivy a je pevně spjatá s jeho láskou k rodnému kraji. Projevují se v ní jeho selské kořeny a prožitek dětství. Je rovněž autorem lyrizovaných próz (Eliášovo světlo, Dům u jitřního proutí) a mírně didaktických próz pro dívky (Katka má starosti, Starosti s Katkou.[2] Jako překladatel se věnoval jednak německé a rakouské poezii, jednak lužickosrbské poezii a próze. Svým jménem kryl překlad dramatu Frederika Garcíi Lorky Mariana Pinedová od Jana Skácela z roku 1973.[3]

BibliografieEditovat

Básnické sbírkyEditovat

  • Žernov (1948), básnická sbírka byla po svém vydání zničena.
  • Jitřenka v uchu jehly (1966).
  • Ocúnová flétna (1967).
  • Okov (1969).
  • Ve znamení vah (1970).
  • Duhové kameny (1976).
  • Strnadi nad sněhem (1982), přírodní a reflexivní lyrika.
  • Země tvých dlaní (1986), sbírka tématicky čerpá ze vzpomínek na dětství.
  • Proti osudu (1988). výpověď o nelehkém údělu ženy.
  • Tváří v tvář (1992).
  • Křížová cesta (1995), bibliofilie.
  • Žernov (1998), vydání sbírky, která byla roku 1948 po svém vydání zničena.
  • Srdce a kámen (2003), výbor z celoživotní básnické tvorby vydaný k autorovým osmddesátinám.

PrózaEditovat

  • Krajina v díle Jakuba Demla (1948), diplomová práce.
  • Eliášovo světlo (1971), příběhy chlapce na hranici dospělosti, který poprvé opouští domov a poznává svět.
  • Katka má starosti (1976), příběh zachycuje citové problémy šestnáctileté studentky gymnázia.
  • Starosti s Katkou (1982), pokračování dívčího románu Katka má starosti.
  • Dům u jitřního proutí (1983), lyrická vzpomínková próza z autorova dětství..
  • Šarlat na sněhu: slovanské rapsodie (1999), vyprávění o slovanských kmenech na českém území a v okolních zemích v 11. století.

Příspěvky ve sbornícíchEditovat

  • Velikonoční almanach (1947).
  • Zrcadla lásky (1982).
  • Mezi hudci (1985).

PřekladyEditovat

Překlady z němčinyEditovat

Překlady z lužické srbštinyEditovat

  • 1972 - Kito Lorenc: Nový letopis, společně s Josefem Vláškem.
  • 1974 - Jurij Koch: Poslední zkouška.
  • 1976 - Vřesový zpěv, antologie lužickosrbské poezie.
  • 1981 - Skrytý pramen, sntologie lužickosrbských povídek.

OceněníEditovat

  • 1969 - Krajská cena Jiřího Mahena.
  • 1997 - Cena města Brna za literaturu.
  • 1998 - cena Velehrad za celoživotní básnické dílo.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Slovník českých spisovatelů, Praha: Libri, 2000, S. 605-606
  2. a b Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl, Praha: Brána, 1998, S. 445-446
  3. Josef Suchý - Obec překladatelů

Externí odkazyEditovat